Facebook
Instagram
Muž roku 2016 Pepa Kůrka žije po rozchodu s Angie Mangombe u své babičky a zotavuje se z ošklivého zranění nohy. Střídavě pečuje o syna Rafíka a v rozhovoru pro magazín Lifee.cz prozradil, jaký bude chlapeček povahou nebo komu se více podobá. Jak Pepa zvládá starost o malé dítě? Kam bude Rafík chodit do školky? A čím ho syn nejvíce dojímá?
Muž roku 2016 Pepa Kůrka (33) se po nepříjemném rozchodu s influencerkou Angie Mangombe (28) upnul na syna Rafíka (17 měsíců) a také na utužení vztahů v rodině. Žije u své babičky a po deseti letech se usmířil s mámou - právě díky synovi. Zotavuje se také ze zranění nohy, které si přivodil při fotbalu, a přemýšlí, co dál.
Zatím například nemá jasno v tom, kam bude syn chodit do školky. "Vlastně ani nevím, kde já sám zakotvím. Tak, aby to bylo co nejlepší pro něj. Uvidíme do budoucna. Vím, že Angie ho v Ústí dávala do jesliček, ale já ho nikam nedávám, teprve do školky – a ta je od tří let. Budeme mít ještě čas to vyřešit. Já si teď potřebuju dát nohu dohromady, a potom se uvidí," konstatuje single táta Pepa v našem exkluzivním rozhovoru.
Pepa Kůrka je nadšený single táta
Jak jste s Rafíkem prožívali letošní Vánoce?
Rafíček byl s mámou u moře. Byli jsme domluvení, že přijede až 26. prosince – a to jsme mu udělali Štědrý večer. Je na to ještě malý. Rozbalil pár dárečků, ale tolik ho to nezajímalo. Příští rok už to asi bude lepší. K večeři byl řízek, Rafík měl taky řízek, a bramborový salát. Všechno tradiční a české.
Teď je tedy Rafík u tebe. Chápu to správně, že máte s Angie rozdělenou péči?
Domlouváme se. Máme to mít týden a týden.
Co dělá Rafíkovi největší radost? Viděla jsem, že se mu rozšiřuje sbírka maxi plyšáků.
Plyšáci mu dělají radost. Miluje také knížky se zvířátky a teď si hrozně oblíbil dřevěné hračky ve tvaru zvířátek. Umí napodobit všechny zvuky zvířátek. Tohle je jeho největší zábava. Novinka je, že se to naučil po mně házet, a to moc příjemné není, to ho budu muset odnaučit.
Už jste porovnávali fotky tebe a Rafíka?
Porovnávali a vypadá jako já a Angie, když jsme byli malí. Je vidět, že je náš. Pohled a oči má po mně, to je vidět, a rysy spíše do Angie. Ale protože má černošské geny, řekl bych, že bude mít velkou muskulaturu, bude hodně silný. Už teď bych to mohl předpovědět, když na něj koukám.
Má také rytmiku? Baví ho muzika?
Tancuje s broučkama z televize. Já sám mám absolutní hudební hluch, takže jestli bude po mně, tak má smůlu a muzikant z něj nebude. Zpívat neumím. Na druhou stranu, Angie to umí a myslím, že její geny tam jsou, takže si myslím, že by to v sobě mohl mít.
Má raději knedlo vepřo zelo, nebo nějaký ten salátek?
On je hrozně vděčný strávník. Tohle má po mně. Sní úplně všechno, co mu dám. Dá si klidně bůček i šopský salát. Miluje zeleninu a ovoce, to mu dáváme každý den. A má rád maso. Zatím není nic, co by neměl rád. Když jdu jíst já, musím si jídlo schovávat. Chodí ke mně a ujídá mi.
Život po úrazu nohy: pomáhá babička
Jak to všechno zvládáš s tvou nohou, která je po úrazu?
Ze začátku to bylo všechno dost těžké, ale dost mi pomáhá babička. Teď mě noha nebolí, jen ji nemůžu ohnout, takže ji za sebou tahám, jako by byla dřevěná. Snažím se to rozhýbat, ale ta rekonvalescence je dlouhá, což jsem věděl. Když jsem byl po těch dvou operacích, tak to nebyl žádný med. Ale nějak jsme to zvládli, Rafík je hrozně hodný. Vydrží si hrát sám nebo číst knížku, u toho můžu jen ležet a bavit se s ním.
Takže povahou to bude spíše introvert?
Povahou bude také dost po mně, protože já jsem hodně klidný, klidný a potom vybouchnu. A on to má taky – kliďas, v pohodě, má svůj svět, ale když ho něco naštve, tak vybouchne. Zatím neumím odhadnout, jaký bude. Někdy je klidný, jindy ani náhodou.
Už jste uvažovali o výběru školky? Ptám se kvůli vzdálenosti.
Zítra mu bude sedmnáct měsíců, takže zatím jsme tohle vůbec neřešili. A já vlastně ani nevím, kde já sám zakotvím. Tak, aby to bylo co nejlepší pro něj. Uvidíme do budoucna. Vím, že Angie ho v Ústí dávala do jesliček, ale já ho nikam nedávám, teprve do školky – a ta je od tří let. Budeme mít ještě čas to vyřešit. Já si teď potřebuju dát nohu dohromady, a potom se uvidí.
Usmíření s mámou po deseti letech
Co tě zatím u Rafíka nejvíc dojalo? Určitě už z něj roste osobnost.
Když říká ťáťa, ťáťa, nebo když mi dá pusinku. To je od něj hezký. Není od něj hezký, že po tátovi hází věci.
Je něco, před čím bys ho v budoucnu rád uchránil, aby to nedělal? Ať už povolání, nebo třeba showbyznys? Reality show?
Já asi nemám nic takového, mně to také nikdo nezakazoval. Když jsem něco nechtěl dělat, tak jsem to prostě nedělal. V tomhle budu asi stejný, bude mít moji podporu. Prostě jen chci, aby z něj byl dobrý člověk a aby byl v životě šťastný. To je můj cíl. Jestli z něj bude baletka nebo MMA zápasník, to bude jeho věc.
Jaký vztah mají k Rafíkovi tvoji příbuzní?
Myslím, že nás to všechny dost spojilo. Můj brácha ho miluje, a dokonce jsme se kvůli tomu dali dohromady s mou mámou – asi po deseti letech. Byli jsme za ní na návštěvě, a ta ho úplně zbožňuje, chová se k němu opravdu hezky. O babičce už vůbec nemluvím, je pro ni největší miláček. Ta ho miluje víc než mě. Bratranec se sestřenkou ho pořád pusinkují, je to hezké. Je to takový náš středobod.
Na fotografie modela Pepy Kůrky s jeho synem Rafíkem se můžete podívat v naší fotogalerii.
