Facebook
Instagram
Herečku Kateřinu Macháčkovou si většina z nás pamatuje jako hvězdu seriálu Život na zámku, kde hrála správňáckou učitelku, která se svou rodinou zdědila zámek. V životě ale takové štěstí neměla a osud jí připravil několik ran. Jednou z nich byla dlouholetá závislost na věštění z karet.
Herečka Kateřina Macháčková se stala miláčkem publika především jako hvězda Života na zámku, oblíbeného seriálu z 90. let. Dále ji můžete znát z Divadla pod Palmovkou, kde působí dlouhá léta. Je také významnou českou publicistkou a dcerou slavných rodičů. Jejím tatínkem je herec Miroslav Macháček a maminka operní pěvkyně Věra Štiborová.
Kateřina byla dvakrát vdaná. S prvním manželem, tragicky zesnulým hercem Petrem Svojtkou, má syna Petra. Z druhého manželství s Ivanem Zmatlíkem pochází dcera Helena, jejíž babičkou byla slavná ilustrátorka Helena Zmatlíková. O své zajímavém životě, ale i mnoha příkořích a závislostech, přišla herečka Kateřina Macháčková povyprávět Milušce Bittnerové do pořadu Na kafeečko.
Bittnerová: Všichni tě známe jako herečku, kterou jsme sledovali v Životě na zámku, co byla seriálová bomba a patrně první český dlouhodobý seriál. Pojďme si zavzpomínat... Macháčková: Ta nabídka přišla trochu nečekaně, protože jsem v období roku 94, a vlastně ani před tím, nic nehrála. Tak jsem si nabarvila vlasy na zrzavo, abych dala další nabídku režisérům a tvůrcům, co všechno můžu hrát. Nejdřív jsem dostala nabídku na Shakespearovské slavnosti, kdy jsem hrála Kapuletovou v Romeovi a Julii, pak jsem vydávala nebo dodělávala knížku mého táty, respektive o mém tátovi – Zápisky z blázince. Dostala jsem nabídku v Řeznické a do toho přišlo natáčení Života na zámku. Takže jsem měla úplně plodné období. Původně to měla dělat Dáša Veškrnová Havlová a Jirka Bartoška, ale protože za tím byl mladý neznámý režisér, projekt se pořád odsouval, a potom ho nasadili v době, kdy už oni nemohli...
Jasně. A já jsem vyšla tomu štábu v křížovce nebo co. A jako blondýna. Nejdřív přišel producent Jarda Bouček, přinesl mi 26 dílů, a leknul se mě, když viděl ty zrzavý vlasy. Tak trošku ucouvnul. Pak jsem měla paruku, která mi moc neseděla, protože se dělala narychlo a nevychytali jsme ten střih. Ale ono se to poddalo, protože se seriál líbil. Vlastně jsme natáčeli tak dlouho, že jsem došla až ke svým blonďatým vlasům.
Ale vy jste točili strašně dlouho. Kolik to trvalo roků? Točili jsme nejdřív první sérii s 26 díly, to trvalo zhruba pět měsíců. Díky zájmu lidí se to napsalo dál, takže asi za rok a půl jsme točili další třináctku. Poslední jsme dotočili někdy v roce 98.
Takže vlastně? Čtyři roky jsme to točili.
Čtyři roky jsi byla paní Králová. Teda, člověče, ty jsi tam teda měla osudy. Ten Töpfer zlobil. Od té doby se na něj koukám jinak... Zlobil, no. A člověk by to do něho neřekl, že jo?
Kdybys takový seriál natočila v Americe, měla bys vystaráno na několik generací dopředu. Jak je to tady v Česku?
Myslíš finančně? Nebo jak?
Jo, jo, jo. Ne. My jsme se v podstatě vzdali reprízného, z žádného opakování nemáme ani korunu. Takže se jenom můžeme těšit…
Postavila jsi z toho barák? Budeš se divit, ale ne. Měli jsme ještě takové skromné honoráře. Ale víš co? Já mám celý život takovou teorii, že některé věci člověku přinesou víc než ty peníze. Je to takové naivní, ale je to tak. A pak si vyděláváš třeba na něčem, od čeho si třeba ani moc neslibuješ. Nebo je to taková vedlejší práce.
