Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala herečka Eva Podzimková (33), za svobodna Josefíková. Promluvila o nedávné svatbě i malé dceři Lotě. Jak herečku změnilo mateřství? A jak zvládla deset měsíců po porodu natáčení erotických scén?
Známe ji jako Evu Josefíkovou, ale už tři čtvrtě roku se pyšní příjmením Podzimková. Vidět jsme ji mohli ve filmech Probudím se včera, Čertova nevěsta, Fair play a aktuálně v seriálu Sedm schodů k moci. Přezdívá se jí „malá Šafránková", a to díky velkým očím, něžnému úsměvu a kaštanově hnědým vlasům. Ty si herečka nedávno nechala zkrátit, provzdušnit a od porodu dcerky Loty jen září.
„Měla jsem složitější období na začátku těhotenství z důvodu hormonálních změn. A když potom byla holčička na světě, byla to záplava. Jsou to skoro víry, které člověk cítí v těle. Je také dobré, když se ty víry uklidní. Myslím, že je to věc, na kterou se nejde připravit, ale je dobré o tom alespoň trošku vědět, aby člověk nebyl překvapen," vypráví v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou.
Eva Podzimková o svatbě
Musím vám hned pochválit účes, jak vás to napadlo? Chlapa zřejmě neměníte?
Ne, toho si nechávám. Dlouhé vlasy už mě přestaly bavit a toužila jsem po změně, co se týká účesu. Nikdy se to moc nehodilo kvůli práci a divadlu. Teď, když jsem to nabídla do nového projektu, to klaplo. Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad. Cítím se čerstvá a s lehkou hlavou.
Máte doma rok a tři čtvrtě starou dcerku Lotynku. Kdo ji teď hlídá?
Teď je doma s manželem. Manžel je plnohodnotný rodič, takže zvládá všechny povinnosti, radosti i strasti s tím spojené. Takhle se snažíme střídat a doplňovat podle toho, kdo potřebuje být v práci.
Stíháte to, nebo máte chůvu?
Máme, pomáhají nám kamarádky, jsme v bytě taková jedna velká rodina a parta.
Pocházíte z Uherského Hradiště. Žijete tam v jedné velké smečce?
Rozhodně máme všichni spoustu příbuzných. Kolikrát člověk ani neví, kdo je kdo - sestřenice ze třetího kolene. Ale naše hromada nebo rodina je veliká tak akorát. Stýkáme se minimálně jednou do roka o Vánocích.
Kolik vás tam je?
Tolik zase ne. Já jsem teď nejmladší z té naší generace sestřenic a bratranců. Všichni už máme potomky, takže se to hezky rozrůstá. Může nás být třeba 12 nebo 15. Je to zvládnutelné setkání do jednoho obýváku.
Nedávno jste měla svatbu. Tam bylo kolik lidí?
Nevím, kolik nás tam nakonec bylo, protože jsme se nesešli v plném počtu. Pozvánek jsme rozeslali asi 120. Víc bychom nezvládli. Kamarád ke mně přitančil a říkal: „Já jsem to počítal, a jestli se chceš se všemi bavit, tak máš na každého dvě a čtvrt minuty!" Ale myslím, že nakonec se nám to povedlo a užili jsme si to všichni společně. Pospojovala se různá naše prostředí. To je na těch oslavách nejkrásnější. Není to jen o svatebčanech, ale také o jejich nejbližších, aby se všichni dali hezky dohromady.
Když jste byla malá a svatbu si představovala, byla přesně taková?
Je to možné. Nevím, jakou svatbu jsem si představovala, ale asi ano. Její podoba se pochopitelně zrodila až s tím, kdo si mě chtěl vzít. Podoba svatby vyplynula z našich osobností.
Je váš manžel typově ideál, o kterém jste snila? Nechtěla jste vysokého blonďáka?
Samozřejmě, je to můj princ na bílém koni. Přijel na svém oři a já hned věděla, že je to on, mého srdce šampion. Víc se k tomu sdělit nedá.
Eva Podzimková o dětství a studiu
Ráda bych se zastavila u vašeho dětství.
Považuji své dětství za krásné. Ať už to bylo prvních 11 let na sídlišti za barákem nebo potom na vesnici ve Vlčnově v rodinném domku s lesem za barákem. Mám pocit, že jsem mohla načerpat vnitřní i vnější klid a pevně se opřít o zázemí, které jsem doma měla. Za to velmi vděčím rodičům. Za chvíli to bude 40 let, co jsou spolu a za to je velmi obdivuji.
Byla jste ve třídě spíše šprtka nebo velký živel?
Nebyla jsem šprtka, ale myslím, že učitelé na základce mě měli docela rádi. To byla výhoda i nevýhoda. Je fajn mít dobré vztahy s učiteli, ale zároveň to může způsobit pnutí v dětském kolektivu. Takže pro své spolužáky jsem mohla být šprtka. Nějaká potřeba exhibicionismu ve mně asi byla odmalička, nebo spíše ventil ve zpívání a recitování.
Když jsem potom přešla na osmiletý gympl, tam jsem šprtka nebyla. Ale studenti tam byli hodně podporováni v tom, aby se mohli věnovat tomu, co je baví. Neměla jsem díky tomu pocit, že musím mít test z chemie na jedničku, ale že se můžu soustředit i na jiné věci. Ale tu chemii musím zvládnout! Musím se přiznat, že mi v tom kolikrát pomohli spolužáci, kteří seděli vedle.
Tak se to dá také řešit.
Jasně, lidé si mají pomáhat. Ale když se na to dívám zpětně, mohla jsem se trochu víc zajímat. Možná i díky tomu jsem nakonec měla tak pestrý středoškolský život. Ráda na něj vzpomínám a do Uherského Hradiště se moc ráda dodnes vracím.
