Miroslava (30): Přinesla jsem domů zuboženou kočku, kterou někdo vyhodil za bouřky z auta. Můj přítel se zachoval jako hulvát

Mockrát jsem slyšela rčení o tom, že je potřeba být ve správný čas na správném místě. Mně se to v životě stalo asi jenom jednou, ale jsem vděčná i za to.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (28): Můj přítel se začal chovat divně. Bála jsem se, že je v tom jiná ženská, ale pak přišel ještě větší šok

Zastihla mě nepříjemná bouřka

Před několika měsíci jsem šla domů z práce a řekla si, že když je tak hezky, projdu se parkem. Jakmile jsem do něj vstoupila, začalo se nebe zatahovat a za chvíli se spustil drobný déšť. Domů jsem to neměla daleko, doufala jsem, že to stihnu.

Ale déšť nabíral na intenzitě, chvílemi se zdálo, že z nebe padá souvislý proud vody. Za chvíli jsem byla celá promočená. To už jsem si spílala za to, že jsem se rozhodla jít pěšky. V duchu jsem počítala, kolik mi toho ještě zbývá projít, abych nemusela myslet na to, že mám vodu i v místech, o kterých se ve slušné společnosti nemluví.

Za chvilku jsem byla venku z parku, zbývalo mi ještě projít čtyřproudovou cestu, za kterou je naše sídliště. Nechtělo se mi jít až k přechodu, ale nebylo možné přeběhnout silnici. Auta jezdila šíleně rychle a v tomto počasí by mě asi řidiči moc dobře neviděli. Zanadávala jsem si, protože jsem už dávno mohla být doma, a zamířila k semaforu.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (29): Před ostatními je přítel za skvělého tátu. Já však vím, že jako partner totálně selhává

Našla jsem opuštěnou kočku

Jak jsem šla vedle cesty, občas mě nějaké auto ohodilo vodou. Prvnímu jsem ukázala sevřenou pěst, pak mě to už přestalo bavit. Poté jsem za sebou zaslechla kvílení brzd. Bála jsem se, jestli se v tom dešti nestala nějaká nehoda. Uskočila jsem co nejdál od cesty a nohy mi málem ujely na mokré trávě.

U parku stálo auto. Překvapilo mě, co tam dělá. Odpověď přišla záhy. Otevřelo se okénko spolujezdce a někdo vyhodil ven jakési zvíře. Pak auto vystartovalo a během vteřiny bylo pryč. To se mi snad jenom zdá! Opatrně jsem došla k tomu zvířeti a zjistila, že to je zubožené koťátko. Těžce dýchalo a bylo celé promočené.

Co teď? Domů ho vzít nemůžu. Nevím ani, kde je nejbližší útulek. Šla jsem pryč a měla na krajíčku, ale pak mi to nedalo. Vrátila jsem se pro kotě, opatrně ho sebrala, vešlo se mi do jedné dlaně, a vyrazila domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (28): Přítel si utahoval z mojí postavy. Když mě před rodinou nazval prckem, ruply mi nervy

Můj přítel je necita

"Kde se couráš?" přivítal mě můj přítel Jonáš (29), když jsem konečně dorazila domů. Stála jsem v předsíni, crčela ze mě voda a on jenom koukal. "Prosím tě, vem ji na chvíli," řekla jsem a podávala mu kočku. Natáhl ruce, ale pak zjistil, co mu podávám. Štítivě pronesl, že toho se nikdy nedotkne. Vykulila jsem na něj oči. "Jonáši, neblbni, pomoz mi s ní," poprosila jsem ho. Ale jen zavrtěl hlavou a spustil tirádu o tom, kolik může mít kotě z ulice nemocí.

Rychle jsem se vysoukala z bot a přešla do koupelny. Za sebou jsem zanechávala mokré stopy, ale bylo mi to jedno. Kotě jsem zabalila do svého ručníku na vlasy a jemně ho otírala. A když bylo suché, tak jsem ho zachumlala do staré deky. Jenom koukalo a občas otevřelo tlamičku. Bylo docela roztomilé. Kočku jsem nikdy neměla, ale tuhle bych si hned nechala. Držela jsem ji na klíně a hledala na internetu nejbližšího veterináře, který má otevřeno.

Jonáše jsem slyšela z obýváku, říkal, že se jí mám zbavit, protože doma nic takového nechce. Měla jsem sto chutí vyhodit ho na ten déšť. Samozřejmě se mnou nešel ven. Ale mně to bylo jedno. Vzala jsem kočku k veterináři. Ukázalo se, že je v pořádku, je jen trochu otřesená. Navíc nemá čip, takže nemá majitele. Když jsem veterináři řekla, jak jsem k ní přišla, pověděl mi, že u mě se určitě bude mít lépe. Od té doby mám doma čtyřnohou kamarádku. A Jonáš? Po tom, jak se zachoval, jsem mu dala kopačky...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (48): Přítel se za mě stydí. Přitom moc dobře věděl, do čeho jde

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.