Facebook
Instagram
Pozvání do talkshow Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala herečka Marka Míková (62), roztomilá Růženka z nestárnoucí pohádky Jak se budí princezny. Marka je dnes mámou čtyř dětí, má sedm vnoučat a ve chvílích volna navštěvuje s loutkami dětské pacienty v nemocnicích.
Marka Míková vzpomíná v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou, jak třikrát marně dělala přijímací zkoušky na DAMU a vzali ji až na 4. pokus. A to i přesto, že byla těhotná. „Zkoušky jsem dělala v červnu a Šimonek se narodil v červenci, takže jsem byla v 8. měsíci. Teď už se to tak neskrývá, teď už člověk přijde a prostě je těhotný, ale já se to snažila zamaskovat pod tričkem," vypráví Marka, „měla jsem větší prsa, takže jsem spustila triko a dělal jsem dokonce pohybovky u Ctibora Turby. On potom říkal: ,No vidíte, i tlustá ženská se může umět hejbat!'"
Kromě vnoučat dnes dělá Marce radost spolek Loutky v nemocnici, se kterým navštěvuje nejen dětské pacienty, ale také hospicy. Pokud vás toto téma zajímá podrobněji, další informace naleznete na oficiálních stránkách spolku loutkyvnemonici.cz a finančně jej můžete podpořit skrze transparentní účet 37373783/5500.
Marka Míková o Vladimíru Menšíkovi
Jaké to je, být celoživotní princezna?
Ze začátku jsem byla plašan a vždycky, když to někdo zmínil, tak jsem se ošívala a schovávala. Dělala jsem skoro, že jsem to nebyla já. Ale čím jsem starší, tím jsem radši, když někdo řekne: ,Nebyla jste to náhodou vy, kdo hrál tu princeznu?' Úplně se zatetelím a nasadím hned ten úsměv a je mi vlastně hrozně dobře. Je pravda, že to používám na různých místech. Hodí se to. Když přijdete do nemocnice zahrát dětem a ony vědí, že jste princezna, tak to stojí za to.
Myslím, že také Jan Kraus si vybojoval, že není takový blbeček, jako v té pohádce. Je to inteligentní a bryskní muž. Sledujete jeho kariéru?
Nemůžu říct, že úplně, občas se dívám na jeho show, ale ne často.
Já se s ním vídám poměrně často v rádiu. Mám ho pozdravovat?
No tak můžete.
On za vámi tenkrát dolézal.
Nedá se říct, že dolézal, on si na mě dělal nároky, vzhledem k tomu, že byl prvorozený. Ale bohužel mu to nevyšlo.
A Hrušínskému to vyšlo?
S Hrušínským to ve filmu vyšlo, ale jinak to bylo složitější. Možná to znáte - všechny ty eskapády a pády z oken.
První půlku pohádky prý natočil pan Hrušínský se zlomenou nohou - kvůli vám. Ježíš, to je krásný.
Teď to zní krásně, ale tehdy to vůbec krásné nebylo.
Byl z toho velký průšvih?
Já myslím, že byl. Já se styděla, hrozně moc. Honza byl v nemocnici a všichni se dívali: ,To snad ne, to snad ne!' Ale nikdy se to nevyjevilo a nevysvětlilo, jak to všechno bylo. Proč by také mělo, že?
Strašně vám závidím setkání s Vladimírem Menšíkem. Jaké to bylo?
Všechno to bylo nádherné. Mně bylo sedmnáct, jako té princezně, takže jsem to hltala s vykulenýma očima. Ti starší herci jakmile ráno naskočí do taxíku, už jedou svoje vtipy. Jsou prostě okouzlující. Já vlastně nevím, jestli je to tak dodnes. To asi víte vy.
No, starší herci ano a mladší kolem 40 už rozhodně ne, ti kolem 20 už vůbec ne. A myslím, že se to hrozně narušilo mobilama. I já zažila dobu, kdy jsme jeli ze zájezdu a hodně se mluvilo a vyprávělo a pomlouvalo, drbalo. Teď se jede ze zájezdu a všichni jsme na mobilech a řešíme nesmysly.
To si přesně myslím a tehdy to tak nebylo. Tehdy byl ten člověk bavič. A byl bavič všech, ať to byla maskérka, ať to byl řidič, prostě to bylo nádherné. Zvlášť pan Menšík.
Marka Míková o životě princezny
Když si v 17 letech zahrajete takovou velkou roli, jak jste tenkrát vnímala svoji slávu?
V tomhle jsem byla zvláštní, ale pro mě to byla doba, kdy jsem jezdila na vodu a kdy jsem chtěla založit punkovou kapelu. Byl to velký rozpor. Měla jsem dva životy - byla skutečná Marka a druhá byla Růženka. Častokrát jsem si to mezi vrstevníky opravdu neužívala, když mi říkali: ,Co, princezno, jaký to tam bylo?'
Jak se ta punková kapela jmenovala?
Nejdříve jsme byli Plyn, později Dybuk a teď Zuby nehty.
A Zuby nehty stále hrají?
