Banální krájení kuřecího masa se málem stalo osudným fitness trenérce Tereze (36). Mladé ženě se prostřednictvím záděry na prstu dostala do krevního oběhu kampylobakterie, která jí způsobil těžký septický šok. Její šance na přežití činila pouhých 10 procent. Že je dnes Tereza mezi námi, je tak trošku zázrak. Autentický příběh svěřila magazínu Lifee.cz.
Psal se únor 2022. Tereza se po téměř ročním pobytu na Bali vrátila do České republiky a těšila se, jak stráví nějaký čas s rodinou. Místo toho ale prožila nejhorší chvíle svého života. Po pár dnech doma se jí udělalo špatně, trpěla horečkami a zimnicí, které přikládala dozvukům covidu. Jenže situace se brzy zdramatizovala a Tereza skončila na jednotce intenzivní péče, kde začal její boj o život.
Tereza svůj příběh sepsala pro Lifee.cz a k tomu v článku najdete i odborný komentář lékaře.
Šanci na přežití měla Tereza jen desetiprocentní
Když u mě sepse propukla, pojala jsem podezření, že mi nefunguje teploměr. Teplota mi totiž kolísala mezi 34 a 39 stupni. Další den večer jsem ale upadla do bezvědomí, naštěstí mě našli rodiče a já se probudila, až když u mě byli záchranáři. Odvezli mě do nemocnice, odkud mě v jednu hodinu ráno propustili s podezřením na střevní chřipku a doporučením dojít si následující den na odběry krve.
To jsem už ale nezvládla, můj stav se během několika hodin zhoršil natolik, že jsem nebyla schopná vstát z postele. Nemohla jsem ani pořádně mluvit, měla šílené bolesti a skvrny na nohou. Takže přijela sestra, provedla odběry a během půl hodiny mi zavolala záchranku s tím, že jsem v ohrožení života - CRP 430 a selhávání životně důležitých orgánů. Tím začal můj třítýdenní boj o život, jaký jsem si nedovedla představit ani v těch nejhorších nočních můrách.
Po týdnu na JIP jsem podstoupila laparoskopickou operaci, protože se můj zdravotní stav začal opět zhoršovat. Infekční tekutina byla všude, zasáhla i plíce. Šance na přežití v tu chvíli činila pouhých 10%, a to ještě s vývodem a na dialýze. Nakonec jsem se z toho ale zvládla vylízat bez těchto následků.
__________________________________________________________________________________________
Co je to sepse?
Sepse (dřív otrava krve), která postihla Terezu, je velmi závažná infekce, která vede k postižení životně důležitých orgánů. Podle přednosty Kliniky infekčních nemocí Michala Holuba z Ústřední vojenské nemocnice v Praze ji mohou vyvolat bakterie, viry, plísně i parazité.
"Sepse se většinou projevuje vysokou horečkou, rychlým tepem a dýcháním, zmateností, někdy průjmem a úzkostí. Vzniká při infekci, kterou lidské tělo není schopno jednoduše zvládnou a lokalizovat a musí aktivovat systémovou odpověď," popisuje lékař.
"Sepse musí být léčena v nemocnici, velmi často na JIP. Základem léčby jsou antibiotika, případně antivirotika u virové sepse (např. těžký průběh covidu), nebo antiparazitika například u importované malárie. Velmi důležité je doplnění tekutin infuzemi, často je nutná kyslíková terapie a někdy i farmakologická podpora krevního oběhu."
__________________________________________________________________________________________
Infekce se dostala Tereze do těla skrz záděrku
Celé to martýrium přitom začalo docela nevinně. Při zpracování kuřecího masa ještě na Bali se mi skrze ošklivou záděru na ruce dostala do krve kampylobakterie. Antibiotika mi bohužel kvůli prvotnímu podezření na střevní chřipku nasadili pozdě a výsledkem byl těžký septický šok. Vzhledem k tomu, že mi tehdy bylo 35 let, byla jsem sportovkyně tělem i duší, působila jako osobní fitness trenérka a žila zdravě, nepatřila jsem do rizikové skupiny lidí ohrožených sepsí. Tak zákeřné dovede toto postižení být.