Chtěla jste být vždycky herečka? Na chemičku ani fyzičku tam asi našlápnuto nebylo.
Vždycky mě to bavilo a byl to jediný kroužek, u kterého jsem vydržela. Na střední škole se otvíraly jiné možnosti a profilovala jsem se spíš do sociálních věd. Na vysoké škole jsem chtěla studovat marketing a média. Dost jsme se na to se spolužáky připravovali - jezdili jsme na různé dny otevřených dveří, nakupovali si publikace a já už měla představu o tom, jak budu žít v Brně. Tehdy jsem tam měla i chlapce, takže to bylo hezky nalinkované. Ale vedle toho šla ještě linka toho herectví, dramaťáku, a já chtěla, aby to také mělo nějaký konec. Takže jsem šla zkusit přijímací zkoušky na DAMU, jako takovou maturitu z dramaťáku. Postupovala jsem dál a ve třetím kole mi o to docela začalo jít a zevnitř jsem tou školou načichala.
Eva Podzimková a erotické scény
Můžeme říct, na základě čeho je natočený seriál Sedm schodů k moci?
Je to na motivy politického života a nějakého obrázku tehdejší doby, nejen v poslaneckých lavicích, po roce 2000. Jsem za tu nabídku vděčná a byla jsem ráda, že Lucia Kršáková a Lenka Hornová měly odvahu obsadit mě proti typu a svěřit mi tu velkou, náročnou, rozsáhlou, plnokrevnou, proměnlivou a životaschopnou ženu.
Vy jste do toho šla a měla jste doma desetiměsíční miminko. Také jsem začala pracovat velmi brzy, ale jste odvážná! Jak vám do hlavy lezl ten text?
Šlo to. Byla jsem až překvapená, jak vstřícné bylo mé napojení s dcerou a má mysl k přijetí téhle role. Nebála jsem se toho, že bychom to nezvládly. Samozřejmě, že ne vždy to bylo lážo plážo a byly tam náročné chvíle. Příprava na roli byla velmi komfortní, protože já byla na mateřské a neměla jsem ten běžný provoz, který jsem znala před těhotenstvím - ráno na natáčení, potom na zkoušku, potom na dabing, schůzky, odehrát představení a naučit se další text. Přes den jsem byla maminka a manželka, večer jsem mohla v relativním klidu pracovat - byla to přívětivá situace, holčička pěkně spinkala. Mohla jsem si v klidu sednout k práci a tím jsem se saturovala. Maminka i herečka se hezky vyvážily. Výhoda byla také ta, že šlo jen o osmidílný projekt. Od začátku jsem věděla, odkud a kam má postava půjde. Všechny texty jsem měla najednou a mohla jsem se je v klidu naučit.
Také jste se rychle od porodu dostala do kondice. A viděla jsem z ukázek, že jsou tam i erotické scény.
Ano, je to tak. Děkuji, že jsem se rychle dostala do kondice - jakž takž. Může za to zrychlený metabolismus po mamince a také to, že jsem běhala a nestíhala jíst. Co se týká těch obnažených a skoro až gymnastických scén, tam jsem měla dublini. Takže lačné oko diváka je nasyceno, ale mému studu a hranicím bylo také vyhověno.
Když vám to vadí, tak proč vás do toho nutit.
Je potřeba tyto věci řešit s tvůrci dopředu, aby v průběhu natáčení nebo před scénou samou nevznikly nepříjemné situace nebo tlaky. Do toho se člověku moc nechce. Myslím, že hodně mladých hereček si tímto prochází a s každým novým projektem vás vždycky něco překvapí. Vždycky máte pocit, že už vás nic překvapit nemůže - a stejně to přijde! Důležitá je komunikace předtím a potom se dá všechno hezky uhrát.
Eva Podzimková o mateřství
Jak moc to člověka změní, mateřství?
Myslím, že hodně. Možná je to otázka spíše na mé okolí. Je to nahoru a dolů. Někdy to dává velký vnitřní klid a někdy to způsobí velký vnitřní neklid. Je to velmi pestré, ale je to nádherná záležitost.
Co vás nejvíc překvapilo? Mě třeba strach.
Je to rozhodně tak. Strach a to napojení. Někdy opravdu žasnu, jak ty věci prožíváme spolu. A všechno se zvětšilo. Míra lásky, strachu a také je potřeba trpělivost, kterou jsem si myslela, že v sobě nemám a nikdy ji v sobě nenajdu. A ona tam je. Zároveň člověka opravdu překvapí, co dokážou hormony a jak mohou člověka zaplavit průzračně čistou vodičkou, nebo i tou kalnější. Hormony s vámi různě hážou.
U vás bych to nečekala.
Měla jsem složitější období na začátku těhotenství právě z důvodu hormonálních změn. A když potom byla holčička na světě, byla to záplava. Jsou to skoro víry, které člověk cítí v těle. Je také dobré, když se ty víry uklidní. Myslím, že je to věc, na kterou se nejde připravit, ale je dobré o tom alespoň trošku vědět, aby člověk nebyl překvapen.
Plánujete víc dětí?
Já mám sestru, jsem ze dvou sourozenců. Je to pro mě krásná představa. Uvidíme, dá-li Bůh a okolnosti.
O čem ještě promluvila Eva Podzimková?
- Jaké bylo studium na konzervatoři
- O filmu Probudím se včera
- Zda ji mrzelo, že ji Zdeněk Troška nechal předabovat
- O tréninku běhu kvůli filmu Fair play
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talk show Na kafeečko
Související články
