Facebook
Instagram
Bývalý herecký idol ze seriálu Rodinná pouta, herec Tomáš Krejčíř (52), výhodně prodal kliniku estetické a oční chirurgie, a třetím rokem žije s rodinou na farmě. V bývalém mlýnu pečuje o zhruba 100 zvířat. Magazínu Lifee.cz ukázal například svého posledního oblíbence, pár dnů starého beránka Beryho, kterému s manželkou zachránili život. Teď s nimi spí v ložnici.
Jak nám herec Tomáš Krejčíř (52) na své farmě ukázal, žije poslední tři roky obklopený zvířaty, včetně těch divokých. Jeho farma, bývalý mlýn, má pět a půl hektaru, a je umístěná na samotě. S prací mu pomáhají zaměstnanci, ale také šikovná manželka, lékařka Petra. "Ona je doktorka, takže z podstaty chce zachraňovat životy, včetně těch zvířecích. Už se může říct, že je veterinářka. Některým zvířatům už život zachránila," prozradil Tomáš nedávno na Lifee.cz v talk show Na kafeečko.
"Máme třeba beránka Beryho, kterého našla. Já ho nenašel a stydím se za to. Našel jsem jeho ségru. Měl jsem s ní co dělat, protože nepila, a tak jsem se o ni staral. Žena říkala: „Určitě tam bude ještě jedno!“ Šla na pastvinu a Bery už tunelem koukal na druhou stranu, do světla," popisuje Tomáš dramatickou záchranu roztomilého a notně zvědavého beránka, kterého nám ve vší parádě předvedl v reportáži. "Našla ho za pět minut dvanáct, možná ve dvanáct. A rozchodila ho," pochlubil se Tomáš úspěchem své manželky.
Ovcí máme 10 kusů do roka, stojí i 1 000 eur
Tomáši, představte nám váš nejnovější přírůstek.
On ještě jméno úplně nemá, říkáme mu Bery jako beránek. Je to kluk. Není to úplně nejnovější přírůstek, zrovna dnes se nám narodila jehnička. Je jí asi sedm hodin. Bery už je starší, ale byl inkubátorový, hodně malý a slabý. Máma ho nepřijala, takže je to flaškáč, což se stává a je to normální. Teď už je jasné, že bude žít. Je v pohodě. Je to člen rodiny, spí s námi v ložnici, ale přes den ho dáváme do stáda, protože je trošku sirotek. Matku nemá, proto chceme, aby měl alespoň napůl stádo a lidi. On vlastně ještě pořádně neví, kdo je.
Spí s vámi v ložnici? Vyspíte se vůbec?
Teď už je ta noc dobrá, byť aktuálně stejně nespíme kvůli těhotné oslici Džandě. Ale kvůli němu vstáváme v noci jednou. Dříve se krmil po třech hodinách, ale teď už je to na pohodu.
Jaká je o něj péče?
V podstatě už jde jen o to krmení. Doma, abychom nemuseli moc uklízet, tak má plínky. Jsou to normální jednorázovky. Na pastvě samozřejmě ne. Péče už je o něj minimální. Spíš se s ním už jenom mazlíme a užíváme si to.
Kolik míváte u ovcí za rok přírůstků?
Bývá to kolem deseti.
Všechny si potom necháváte?
Prodáváme je. Nechci říct, že jsou to snobácké ovce, ale nejsou úplně běžné. Jsou trošku dražší a některé se prodávají i za 1 000 eur. My je prodáváme i do zahraničí. Jsou to spíše mazlíci, není to na maso.
Občas nám zvířata utečou a vyrazí na výlet
Míváte na statku také nějaká dramata?
Hodně špatně snášíme, když je nějaký fatální případ, což se stane každému farmáři – něco umře a bývá to z různých důvodů. Ne snad proto, že bychom to zanedbali, ale příkladem je zrovna tady malý Bery. Když se jehně narodí a je opravdu slabé, jsou to dvojčata nebo trojčata, tak s tím opravdu nic neuděláte.
Utíkají vám někdy zvířátka?
Dneska jsme zrovna honili po poli kozy. Vůbec nevíme, kudy zdrhly. Ale většinou je to v pohodě. Je třeba pět holandských koz na poli, a když jdeme se ženou za ně, krásně se nechají nahnat zpátky. Ale občas ano, občas jdou na výlet. Koně nám také utekli, ale to se stává. Tohle se nám stalo jednou. Většinou jsou v pohodě – utečou na pole a vy je na nějakou mrkvičku dotáhnete zpátky. Když jsme začínali se slepicemi, tak nám liška vytáhla patnáct slepic.
To potom zabolí.
To zabolí, ano. Ale většinou se zde stávají hezké věci. Měli jsme tady vydru, ondatru, a tahle zvířata přijdou a zase odejdou. Máme tady třeba černé čápy, hnízdí nám na olších. Je to u nás docela vzácný čáp. Jsou tady orli, volavky, kačeny. U oslů si udělala hnízdo kačena a seděla tam na vejcích. Potom vyvedla mladé a chodila nám pyšně po pastvině do potoka. Zachránili jsme také jednu labuť. Vodních ptáků je tady hodně, protože tady máme vodní dálnici, osm rybníků, takovou kaskádu, a náš mlýn je uprostřed. Kupodivu je zde hodně zvířat, na to, že je to kousek od Prahy.
Co na to sousedi, když vám třeba občas něco uteče?
To je vlastně hrozně fajn – sousedi tu nejsou. Máme pět a půl hektaru a nejbližším sousedem je vesnice. Sousedi jsou fajn, máme s nimi dobré vztahy. Spíš moje žena špatně snáší, když myslivci střílejí na hrázi kachny. To na ně vybíhá a občas jim něco řekne. My totiž zvířata bereme jako naše kamarády. Když tady s těmi zvířaty jste, včetně těch divokých, tak se vás nebojí, pokud jim neubližujete. Velmi často jsme k nim na dotek.
Související články
