Milada (54): Snažila jsem se plastikami zastavit stárnutí. Až při pohledu na rodinnou fotku mi došlo, jaká je to hloupost

Stárnutí mě nikdy netrápilo. Tedy alespoň jsem si to myslela. Když jsem se blížila k padesátce, těšila jsem se na nový životní styl, který jsem si představovala jako období klidu, moudrosti a seberealizace. Jenže jak roky přibývaly, něco se změnilo. Začala jsem si všímat, že už nevypadám jako dřív.

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (55): Dovolená po rozchodu s manželem mi změnila život. V náručí fešného cizince jsem pochopila, co chci

Chtěla jsem slyšet komplimenty

Dceru Kláru jsem měla jako velmi mladá, takže když dospívala, často nám lidé říkali, že vypadáme spíše jako sestry. Samozřejmě mi to lichotilo a z velké části jsem na tom vystavěla náš vztah. Ale to se s lety začalo měnit. Hluboké vrásky kolem očí, povolená kůže na krku a kontury obličeje, které už nebyly tak ostré. Čím méně si nás lidé pletli se sestrami, tím víc mi můj věk docházel.

První rozhodnutí bylo snadné. Objednala jsem se na konzultaci na kliniku estetické chirurgie. Bylo to jen menší ošetření, nic zásadního. Trochu vyplnit rty, zpevnit tváře, odstranit jemné vrásky kolem očí. Výsledky byly fantastické, aspoň jsem to tak tehdy cítila. Ale o pár měsíců později jsem se na sebe podívala znovu a zaplavila mě nespokojenost. Kůže na krku se mi zdála povislejší než kdy jindy, ruce prozrazovaly můj věk a ani ta vyplněná tvář už neměla ten správný efekt.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (48): Stárnutí je pro mou manželku noční můrou. Snaží se vypadat mladě, ale nezvolila zrovna šťastný způsob

Byla jsem slepá vůči následkům

Byl to začátek spirály, která mě pohltila. Nešlo už jen o občasnou návštěvu kliniky, ale o systematické úpravy. První facelift, druhý... Každý zákrok mi sliboval návrat do mládí. Představovala jsem si, že budu vypadat mladší a s Klárou budeme zase jako sestry. Věřila jsem, že mi to přinese uspokojení. Jenže každý další zákrok však znamenal více pochybností než radosti.

Záhy jsem si začala všímat, že se Klára ke mně chová odtažitě. Přestala mi ukazovat své fotky, mluvila méně o svém životě. A nejen ona. Manžel se mi čím dál častěji vyhýbal a přátelé se na mě dívali, jako by mě snad ani nepoznávali.

Posledním impulsem byl den, kdy jsem se náhodou viděla na fotce pořízené na rodinné oslavě. Moje tvář vypadala napjatě a nepřirozeně, jako maska. Vedle dcery, která měla svůj přirozený mladistvý vzhled, jsem působila jako karikatura sebe samé. Byla jsem cizí nejen pro ni, ale i pro sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (30): Uvažuji o plastické operaci, která by mě zošklivila. Kvůli své kráse totiž trpím šikanou

Manželova reakce mě probrala

Ten večer jsem dlouho přemýšlela. Uvědomila jsem si, že jsem se tak moc snažila bojovat se stárnutím, až jsem si nevšimla, že stárnutí není můj nepřítel. Nepřítel jsem byla já sama, protože jsem odmítala přijmout přirozený běh času. Došla jsem za manželem, mluvila s ním a jeho reakce mě zaskočila. „No, konečně, já se bál, že tě to nikdy nepřejde. Byla jsi vždycky krásná, víš, že tě miluju, ale teď vypadáš jako vosková figurína,“ konstatoval.

Druhý den jsem si na klinice domluvila poslední schůzku. Tentokrát ne proto, abych si nechala udělat další úpravu, ale abych konzultovala, jak zastavit proces, který jsem začala. Rozhodla jsem se přijmout stárnutí, i když to znamenalo vrátit se k vráskám a nedokonalostem. Vždyť právě ty jsou zrcadlem mého života – životních zkušeností, radostí i bolestí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (37): Slíbila jsem kamarádce, že jí ohlídám chlapa. Nějak se to ale zvrtlo