Monika má strašný vztek, protože jí dcera lhala. Tajně si přes Moničin nesouhlas sehnala antikoncepci, a navíc od někoho, koho Monika ze srdce nenávidí!
Aničce bude sice brzy patnáct, antikoncepci jsem jí ale zatím povolit nechtěla a měly jsme na to téma dlouhé debaty. Pak si manželova nová žena klidně jde a dceři pilulky sežene – málem mi ruply nervy!
Chtěla jsem dceru chránit před hormony
Moje dcera za mnou měsíc před patnáctými narozeninami přišla s tím, že by chtěla začít brát antikoncepci. Vyděsilo mě, že tak brzy začíná s milostným životem. Ona mě ale ujistila, že ještě nezačala. Je to prý ale otázka času a chce být připravená.
Vykulila jsem oči a děsila se, co nás čeká. Osobně jsem brala „prášky“ celé mládí a jsem přesvědčená, že mě to neblaze ovlivnilo. Měla jsem hromadu nežádoucích účinků a co si budeme povídat, není na tom nic zdravého. Navíc ve vývinu!
Chtěla jsem Anně vysvětlit, že by bylo mnohem rozumnější, kdyby dva roky počkala. Manžel mi na to řekl, že jsme začínali kdysi stejně a jestli si myslím, že si snad sedmnáctiletý kluk bude umět dát pozor, jsem blázen. Najednou jsem prožívala těžké dilema. Vyřešit to hormonálně a způsobit dceři v patnácti umělé cykly, aby si nějaký klučina nemusel nijak extra dávat pozor? Anebo pak řešit nechtěné těhotenství?
Dcera si poradila jinak a mě málem trefil šlak
S dcerou jsem se nedomluvila, měly jsme každá jiný názor a ona už to se mnou odmítala řešit. Doufala jsem, že se umoudřila, vše si rozmyslela a poslechla vlastní matku. To jsem se ale mýlila. O týden později jsem našla u dcery plato hormonální antikoncepce.
Tři prášky už byly pryč a já na dceru vylítla, jen co vylezla z koupelny. Nejprve se na mě rozkřičela, že jí nemám lézt do věcí. V tom měla sice pravdu, ale na svou obranu musím říct, že jsem uklízela neskutečný nepořádek v jejím pokojíčku. Pak jsem z ní vytáhla, kde sehnala prášky.
Manželova nová žena se rozhodla u Aničky zabodovat a prášky jí sehnala. Vyběhla jsem z bytu málem ještě v županu. Když jsem zvonila na bývalého, snažila jsem se rozdýchat své běsnění, ale nedařilo se mi to. Jeho ženu jsem seřvala na dvě doby, byla jsem sprostá jako dlaždič.
Nezbývá mi než dceři věřit
Anička byla mým chováním dost vyděšená, já stresem zhubla za dva týdny asi osm kilo. Vadilo mi, že někdo přebírá moji autoritu, zodpovědnost za zdraví dítěte, a navíc mám strach. Také jsem nebyla žádná světice, nicméně jsem byla poměrně zodpovědná.
Matka mi pak vyprávěla, že zažívala stejné strachy jako já. Čekala v obýváku, než se vrátím ze schůzky a nemohla ani sledovat televizi. Shodly jsme se na tom, že takový už je život a nezbývá nám, než dětem věřit. Případné problémy pak ustát, pokud možno bez hysterie.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.