Při propouštění z nemocnice mi nikdo neřekl, jak dlouhá cesta k uzdravení mě čeká, co pro sebe můžu dělat, takže jsem se začala zajímat o vše, co souvisí se sepsí a septickým šokem. Našla jsem si informace na zahraničních webech, zkontaktovala jsem se s lidmi z celého světa, kteří něco podobného prožili a byli mi obrovskou oporou. Nejdůležitější roli v mém uzdravení ale přirozeně sehrála rodina. Bez ní bych to nezvládla.
První měsíce byly extrémně náročné. Učila jsem se znovu chodit, úplně se mi změnily chutě, měla jsem šílené bolesti hlavy a kloubů. Život po sepsi a septickém šoku není vůbec fajn. Je to náročné období, nejen fyzicky, ale především psychicky, protože post-septický syndrom a posttraumatický syndrom si žijí vlastním životem. Ani po dvou letech nejsem stále schopna zapojit se do běžného života nebo se vrátit k práci, kterou jsem tolik milovala.
Tereza se snaží pomáhat lidem po sepsi
Lidí, kteří přežili sepsi a septický šok, je v České republice spousta, proto jsem se začala zabývat osvětou. Oslovila jsem se svým příběhem organizaci Global Sepsis Alliance (GSA), která ho okamžitě sdílela na svých stránkách. Po několika měsících práce se mi podařilo dostat na web GSA i infokarty v českém jazyce. Na překladu jsem pracovala pod dohledem profesora Michala Holuba z ÚVN a nebylo to vůbec jednoduché, protože tu bolest a strach prožíváte stále a pořád se to vrací. Ale mluvit o tom a šířit povědomí mi pomáhá se s tím vyrovnat.
Jsem vděčná za druhou šanci, již jsem dostala. Konečně jsem se svým tělem kámoška, netrápím ho jako dřív. Snažím se touhu po dokonalosti krotit, protože právě ta mě téměř stála život. V důsledku tvrdého drilu a prakticky neexistujícího odpočinku bylo tělo vyčerpané, poslední kapku pak představoval prodělaný covid. Kdybych nejela na doraz, tak vážné infekci bych se nejspíš vyhnula.
__________________________________________________________________________________________
Komentář přednosty Kliniky infekčních nemocí Michala Holuba z ÚVN v Praze
"Příčinou sepse jsou nejčastěji závažnější infekce plic následované infekcemi v dutině břišní (infekce ledvin, závažné střevní infekce) a infekce kůže, jako například růže. Méně časté jsou infekce srdce, mozku a kostí či kloubů."
"Nejvyšší riziko rozvoje sepse je pro pacienty s oslabenou imunitou, osoby starší 65 let, novorozence, diabetiky, onkologicky nemocné na chemoterapii, nemocné na JIP po rozsáhlých operačních výkonech nebo po rozsáhlých poraněních (např. po autonehodě)."
Kampylobakterie, která se stala osudnou Tereze, je původcem nejčastější bakteriální střevní infekce v ČR. "Jen za rok 2023 bylo hlášeno 13 632 případů," zdůrazňuje profesor Holub. "K nákaze dochází při práci se syrovým drůbežím masem, kontaminováno je až 30 % drůbežího masa, přičemž nejčastěji dojde ke kontaminaci kuchyňských potřeb, jako jsou nože a prkénka," uzavírá.
Pokud tedy chcete infekci kampylobakterií předcházet, doporučuje se zpracovávat drůbeží maso stranou ostatních potravin, vyčlenit si na něj speciální prkénko, a pokud máte poraněnou kůži na ruce jako Tereza, raději použít gumové rukavice.