Modelka Lucie Šlégr (41), máma tří synů, se po mateřstké vrátila do práce a od léta nově pracuje jako rozhlasová moderátorka. Teď se těší na svoji novou rubriku trefně nazvanou Výchova chlapců v Čechách. Které chování se jí ze strany mužů příčí? Jak by měli muži se ženami komunikovat? A jaký vztah mají ke slečnám její synové?
Miss České republiky 2005 Lucie Šlégr (41) má z prvního vztahu dva syny, Richarda (14) a Roberta (16), a s manželem, bývalým hokejistou Jiřím Šlégrem (52) má společného syna Rona (3). Muži bude Lucie obklopená také ve svém novém rozhlasovém pořadu, kde jí budou sekundovat zpěvák z kapely Lunetic Aleš Lehký (44) a severočeský DJ Dan Rakaczký (51).
V novém formátu se Lucie bude s kolegy věnovat tématu Výchova chlapců v Čechách. Sama je s výchovou svých tří synů zatím spokojená. "Musím říct, že v tomhle sehrál velkou úlohu můj manžel. Na dnešní dobu je velmi galantní, je to velký gentleman, a to se málokdy vidí. Naše děti vyrůstaly v tom, že bylo normální, že mi manžel často nosil květiny – nebyl týden, kdy bych nedostala květinu. Automaticky mi bere těžkou tašku, podrží mi dveře," popisuje v našem rozhovoru půvabná rozhlasová moderátorka.
Lucie Šlégr: Z modelky rozhlasovou zprávařkou
Lucie, po třech měsících jste se v rádiu ze zprávařky stala moderátorkou nového pořadu. Jak to celé vzniklo?
Ano, všechno to nabralo rychlý spád, se kterým jsem vlastně ani nepočítala. Nepočítala jsem ani s tím, že bych někdy pracovala v rádiu, moje ambice to nikdy nebyla. Moje známá, Leona Gyöngyösi, je gospelovou zpěvačkou a moderátorkou na HitRádiu v Praze. Zapovídaly jsme se na jejím koncertu, vyprávěla jsem jí, že v létě mi končí mateřská, a přemýšlím co dál. A protože Leona je žena činu, tak neváhala a oslovila mě s tím, že hledají zprávařku.
Šla jsem na pohovor do regionální pobočky v Ústí, přečetla jsem několik zpráv v nahrávacím studiu, a za dva dny mi přišla pozvánka do Prahy. Zkusila jsem si zprávy sama napsat a přečíst. A tak jsem začala pracovat v rádiu. Neměla jsem pro malého ani zařízenou školku, protože nabídka přišla nečekaně rychle. Ale počkali, dokud malému nebudou tři roky a nebudu mít zařízenou školku a hlídání. Nastoupila jsem v červenci, což bylo zajímavé, protože vrcholila okurková sezona.
To jste měla pěknou zatěžkávací zkoušku.
Je to tak, nebylo zrovna jednoduché ty zprávy tvořit. Ale když jsem se v rádiu aklimatizovala, přišla po třech měsících další nabídka, že bych se jim hodila do konceptu do vysílání ke klukům.
Výchova chlapců v Čechách podle Lucie
Budete mít rubriku se zajímavým názvem, Výchova chlapců v Čechách. Co od vás můžeme čekat hezkého?
Přemýšlela jsem, čím by člověk mohl přispět. Jsem maminkou tří chlapců a k tomu mám doma manžela. V domácnosti jsem jedinou ženskou. Občas vidím své kamarádky, které se rozvádějí a nacházejí si jiné partnery – a někteří chlapi jsou naprosto šílení, nemožní a neschopní. Proto si říkám, že ty své musím vychovat k trochu lepšímu obrazu. Až jednou přijde moje budoucí snacha, aby mi mohla říct: „Jo, není to tak špatné.“
To je záslužná činnost, budoucí dívky vašich synů vám poděkují.
Ano, to doufám. Říkala jsem si, jakou rubrikou bych mohla v rádiu přispět, a napadlo mě tohle. Já jsem v mužském kolektivu jako malá holka vyrostla, a dokonce i v našem novém pořadu jsem obklopená muži. Mám bratra, spoustu bratranců a tohle klučičí prostředí mě provází celý život. Možná proto s nimi umím vycházet, na druhou stranu, na určité věci mám zase typicky ženský pohled. Říkala jsem si, že vůbec není špatné vzít tahle témata do éteru.
