Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko přijal herec Martin Zounar (55). Promluvil o plánované svatbě se snoubenkou Kateřinou, o svém vyhoření nebo o těžkém postižení chodidel, se kterým se narodil a kvůli němuž mu hrozila celoživotní invalidita.
Miluška Bittnerová poznala Martina Zounara před 13 lety během jeho prvního natáčecího dne v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde hraje lékaře Bobo Švarce. Kariéra herce přitom mohla Zounara úplně minout, jelikož se narodil s těžkým postižením chodidel, zvaným golfová noha nebo čertovo kopyto. Díky rodičům, kteří s ním pravidelně cvičili a kupovali mu speciální obuv, nakonec defekt chodidel není poznat, a Martin tak mohl už v dospívání excelovat v seriálech Bylo nás šest nebo Chlapci a chlapi.
Aktuálně je spokojený v nově otevřeném pražském Divadle Metro, kde jej můžeme vidět ve hrách Dva nahatý chlapi, Osm euro na hodinu nebo Úvěr. „Myslím, že se nám splnil sen. Po 30 letech mám tu svoji židli v šatně - s fotkami táty, mamky, psů a samozřejmě také mé ženy a dětí. Dceru mám tedy jednu a jednu vyženěnou," naráží Martin v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou na svou dceru Klaudii (14) a partnerčinu dceru Sofii (12). "Říkám vyženěnou, abys tomu rozuměla - měli jsme všechno naplánované, ohlášky, dokonce i napečené koláčky...,"
Martin Zounar o svatbě s přítelkyní Kateřinou
Co se s tou svatbou stalo, Martine?
Čtrnáctého to bouchlo - pandemie covidu.
Dobře, ale pandemie už dávno skončila.
Ano, po roce se to uvolnilo a my se rozhodli, že do toho tedy půjdeme. A buch, stalo se to znovu. Takže do třetice? Po dvou letech? Najednou jsme zjistili, že nám to vůbec nechybí. Já jsem svobodný, ona také. Nikdy jsem nebyl ženatý a ona vdaná.
Ale to stojí za to!
Přesně tak! Říkal jsem jí, že teď, když jsem šlank, by stálo za to trošku se vyfiknout.
No počkej, takže kdy?
Víš co, asi nějaké plány jsou. Uvidíme. Na rovinu - za sebe, jako za chlapa, já po tom opravdu toužím. Říct „ano". Asi to bude tím, že jsem se nikdy nerozváděl.
Ale víš, že chlapi vypadají, jako že se nechtějí ženit.
Ne, já jsem asi úchylnej. Zodpovědný nejsem, respektive nejsem nezodpovědný. Někdo si sedne a učí se poctivě scénář. Já si řeknu, že mám ještě šest dní a nějak to dopadne. A ono to prostě dopadne. Dodnes nechápu, jak jsem se za 13 dní mohl naučit v divadle záskok. A na tohle já hřeším. Takže v některých věcech jsem nedůsledný a roztěkaný. Říkám si, že to prostě nějak dopadne, protože o tom už něco vím.
Kateřino, takže ho vezměte za ruku a k tomu oltáři odtáhněte. On se bránit nebude.
Nebudu. Mám pocit, že zrovna tohle je věc, která je zodpovědná. Někdo to shazuje tím, že jde jen o papír. Podle mě to o tom není. Přeci jen - když ten slib máš vyslovit, je to určité vnitřní rozhodnutí, které by mělo být silné a alespoň v tu chvíli naplněné. Že se potom řežou koberce...
Vztah musí být dynamický.
No samozřejmě! A já navíc celkem dynamický jsem.
Martin Zounar o vyhoření a rekonvalescenci
Co se stalo?