Ale naši diváci si povětšinou přečtou, kolik herců si vydělává na seriálu a tak. Takže teď si dokazujeme, že to zase tak slavné tady v Česku není. Tak podívej. Bylo to téměř před třiceti lety, že jo? A to byly opravdu jiné sumy. Taky ty peníze měly jinou hodnotu. Ale bylo to fakt míň.
Pojďme k tvému dětství. Ty jsi měla docela problematické dětství v tom, že maminka ti onemocněla, když jsi byla malá. Kolik ti bylo? Myslím, že mi byly čtyři. Když se sem naši přistěhovali, byli mladí manželé a umělci, že jo. A tak trošku měli s malým dítětem problémy. Proto babička, která bydlela v Rakovníku, jezdila sem nebo já jsem bydlela u ní. Já jsem se strašně bála být večer sama doma. A musela jsem být sama, protože nebyl žádný hlídací strejda herec. Strašně jsem bála už od odpoledne. Jeden den se mnou maminka šla bruslit na Malši, před divadlem, kde u břehu nebyl zamrzlý led. Přecházely jsme přes takovou lávku a já jsem strašně zlobila, vytrhávala jsem se z ruky, protože ten večer budu doma sama. Uklouzla jsem a zajela pod led. Nějaký vysokoškolák mě zachránil, ale maminka z toho úleku měla vleklé vážné onemocnění a skončila na rok v sanatoriu.
Jo, takhle, takže tam byla taková příčina... No to bylo takhle, že ona se z toho šoku… Možná to v ní dřímalo dřív, ale tady propukla nemoc.
Aha, já jsem nevěděla, že to byla psychická nemoc. Ne, nebyla to psychická nemoc. Ale psychika zaviní většinu nemocí, že jo?
Ale maminka se naštěstí uzdravila. Maminka se uzdravila.
Ty jsi nějaký čas vyrůstala u babičky anebo u táty? U táty nikdy!
Ne, ne, ne? Jenom u babičky? Táta byl takový... on trochu si nevěděl rady s rodinným životem, po celý život. A já jsem vlastně až z jeho pozůstalosti, kde jsem našla různé dopisy nebo moje fotografie a dětí, poznala, že mě měl strašně rád. Jeho vztah k sobě jsem vytušila, když jsem zpracovávala jeho deníky.
Ty ses zmínila, že si vykládáš karty. Jsi v tom zběhlá? No, já jsem tomu jeden čas strašlivě propadala. Potom jsem se od toho musela vysloveně odstřihnout.
Co to je strašlivě propadat? Pustila jsem si kartářky strašně pod kůži a spřátelila jsem se s nimi a… A třeba jednou jsem byla tak jako v pohodě a kartářka mi odpoledne volá: „Co děláš? Jak se máš?“ A já říkám: „No fajn.“ Ona: „Nestavíš se večer?“ A já jsem říkala: „Ne.“ A ona: „Já myslím, že mě budeš potřebovat.“ Po hovoru mě vylikvidovala tak, že večer už jsem se nastartovala a pak nastal měsíc temna.
Jak dlouho trvalo tohle období? Hodně dlouho. Třeba 10–15 let.
Počkej! Patnáct let ve vleku kartářek? Když jsem byla v roce 92 na dovolené, na pláži si nějaké turistky povídaly o paní Kludský. Ta byla první, kterou jsem navštívila. A bylo to úžasné setkání, řekla mi spoustu věcí. No a to se pak postupně vyvíjelo. Teď je konec.
Už nechodíš? Teď jsem zase propadala na mnoho let Facebooku. Ve dne, v noci. Před čtrnácti dny jsem ho odstřihla. Už ani jednou.
Takže teď začneš s Instagramem nebo TikTokem? Ne, ne. Víš co? Instagram je pro mladé, mě to nebaví. Zdržuje mě to. Já na to nemám čas.
Celou zpověď Kateřiny Macháčkové najdete v úvodním videu. Co všechno o sobě řekla?
- slavná éra po natáčení seriálu Život na zámku
- nízké honoráře
- život v herecké rodině
- psychická nemoc maminky a její příčina
- učení na konzervatoři
- hledání mužů ovlivněné tatínkem
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
