Milada (43): Dcera mě svým aprílovým žertem úplně dostala. Oplatila jsem jí to bláznivou večeří

překvapená, šok
Zdroj: Freepik

Teenageři běžně experimentují se svým vzhledem a hledají svou identitu. Ale když Milada dostala zprávu od své dcery, na niž vypadala úplně jinak, zděsila se. Naštěstí se vše nakonec vysvětlilo...

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 01. 04. 2025 07:00

Jsem asi trochu hysterická matka. Ne ve všem, ale co se týče vzhledu mojí dcery, mám určitou představu a držím se jí. Vždycky jsem byla za tu „rozumnou“. Měla jsem pocit, že když nebudu úplně striktní, ale zároveň nastavím nějaké hranice, tak to zvládneme v klidu. A většinou to fungovalo. Až donedávna.

Na telefonu mě čekal šok

Seděla jsem v práci, jako každý jiný den. Dcera byla doma s kamarádkou, odpadla jim odpolední výuka. Kolem druhé mi přišla fotka. Byla na ní ona, moje šestnáctiletá holka, se zelenými vlasy, opravdu sytě zelenými. Ne pastelově, ne nějak decentně, měla prostě žabinec na hlavě.

Nejdřív jsem myslela, že je to nějaký filtr. Ale čím víc jsem si to zvětšovala, tím méně jsem si byla jistá. Tohle nebylo z nějaké aplikace. Tohle bylo... skutečné. Dole pod fotkou mi začaly naskakovat zprávy. Psala mi, že se omlouvá, že to nebyla zpráva pro mě, že to posílala holkám a že to napraví, že ta barva byla omyl, jen to zkoušela a nějak se to vymklo.

Začala jsem panikařit. Ne že bych jí chtěla seřvat nebo jí vynadat, ale bylo mi úplně do breku. Měla mít příští týden školní focení. A co praxe? Vždyť si hledá brigádu, chtěla jít na pohovor. A najednou vypadá jako členka punkové kapely z devadesátek. Napsala jsem jí, ať mi okamžitě zavolá. Psala jen, že se stydí a nechce mluvit.

Pokusy s barvou se vymkly kontrole

Zkoušela jsem jí volat. Nic. Pak mi přišla další zpráva, že mě zklamala a je jí to líto, ale že to nepůjde zpět, jedině obarvit načerno. V tu chvíli jsem rezignovala. Fakt jsem si říkala, že to budu muset přijmout. Jsou přece horší věci, ale nějak mi to přišlo jako konec jedné éry. Moje holčička s hnědými vlasy byla pryč. A pak mi došlo, že je 1. dubna.

Stačilo se podívat na kalendář v kanceláři a najednou mi to všechno začalo dávat smysl. Ta fotka byla podezřele kvalitní a její zprávy zněly až moc tragicky. A navíc u nás doma byla s kamarádkou, se kterou mě už dříve napálily, že dostala trojku z chování a bude kvůli tomu mít problémy při maturitě.

Volala jsem jí ještě jednou, tentokrát videohovor. Konečně to zvedla a smála se. Její vlasy byly hnědé jako ráno, když jsem ji viděla doma. „To byla paruka, mami, neboj. Mám normální vlasy. Aprílový žertík.“ Uklidnila jsem se, ale nemohla jsem to nechat jen tak. Ten večer jsem jí podala večeři se zeleným barvivem. Bramborová kaše i řízek byly krásně žabincově zelené. Uznala, že to je fér. A letos už se nachytat nenechám...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí

Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí

Související články

Další články