Na festivalu v Karlových Varech představuje Jiří Mádl film Vlny

Jiří Mádl se tentokrát představí jako režisér, nikoli herec

Libora Boučka zajímalo, jak se Jiří Mádl cítí na festivalu jakožto režisér, který představí veřejnosti na Karlovarské premiéře svůj film Vlny, jehož příprava trvala několik let. „Co pro tebe znamená mít tu vlastní film?“ zněla jedna z prvních otázek na Jirku, který dle svých slov poprvé navštívil festival už v roce 2008 s filmem Děti noci. „Hmmm,“ zamyslel se Mádl, a pokračoval: „Je to hezký v tom, že vím, že Thermalu bude hezkej obraz, dobrej zvuk a je tam kapacita snad 1 000 míst,“ odpověděl Mádl.

Dále se zamýšlel nad tím, že nechce vnitřně nadsazovat svou režisérskou práci nad tu hereckou, kterou vnímá úplně stejně vážně. Také dodal, že je rád, že se film Vlny na MFF KV dostal, i když možné lehce vybočuje ze subkultury, která na festivalu obecně panuje.

Film Vlny přibližuje nelehké události srpna 1968

Film Vlny, který vypráví příběh dvou bratrů na pozadí událostí kolem Československého rozhlasu v letech 1967 – 1968, si na letošním Karlovarském festivalu vychutnává svou premiéru. Libora Boučka tak přirozeně zajímalo, kdy přišla první myšlenka na film, a jak jeho vznik probíhal. „Úplně poprvé jsem se k té látce dostal v roce 2009, když jsem studoval žurnalistiku. Dostal jsem tam za trest přečíst si jednu 700 stránkovou knihu. Narazil jsem tam na jednu kapitolu, která se mi hrozně líbila.“ V té době byl však dle svých slov Mádl čistě hercem, a tak na režírování filmu rozhodně nepomýšlel. Později však začal sbírat podklady a procházet archivy. Vše se dalo výrazně do pohybu až v roce 2015, kdy se spojil s producentkou Monikou Kristlovou.

V rozhovoru se aktéři zabývali také podstatou filmu a dobovými souvislostmi nelehkého zlomového období srpna 1968, který se bohužel významně zapsal do historie Československa. Otázka Libora Boučka na Jiřího Mádla zněla, zda nebyla v té době pouze velmi úzká skupina hrdinů, kteří mohli a chtěli bojovat. „Můj táta vždycky říkal: Nás bylo málo. Já jsem chtěl bojovat, ale bylo nás málo“. Jiří Mádl souhlasil s tím, že je to v pořádku. Dle něj jeden z českých filozofů žijících v exilu napsal: „V každé historické situaci je možné najít světlo, i když to světlo nese jen velmi málo lidí.“ Dále uvedl, že je dle něj stále důležité připomínat tyto události i v dnešním demokratickém světě, protože se v určitých vlnách stále opakují, na což odkazuje i samotný název filmu.

Jan Nedbal: Věděl jsem, že se musím dostat na úplnej limit toho, co moje tělo vydrží

Po rozhovoru s Jiřím Mádlem si přisednul herec Jan Nedbal, který ve zmiňovaném snímku získal roli, stejně jako Mádlův filmový parťák z minulosti Vojtěch Kotek.

Těžké téma filmu Honza odlehčil vyprávěním o tom, jaké bylo jeho původní zaměření při studiích na střední škole. „Já jsem šel na zdrávku, protože jsem úplnej idiot, co se týče matiky, neuměl jsem nic a šel jsem se tam zašít. Bylo mi 15 nebo 16, a někdo mi řekl, že tam bude hodně holek, tak jsem si řekl, že to bude výborný.“ K herectví se dostal až v následujících letech.

V rozhovoru s Liborem Boučkem přiblížil také svou hereckou účast ve filmu Vlny. Jiřímu Mádlovi složil poklonu s tím, že je velmi profesionálním a svědomitým režisérem, se kterým je radost natáčet. Popsal také, jak se na roli ve filmu připravoval: „Věděl jsem, že se musím dostat na úplnej limit toho, co moje tělo vydrží. Ale s naprostým respektem jsem nebyl ani setině procenta toho, co zažívali ti lidi tam. Já jsem prostě jen měsíc a půl nejedl, ani nevím kolik jsem zhubnul. Ale to nejdůležitější bylo to mentální hubnutí, ta frustrace z nedostatku energie, že se člověku mění nálada a nemá žádnou sílu. To všechno se pak prokreslí na kameře a to je jediný, na čem záleží,“ přiblížil Jan Nedbal, jak z jeho pohledu probíhalo natáčení filmu Vlny, který se nyní na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech představuje veřejnosti.

Součástí talkshow Libora Boučka byla i členka představenstva společnosti Philip Morris Andrea Gontkovičová.