Před pěti lety se mi život vnitřně dost obrátil. Lidé mě znají jako velmi optimistického člověka plného energie. Majda Bočanová, které říkám Naftalínek, se už ptala, kde to beru. Nevím. Ale loni po Vánocích jsem blbě vstával, přestal jsem spát a náhle jsem úplně vyhořel. Došel mi benzín. Nikdy jsem to nezažil. Moje Kačenka je psycholog a já už před lety docházel k Dušanovi Randákovi, protože ono je občas potřeba si popovídat. Je to taková duševní hygiena a úplně normální věc. V minulých dobách to lidé hodně řešili, ale je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem. Já nemůžu být pacientem Kačky, ale pomohla mi v tom zásadním rozhodnutí, kdy mi řekla, že by bylo dobré, abych to začal řešit.
Bylo to vyhoření?
Ano, já byl úplně prázdný. V září se nově otvíralo Divadlo Metro, do toho se vydala knížka a moje životní změna byla opravdu velká. Vyžadovala hodně sil. A všechno se povedlo. Své dceři Klaudii občas říkám, aby nedělala žádné pí∗. Takže ano, i já jsem udělal nějaké pí∗, ale to dělá každý chlap. Vyřešil jsem to tak, že si chodím popovídat.
A to ti pomohlo?
Ano, pomohlo mi to moc.
Nic jiného, třeba meditace?
Zhruba před deseti lety jsem zkoušel různé ásany, ale to mě vůbec nezasahuje. Hulení také ne.
Co nějaké ezo věci?
To také ne. Kameny ani objímání stromů. Ale určitě to může fungovat, jen já na to nejsem. Mám medikaci, což je dobré. Není pravda, že by se člověk měl prášků bát nebo je shazovat. Když si myslíte, že všechno zvládnete, tak na některé věci prostě sám nestačíte. Takže je dobře, že máte někoho, za kým jednou za 14 dní přijdete. Víte přesně svůj čas a je to váš čas, což je strašně důležité. Zhodnotíte úspěchy, neúspěchy, a někde to ze sebe složíte. Když je nemáte kde složit nebo upouštět, tak se hromadí. Mně se hromadily a měl jsem hlavu jako pátrací balón. Hledáte systém, jak se toho zbavit. Někdo radí chodit do posilovny. Chodil jsem cvičit, to ano, ale začal jsem být celý stažený. Teď jsem se osvobodil a neřeším to tím, že jednou za dva měsíce upustím páru.
Ale byla tam tahle fáze?
Jasně, každý prochází nějakým obdobím a já jsem rád, že přes to všechno, co mě v životě provázelo, jsem našel klid. Divadlo i natáčení funguje, stejně jako vztah. To víš, že se občas štěkneme, ale to je normální. Pořád konstantně fungujeme a jsem za to rád.
Martin Zounar o postižení chodidel
Vlastně nechápu, jak je možné, že jsi v tak skvělé duševní kondici. Po tom všem, čím sis prošel. Narodil ses a měls nožičky směrem k sobě. Jak se tomu říká?
Říkají tomu golfová noha nebo oboustranné čertovo kopyto, latinsky pes equinovarus congenitus. Jsem rád, že můžu být ambasadorem spolku Achilleus, který sdružuje děti, které se narodí s touto vadou. Dnes už existuje tolik možností, jak to po narození napravovat. Jsem rád, že jim můžu pomáhat, byli jsme kvůli tomu dokonce s Alešem Hámou v České televizi. Maminka mi vyprávěla, že když jsem se narodil, táta rozbalil peřinku a dole byly místo nožiček dva háčky. Zhluboka se nadechl a na čtyři dny zmizel. Potom přišel, obejmul ji a každý den se mnou chodili cvičit. Po dvou letech jsem se postavil na nohy a začal chodit, potom běhat. Měl jsem hnusné hnědé boty s klínem a pořád mi chodidla lámali směrem dolů, až se ty achilovky olámaly. Dodnes se ráno probouzím těžce, než je roztáhnu. Ale dnes už jsou mnohem lepší metody. Jsem vděčný a rád, že se mnou rodiče takhle cvičili, protože mě mohli nechat pokrouceného.
Absolvovali jste společně dlouhou cestu, nebylo to na půl roku.