Ano. Měli jsme různé pauzičky, ale stále ještě hrajeme. Teď říkáme, že hrajeme na pohřbech, na svatbách a na křtech. Občas si zahraju i sólově.
Kolikrát jste se hlásila na DAMU?
Třikrát a třikrát mě nevzali, otázka je proč? Tenkrát jsem si říkala, že tatínek byl vyloučený ze strany, že to je ten důvod, ale kdo ví, třeba nebyl. Možná to bylo všechno nějak jinak. Vždycky jsem se dostala do druhého kola a dál už ne.
Ale napočtvrté to vyšlo.
Vyšlo to na režii - dramaturgii na Alternu. Tedy tehdy na loutkárnu. A vůbec toho nelituji, je to nádherné rozšíření mého uměleckého světa.
Vy jste ty přijímačky nedělala v úplně normálním stavu, že?
Ty na Alternu ne, ty předtím na DAMU ještě ano. Při těch na Alternu jsem byla těhotná. Zkoušky jsem dělala v červnu a Šimonek se narodil v červenci, takže jsem byla v 8. měsíci. Teď už se to tak neskrývá, teď už člověk přijde a prostě je těhotný, ale já se to snažila zakrýt pod tričkem. Měla jsem větší prsa, takže jsem spustila triko a dělal jsem dokonce pohybovky u Ctibora Turby. On potom říkal: ,No vidíte, i tlustá ženská se může umět hejbat!'
Takže vás vzali na role tlustých komiček, jenže po prázdninách přišla Marka úplně štíhlá. A vy jste začala studovat DAMU s miminkem.
Hm, se dvěma.
Se dvěma?
Ano, já už měla dceru, Šimon byl druhé miminko.
Já vůbec nevím, jak jste to mohla zvládnout.
Já sama nevím, ale tehdy mi připadalo všechno jednoduché. Byla to součást našeho života a bylo nám veselo. Vůbec to nebyla zátěž, teda doufám, že i babičky by souhlasily.
Ale dětičky jste nebrala na DAMU?
Také tam byly, samozřejmě v kočárku.
Nepoznamenalo je to tam?
Já myslím, že ne. Vždycky říkají, že je všechno v pořádku.
Ale během studií přišlo ještě jedno.
Pak přišlo třetí, takže to už bylo náročnější, ale vzhledem k tomu, že jsem nestudovala herectví, ale režii - dramaturgii, tak se dalo hodně věcí dělat, dohodnout a domluvit.
Punkerka se třemi dětmi začala dělat divadlo a potom přešla do Minoru, jednoho z nejlepších dětských divadel v Česku. Tam jste na nějaký čas zakotvila. Jak to šlo skloubit se třemi dětmi a manželem?
Dobře, opravdu. Tenkrát tam byl ředitelem Karel Makoň a celý tým byl přátelský. Děti někam vyběhly, já tam režírovala nebo něco dělala a říkala jsem: ,Kde vlastně jsou?' A ozvalo se: ,Nahoře u Čendy Bonaventury.' Tak jsem si pro ně došla. Ony seběhly a fungovalo to moc hezky.
Máte ještě jedno dítě, že?
Matyáš se potom narodil po deseti letech.
Princezna se čtyřmi dětmi.
Byl jeden král, který měl tři syny a jednu dceru.
Je to obvyklé, myslíte?
Myslím, že u princezen, u králů a královen ano.
Otázka je, jak se to dá všechno skloubit. Hlídaly se navzájem nebo pomáhaly babičky?
U nás to bylo všechno dohromady. Měla jsem svoji babičku, což byla jejich prababička, úžasnou ženu, která bydlela v Celetné ulici, takže to bylo kousek. Mohla jsem jet na kole z Ledeburu přes most a tam byla babička. Ona byla taková ta babička, co se na vás podívá a řekne: ,Pojď si dát polívku. Zatím nic neříkej, až se najíš, tak si budeme povídat.' Opečovávala každého, kdo přišel, a děti pro ni nebyly nikdy problém.
A dětičky koukaly na Růženku v televizi.
Já myslím, že koukaly a koukají se i vnoučata.
Děti už mají hodně vnoučat?
Už mají hodně dětí. Tím, jak jsou čtyři, tak vnoučat je sedm.
Ten princ, který byl na začátku, tak nevydržel. Oni někdy princové nevydrží.
No, vydal se na jinou dobrodružnou cestu.
Když máte čtyři děti a manžel odejde, jak se s tím ženská srovnává?
Špatně, samozřejmě, a ani se pak na to nechce vzpomínat. Ale jistá naděje tady je, že to všechno může přejít, když se člověk nezasekne a nezačne dělat nějaké naschvály. Nakonec to u těch vztahů děti - táta zůstane hezké. A jak se převalí čas, tak ještě přijdou jiní princové.
O čem ještě promluvila Marka Míková?
- O hraní se spolkem Loutky v nemocnici pro nemocné děti
- Jak dokáže pomáhat sestřičkám na dětském oddělení
- Zda občas po návratu domů pláče
- O své tvorbě pro děti a ocenění Magnesia Litera
- O svých zápiscích do deníčků
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