Možná také mužům poradit, jak by se jim to v životě s námi lépe zvládalo – jak je to jednoduché. Co dělat a jak lépe fungovat v přátelství a partnerství se ženou. Kolikrát je třeba v životě zabrat, začít něco dělat a třeba jinak uvažovat. Přišlo nám to jako fajn téma do vysílání.
Kdy vás uslyšíme?
Chceme to odstartovat během čtrnácti dnů.
Pískání na ulici mi nevadí, říká modelka
Máte nějaké konkrétní příklady nedorozumění v mužské a ženské komunikaci? První, co si představím, je třeba pískání, když jde hezká žena po ulici. Co je vám osobně nepříjemné?
Vidíte, tohle mi třeba nevadí. Přiznám se, že si ráda udržuji zdravý selský rozum. Ale ano, tohle je přesně naše téma – jak ženě složit kompliment a nebýt u toho úlisný, úchylný a odporný. Jak ženu správně pochválit nebo jí dát najevo svoji náklonnost? Ale ve finále se můžeme bavit i o tom, proč muži neumí zavírat lednici nebo v ní něco najít. V plánu máme dotknout se i vážnějších témat, jako jsou nevěry, odlišná výchova dětí, nebo manželství, kdy má každý nějakou minulost z předchozích vztahů. Mělo by to být zvesela i vážně.
Vy jste se od mužů nikdy nedočkala urážlivých komentářů na své ženské křivky?
Tohle jsem těžce nesla v pubertě, bojovala jsem s tím a těžce jsem nesla, že mi narostla prsa. Nepřála jsem si to, obtěžovalo mě to a měla jsem z toho velký komplex. Když jsem potom viděla, že na mě sem tam chlapi koukají, bylo mi to strašně nepříjemné – bavíme se o věku 16 nebo 17 let, než jsem se s mými tělesnými dispozicemi sama naučila žít. Ale ono je to také těžké, chlapi mentálně dozrávají pomaleji než ženy. Chlap jinak reaguje ve čtyřiceti a ve dvaceti. Mám ráda, když chlap dá hezké ženě najevo, že se mu líbí, ale musí to být mile. Všechno se dá říct hezky, mile a příjemně, k tomu se usmát – to je základ. Lidé se na sebe v poslední době skoro vůbec neusmívají a neumí se pozdravit, doba je hrozně tvrdá.
Jenže jak s tím bojovat, že?
V Teplicích jsem šla po obchodním centru a viděla jsem paní, které mohlo být šedesát let, která byla krásně oblečená a upravená. Stály jsme spolu ve frontě a já jsem jí musela říct, jak ohromně jí to sluší. Byla z toho nadšená a později, když jsme na sebe znovu natrefily, mi děkovala, jak jsem jí zlepšila den. Je hezké, když člověk umí druhému složit kompliment. Když je to nezištné, vždycky to druhého potěší.
Syn šel na první rande s květinou, viděl to doma
Máte tři syny, přičemž dva starší už jsou v pubertě. Jaké rady ohledně dívek jim dáváte? Případně, co je možná trápí ve vztahu ke slečnám?
Musím říct, že v tomhle sehrál velkou úlohu můj manžel. Na dnešní dobu je velmi galantní, je to velký gentleman, a to se málokdy vidí. Naše děti vyrůstaly v tom, že bylo normální, že mi manžel často nosil květiny – nebyl týden, kdy bych nedostala květinu. Automaticky mi bere těžkou tašku, podrží mi dveře, a naši synové v tomhle vyrůstali. Nám to přijde běžné, pro někoho jiného zase vůbec.
Jak se to projevuje?
Když šel můj sedmnáctiletý syn, Robí, na první rande, požádal mě, jestli bych mu nedala nějaké peníze: „Já bych strašně potřeboval koupit růži.“ Šel na první rande s tou květinou a mně to připomnělo, když jsem na první rande šla já. Můj první kluk na mě čekal s růží a já jsem byla pyšná, že můj syn to udělal stejně. Je vedený k tomu, aby měl ženy v úctě. Měl Natálku, svoji první lásku, a byli spolu rok. Automaticky jí bral tašku, když šli ze školy. Naši kluci to v sobě mají zakódované a to mě moc těší.