Herečka Michaela Maurerová (43) je mámou dvojčat Magdaleny (15) a Josefa (15), a také nejmladší Emmy (4,5). V rozhovoru pro Lifee.cz popisuje, jak využívá natáčení dobového seriálu Zlatá labuť k tomu, aby děti poučila o historických událostech 30. a 40. let. Proč by dceru nemohla učit doma? A kdo dětem připravuje svačiny?
Herečka Michaela Maurerová (43) se od září vrací na televizní obrazovky coby Eliška z dobového seriálu Zlatá labuť. Události související s druhou světovou válkou přibližuje Michaela také všem třem svým dětem, Magdě (15), Josefovi (15) i nejmladší Emmě (4,5).
"Myslím, že je důležité vysvětlovat historické události i malým dětem, pochopitelně adekvátně věku," zamýšlí se oblíbená herečka, jejíž děti rády chodí ulicemi Prahy a připomínají si místa, na kterých došlo k důležitým dějinným okamžikům. "Dcera to často slýchá, protože s mým mužem společně čteme historickou literaturu faktů. Když se o tom bavíme, tak ji zajímají souvislosti," vysvětluje Michaela. Učit dceru doma metodou homeschoolingu, na to by si ovšem netroufla.
Michaela Maurerová byla z návratu nervózní a rozechvělá
Co nového čeká na podzim vaši postavu Elišky ve Zlaté labuti?
I pro mě
je to překvapení, sama se těším a jsem zvědavá. Oni nás scenáristé do poslední
chvíle trošku napínají. Ale já mám překvapení moc ráda. Myslím, že tam určitě
budou nějaké vztahové peripetie. Už nejsem jen tajemná paní, která sedí a míchá
kávu, odtajním se já i mé úmysly. Víc prozrazovat nebudu, jsem sama zvědavá.
Musela jsem se hrozně smát. Přiznám se, že jak jsem točila po delší době, měla jsem podobné pocity, jako když se rozjíždíte na kole. Máte pocit, že to umíte, ale najednou máte sjet kopeček a hrozně se toho bojíte. Pan režisér pochopil, že jsem z toho velmi rozechvělá a nervózní, a vedl mě.
Jak vám sedly historické kostýmy a samotná doba, ve které se Zlatá labuť odehrává?
Hrozně jsem se těšila, že po První republice, kde jsem si to
tolik neužívala a skončila jako služka se zástěrkou, to konečně přijde. Sdílím
šatnu s Kristýnou Ryškou, která má naprosto fantastické róby, ve kterých
bych nejraději odešla. Těšila jsem se, že bych si to tentokrát také mohla užít –
a stejně jsem skončila ve stejnokroji v restauraci. Asi opravdu nejsem typ
pro historické róby, nebo mi to není souzeno.
Oblíbila jsem si pánský styl a vázanky
Je vám v něčem blízká ta doba?
Je mi velmi blízká tou módou, kterou velmi miluji.
Samozřejmě, že předválečné období je velmi zidealizované a historicky to vůbec
není skvělé období, do kterého bych se chtěla vracet. Mluvím o těch povrchních
věcech, jako je móda nebo šperky. Jsem hrozná hadrářka a miluji to. Kostýmky
pro mě nejsou utrpení, ale zážitek. Teď si to tolik neužívám, mám jen kraječku
ve vlasech, stejnokroj a zástěrku. Ale miluju to, prvky ze 30. let bych klidně
nosila i dnes.
Je něco, co jste si z té doby už osvojila ve svém civilním šatníku?
Ano, mám moc ráda pánský elegantní styl, jezdecký. Saka,
vázanky. Líbí se mi to a cítím se v tom dobře. Nejsem úplně feminní typ,
co by rád chodil na podpatcích.
Historické události vysvětlujeme dětem, adekvátně věku
Jak tuhle historickou etapu našich dějin vysvětlujete dětem?
Dvojčatům už je 15 let, takže si myslím, že tuhle dobu
chápou a hodně jsme o ní mluvili. Mám k těm tématům hodně blízko. Dokonce
chodíme kolem domu, na kterém je tabulka, která upozorňuje na dva lidi, kteří
schovávali parašutisty Gabčíka a Kubiše. Byli zavražděni v Mauthausenu. Dcera se neustále ptala, co
ta tabulka znamená. Naučila se ji zpaměti a dělá, že ji čte. Vysvětlili jsme jí
souvislosti – co byly koncentrační tábory a jak se k sobě tenkrát lidé
chovali.
Myslím, že je důležité vysvětlovat historické události i malým dětem, pochopitelně adekvátně věku. Ptá se také na zlaté dlažební kostky, které jsou zapuštěné mezi kočičími hlavami. Dcera to často slýchá, protože s mým mužem společně čteme historickou literaturu faktů. Když se o tom bavíme, tak ji zajímají souvislosti. Je až šílené, když se člověk podívá, s jakou železnou pravidelností se některé historické momenty opakují.
Michaela Maurerová posílá děti do školy
Už jsme to trochu nakously – blíží se září a děti jdou do školy…
Takhle – začíná září a mě
začínají prázdniny! Já samozřejmě miluju své děti a ráda s nimi trávím čas.
Ale vzhledem k tomu, že naše školka o prázdninách nefunguje, museli jsme
si poradit bez hlídání a bez hlídacích babiček. Bylo to velmi intenzivní období
a už jsme dost unavení, takže prázdniny nám začínají ve chvíli, kdy se děti
vrátí do svých institucí. Je to zase jiný druh péče, ale o dost uvolněnější.
Kdo dětem dělá svačiny?
Starší děti teď více času tráví
u tatínka. Svačiny u nás vždycky dělá můj partner, protože si na tom zakládá.
Říká, že dělá svačiny na pána, protože jako dítě nesnášel všechny ty studené
chleby s taveňákem a přilepeným ubrouskem. Teď se může konečně realizovat.
Svačiny dělá dokonce i mně, když jezdím na natáčení.
Jak řešíte učebnice?
Naštěstí už mají školy individuální
přístup k výuce, takže zdroje hledají i jinde, než co navrhuje ministerstvo
školství. Co se týká mé nejmladší dcery, tak té je nejlepší učebnicí svět a
život. Zjistila jsem, že není dobré být ambiciózní rodič a nutit děti, aby co
nejdříve četly, malovaly a zapadaly do tabulek. Ony si to najdou samy. A do
našeho dítěte jsme asi přidali nějaký urychlovač. Ve čtyřech a půl letech se
naučila písmenka, čísla a spousta věcí ji zajímá. Tím se rozvíjí. Snažíme se ji
podporovat tím, že s ní hrajeme hry a čteme jí knížky. Já si díky tomu
také opakuji učivo základní školy. Trošku se za to stydím, ale 90 procent znalostí
jsem zapomněla.
Napadlo vás děti neposílat do školy a učit je doma? Homeschooling?
Ne, vůbec!
Jste proti této metodě?
Nejsem proti, ale znám sebe
samu, a jestli mi něco chybí, tak je to trpělivost. Nebyla by šťastná dcera, ani
já. Jsme typy, které potřebují, aby dítě odešlo a potom se těšilo domů a vyprávělo
zážitky. Kdybychom spolu byly takhle intenzivně a pořád, tak by to nedělalo
dobrotu.