Bylo to odporné. V šesté třídě, když už se z Německa sháněly Adidasky, jsem pořád nosil ty hnusné hnědé boty.
Ve dvanácti letech?
Šily se noze na míru. Potřeboval jsem oporu kotníku, aby se nezvrtnul. Dnes už nosím tenisky a dokonce lyžáky - miluju lyžování. Ale v té době to bylo peklo. Do sedmé nebo osmé třídy jsem neustále slyšel, jak na mě maminka křičí, abych došlapoval na paty - abych nepřepadával a achilovka se natáhla.
Maminka - a ještě ke všemu doktorka. Je jasné, že tě musela kárat. Ale co holky? Ve dvanácti letech už se klukům holky líbí.
Bydleli jsme ve Weberově ulici a dole byla sklepní kóje. Tam jsem měl samozřejmě tenisky. Rozloučil jsem se s rodiči a dole se tajně přezul. Jako dítě už jsem natáčel, nějaké peníze jsem na knížce měl, a k tomu brigády. Našetřil jsem si.
A z toho sis kupoval boty?
Potom přišla konzervatoř. Tátovi vadily dlouhé vlasy. V prváku přišla new wave - skupina Visage, Trio nebo zpěvák Falco. Nosily se baloňáky. Máma byla lékařka a měla bílé kalhoty. Chtěl jsem je také a obarvil jsem si je na černo. Měl jsem k tomu kanady, červenou palestinu, placky a dlouhou loveckou tašku. K tomu jsem potřeboval vlasy. Takže dole ve sklepě jsem měl tempery a v prváku jsem si tajně červenil vlasy. Takhle jsem šel na tu konzervatoř. Byl to asi rok 1984. Když jsem se vracel domů, musel jsem si zase ve sklepě ty vlasy umývat, dole byla výlevka. Jednou jsem na to zapomněl. Běžně jsem domů chodil s mokrou hlavou, jako že jdu z bazénu.
Ten náš syn pořád chodí plavat!
Ale já jsem chodil plavat. K tomu jsem měl dole samozřejmě ručníky, které jsem musel měnit a tajně je nosit nahoru prát.
Martin Zounar si jako mladý užíval slávu
Během studia konzervatoře přišel seriál Chlapi a chlapi.
Nejprve přišlo Bylo nás šest, ve druhé ročníku. Tam se poprvé objevila Ivana Chýlková, Honza Šťastný měl za sebou pohádku Za humny je drak.
Byl to stejně populární seriál jako Chlapci a chlapi?
Bezesporu. V té době byla jedna z nejpopulárnějších písnička Oheň, voda, vítr ví, která byla ústřední písní toho seriálu. Byl jen první program a druhý končil o půl desáté, kde šly jen dokumenty a zpravodajství, takže se dívala celá republika.
Takže tam začala tvá popularita?
Ano, tam začaly fanynky.
Jak se z nich klukovi zamotá hlava?
No úplnej blbeček! Bylo mi 18 let a chodil jsem jako frajer. Pak přišel nádherný dobový seriál Studentská balada s Vladimírem Dlouhým. A potom, potom přišli Chlapci a chlapi. To už jsem si opravdu užíval. Stala se mi taková příhoda. U Rudolfina je metro Staroměstská a z něj dva výlezy. Šel jsem ke škole a za rohem byla zdravotní škola. Zpoza rohu vyšlo asi 60 holek. Měl jsem tu kosu na zádech, jak je budu kosit. Přišel jsem k nim a ozvalo se: „Ježiš, ten je hnusnej!" A to jsem měl stažené půlky, abych měl hokejistickou prdelku! Jinak to byla krásná a bezstarostná doba.
Choval ses někdy jako namistrovaný blbeček?
