Letos to bude již 13 let od masakru v hlavním městě Norska Oslu a na ostrově Utoya, který měl na svědomí vrah Anders Behring Breivik. Jak se mu po těch letech žije na samotce a jak vypadají životy přeživších?
Breivik zavraždil celkem 77 osob, většinu z této skupiny tvořili účastníci letního pobytu mládežnické organizace Norské strany práce. Byl odsouzen ke 21 letům vězení s možností následné ochranné léčby.
Anders Behring Breivik by si raději vzal život
Breivik zřejmě došel k závěru, že žaloby na Norsko jsou jediným způsobem, jak se podívat mezi lidi. V lednu tohoto roku si u soudu stěžoval, že stát opakovaně porušuje jeho lidská práva tím, že mu zakazuje komunikovat s okolím. Ale od toho účel samovazby přeci je, aby byl oddělený od společnosti, pro niž je jeho osoba krajně nebezpečná.
V tělocvičně přísně střežené věznice Ringerike, kde si odpykává svůj trest, si začal stěžovat, že neví, jak dlouho samovazbu a absenci lidského kontaktu vydrží. Prý je stále člověkem a existuje určitý limit, kolik toho lidská bytost snese. Pomýšlí tak na sebevraždu. Aktuálně se může vídat jen se svým právníkem a dozorci.
Luxus, andulky a herní konzole pro masového vraha
Jak ale vůbec vypadá Breivikova cela? Jak je vybavena? Kromě toho, že denně zobe Prozac, aby se náhodou nezhroutil z depresí a nějak "přežil" další den ve vězení, může si ještě popovídat se zdravotníky a knězem. Také k němu donedávna chodil jakýsi "externí dobrovolník", toho už ale vrah nechce vidět. Každých čtrnáct dní se ale setkává s dalšími dvěma vězni.
Jak bylo uvedeno výše, nachází se ve věznici Ringerike. Jeho cela se skládá z posilovny, kuchyně, obývacího pokoje, kde má televizi s herní konzolí a koupelnu. Chová také tři andulky, které mohou poletovat po celém areálu. Naprosté většině vězňů se může o takových podmínkách jen zdát.
Život po masakru na ostrově Utoya
Aleksander Sandberg měl v době útoku patnáct let. Vzpomíná, jak se schoval pod pohovku ve školní budově na ostrově. Spolu s dalšími 46 dětmi tam zůstal až do příjezdu policie. Nyní si přeje mít co nejnormálnější život. Oženit se, mít rodinu, dům, auto a psa. Mít práci, která ho baví. Ač se to zdá nedosažitelné, člověk se dostane dál, než si myslí.
Eirin Kristin Kjaer chránila táborníky vlastním tělem. Breivik ji střelil do břicha, paže, pravého kolena a podpaží. S následky se dokázala vyrovnat. Snaží se být silná. Je čas truchlit a čas postavit se na nohy a užívat si toho, že jsme přežili. Žít okamžikem a nelitovat toho, co se stalo, jak jsme původně neplánovali.
Zdroje informací:
Idnes.cz: Breivik se kaje. Myslím na sebevraždu, je to noční můra, řekl o samovazbě
Novinky.cz: Xbox a andulky mu nestačí. Masový vrah Breivik chce pryč ze samotky
Ft.com: What Survivors know 10 years on from Norway's Utoya Massacre