Monika (24): Expřítel byl vášnivý rybář. Svým koníčkem terorizoval celou rodinu

Potkali jsme se na kolotoči. Opravdu! Když jsem stála s neteří ve frontě na vstupenky na obří kolo, strčil do mě. Hned se omluvil a po jízdě na mě čekal s jasným záměrem: seznámit se. Sice byl trochu zmatený neteří, ale to bych ji musela mít v deseti letech, aby byla moje dcera. A tak jsme se seznámili.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Dohromady nás svedl stejný koníček, záhy se ale ukázalo, že takový vztah nemůže fungovat

Nový přítel byl vášnivým rybářem

Pobavilo mě, že se Petr vydal sám na Matějskou pouť, líbil se mi a byla jsem nakloněná tomu se s ním začít scházet. Mimochodem, je to moc hezký chlap; vysoký, urostlý, vlasatý a okatý. Když jsem dala naši společnou fotku na Facebook, hned mi psaly a volaly všechny kamarádky: „Mony, ty máš ale krásnýho chlapa!“ A následovala otázka: „Je to vážný? Jestli ne, tak bych měla zájem…“ Spolu s Petrem jsme se takovým a podobným hláškám smáli.

Petr zastával názor, že má každý mít nějakého koníčka. „Tedy ne živého,“ šťouchal do mě ironicky a dodával: „Vezmi si příklad ze mě!“ Petr je vášnivým rybářem a s tím, že každý víkend od kuropění sedí u řeky a čučí na prut, jsem byla smířená, dokud jsme spolu nezačali bydlet.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (30): Můj přítel má neobvyklý koníček, rád se převléká do ženských šatů. Asi je to lepší než nevěra

Poslední svíčková mojí mámy

Mám malý byt v rodinném domku, kde žijeme spolu s rodiči – oni dole, my nahoře. Nic moc velkého to není, ale zatím to stačí. A zahrádku k tomu. Takže když se Petr přistěhoval, bylo to o víkendu, všechno vypadalo idylicky. Dokonce si kvůli stěhování odpustil i ryby!

„Dáte si s námi oběd, že?“ přišla za námi v neděli mamka, samozřejmě jsme přisvědčili. Byla svíčková od mámy, která ji umí nejlíp na světě, takže nadšení neznalo mezí – to ovšem bylo na dlouho dobu poslední klasické nedělní jídlo, které se u nás vařilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (61): Manžel zapomněl na moje narozeniny, tak jsem mu schovala rybářské pruty. Už je hledá víc jak měsíc

Naše rodina se o víkendech živila výhradně rybami

Příští víkend vyrazil Petr na ryby - v sobotu i v neděli - a přitáhl nějaké šupinatce, poznám tak akorát kapra a tím to končí. A hned že z toho máme něco uvařit. První zábavička byla kuchání. „Já to neumím!“ kňučela jsem. Petr mi to názorně předvedl: „Do řiti píchneš nůž a pak jedeš nahoru… Strčíš tam ruku a vnitřnosti vytáhneš. A pozor na žluč!“ Zvedal se mi žaludek – ale přežila jsem. To jsem ještě netušila, že příště a pak a prostě každý víkend to budu muset dělat zas a znova. A pak hledat nové a nové recepty na ryby a jíst ryby – v sobotu, neděli, a ještě vždycky zbude i na všední den. A se mnou i moje rodina.

Kromě toho mě Petr začal nutit, abych na ty ryby chodila s ním. „Nemáš žádnýho koníčka, já tě to naučím!“ argumentoval. Prut a další nezbytnosti jako dárek k narozeninám? Neee! Ale ano! A pak mě rval ještě za tmy z postele a cpal do auta s tím, že: „…u vody je krásně, tam si odpočineš!“ Podobně nastoupil i na mého otce – ten se ale nenechal a jediné, co k tomu řekl, bylo: „Je to tvůj kluk, ale nejradši bych ho odsud hnal!“

Nemusel, hnala jsem ho já. Sice na jedné straně uznávám, že je fajn, když má někdo nějaký koníček, ale obtěžovat tím okolí, to ne. Petrovi se to prostě vysvětlit nedalo, a tak musel jít. Možná konečně potkal nějakou ženu, která s ním u té řeky vysedává – a ráda.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (21): Moje kamarádka si vymyslela fiktivního muže, jenže sociální sítě ji snadno odhalily