Jasně, také jsem tomu podlehl. To tě schroupe. Otázka je, jestli tě to schroupe mezi 18. a 25. rokem, nebo v 50 letech. To úplně není dobré. Žiju s tím od svých 15 let. Velmi si vážím toho, že se lidé hezky obléknou, udělají si čas a přijdou na mě do divadla. Těší se a mají mě rádi. Někoho bavíš a chce se s tebou fotit, někomu nevadíš a někoho už jen z principu sereš, že vůbec jsi. To tak je a nemá smysl to ani vysvětlovat, přesvědčovat ho nebo proti tomu bojovat. Když si to někdo chce myslet, ať si to myslí. A když píšou, ať už z té obrazovky zmizím, tak ať si to přepnou.
Bilancuješ?
V květnu mi bude 56 let. Udělal jsem spoustu kravin. Říká se, že nejtěžší věc na světě je vůbec žít a žít hezky. Občas se mi to nepodařilo, protože jsem si to zkazil vlastními kravinami. Ale fakt je ten, že vždycky jsou na všechno dva. I v podnikání. Dnes si moc vážím toho, že nejedu sólo, ale jedu v týmu. Mám ženu - ještě ne, ale dávno bychom už byli svoji - a náš život je spojený se vším, co přináší. Protože, ať chceš nebo ne, my jsme opravdu rozdílná plemena.
Martin Zounar o výchově holek
Máš dvě dcery. Co jim tedy poradíš? Jak na vztahy a jak na muže? Co si myslíš, že my, ženy, občas děláme špatně?
V domácnosti je třeba dělba práce nesmírně důležitá. Je důležité, když chlap umí přišít knoflík. Je dobré, když umí uvařit alespoň dvě jídla.
Takže tvé dcery budou vědět, že najít si chlapa, který nic neumí, je špatně.
Stalo se mi, že jsem byl pět let sám a jsem rád, že mě máma všechno naučila. Můžeš si koupit ponožky a neštupovat je, ale musíš na ně mít. A košile budou mít vždycky knoflíky. Ty občas padají, tak je dobré je umět přišít. Tohle já svým holkám říkám.
To už jsou velké slečny.
Jednám s nimi na férovku a mluvím s nimi velmi otevřeně a chlapsky. Nedělám jinotaje. Nedávno jsem Klaudii něco vysvětloval a ona mi ukázala obrázek na telefonu a říká: „Tati, prosím tě, včera jsme měli v lyceu sexuální výchovu. Víš, co to je?" Říkám: „No, to je penis, robertek." „Ano, všechno jsme to probírali." „Takže jsem za vola." "Hm. Fakt to máme s holkama probraný." Jsme opravdu parťáci. Jsem rád, že jsem Klaudii, a posledních pět let i Sofii, vedl ke sportu. Jezdíme na kole, jezdíme na hory.
Viděli jsme fotky tebe a Klaudinky z plesu. Bylo to až dojemné.
Tam jsem si právě vzpomněl, jak můj táta odešel tak brzo. Bude mi 56 let a táta odešel v nedožitých 66 letech. To je hned! Ale já myslím, že to tak nebude. A to, že jsme si s Klaudinou zatancovali - měla podpatky, šaty - bylo krásné. Jsem za to za všechno rád.
Co bys dělal, kdybys byl na jeden den ženská?
Ježíš, já bych souložil! Holky, já bych tak souložil! My se o tom i bavíme. Hele - a soulož je v životě důležitá. Já bych to nezanedbával. To je normální. Ale myslím, že i ten pohled na svět, chápání a jak v globálu vidíte nás, chlapy. Já bych to uzavřel - ženské, pojďme si říct, že chlapi mají své čtvrtky U Tygra, své hokeje - já raději lyžování nebo cyklistiku - a tyhle věci bych jim nechal. A když nám to necháte, tak my vás budeme na rukou nosit!
O čem ještě promluvil Martin Zounar?
- Jak vzpomíná na erotickou scénu s Miluškou Bittnerovou
- Jak diváci reagují na Ordinaci v růžové zahradě
- Jak omylem odhalil před novináři genitálie ve hře Dva nahatý chlapi
- O svých školních letech
- Jak žil v 16 letech pod mostem
- O své první lásce Lucii Zedníčkové a její nevěře
- O dnešní nevychované generaci
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee/talk show Na kafeečko
Související články
