Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko přijal herec a bavič Michal Suchánek. Promluvil o modelingu, kterému se věnoval v dětství, ale také o výchově svých dvou dětí, Jáchyma (31) a Bereniky (26), které má s tanečnicí a choreografkou Renatou. Proč dceři vymlouval herectví? A proč se dětí nikdy nezeptal, co bylo ve škole?
Michal Suchánek s odstupem času říká, že je nejvíce pyšný na to, jak skvělý vztah mezi sebou mají jeho děti. „Kdykoli třeba Jáchym potřeboval peníze, poslal jsem 10 000 korun jemu, ale také Berenice. Přesto, že byla mladší. Vždycky měli všechno stejně, nebo v nějakém poměru. A oni na sebe nedají dopustit," vysvětluje Michal v rozhovoru se svou kolegyní Miluškou Bittnerovou. „Tohle je asi největší výhra mého života, jaký mají mezi sebou vztah."
Naopak vyjádřil velkou obavu z toho, že se obě děti věnují uměleckým profesím. S dcerou Berenikou například hraje v seriálu ZOO. „Z mého pohledu je to hrozná nejistota. Celý život jsem nebyl nikde zaměstnaný, v žádném divadle. Když se třeba tři měsíce nic neděje, začnu být hysterický, co s námi bude..." říká upřímně Michal Suchánek.
Michal Suchánek o začátcích v modelingu
Michale, zjistila jsem, že jsme se oba narodili v Jičíně.
Ale ty jsi potom jela nahoru a já dolů do Sobotky. Vy jste z Hořic, ne?
Je to tak, u nás se malovala porodnice. Co u vás?
V Sobotce nebyla porodnice vůbec. Tam byla jenom lékárna.
Tak to je špatné, rodit v lékárně, to tvoji maminku chápu.
Ale hlavně jsem tenkrát ještě nemohl mamince radit. Říkal jsem si v břichu, že jí snad pustím vodu, ať už hlavně jede.
A brácha? Ten také pouštěl vodu?
Ten ne, ten se narodil v Podolí.
Líbí se mi, že o sobě mluvíš jako o klukovi ze Sobotky.
My Soboťáci to tak máme. Když umřela babička, tak jsem organizoval pohřeb, a raději jsem si sedl do druhé řady. Styděl jsem se, bál jsem se, že budu brečet, protože jsem k ní měl silnější vztah. Ale samozřejmě, že mi všichni lidé začali kondolovat přes tu první řadu! Míšánek ze Sobotky byl prostě v televizi.
Také mě překvapilo, že jsi svoji kariéru začal jako fotomodel. To jsem nevěděla.
Na tohle už jsem zapomněl!
Já ti to velmi ráda připomenu, bylo to v pěti letech, kdy si tě vybrali jako titulní tvář časopisu Vlasta. Píše se to na těch internetech. Proč se k tomu nehlásíš?
Proč se nehlásím k modelingu?! Ale tak už je to za námi... Tereza Pergnerová se třeba také k některým svým chybám nehlásí. Já se jí nedivím. Tak já to mám holt s tím modelingem. Teď mi dochází, že oni mě divně oblékali, asi se šetřilo. Měl jsem holčičí pletenou červenou čepici, pláštěnku po sestřenici Ivetě, a všichni si asi mysleli, že jsem holčička.
To je neskutečná kariéra.
Později jsem našel ještě fotky, bylo mi třeba osm nebo devět let, kdy jsem opravdu byl dětským modelem v časopise Mona. Někdo mi to poslal. Je tam chlapeček v pletené vestě a byly to takové ty návody na pletení. Potom byl ještě chlapeček v bekovce a v roláku. To musím najít!
Modelingová kariéra tě přivedla k herectví? Našli si tě díky roztomilému kukuči?
S tím časopisem to bylo tak, že v našem baráku v Praze bydlela fotografka. Myslím si, že to celé bylo domluvené s rodiči. Taťka pracoval v Československé televizi, takže asi šel po chodbě a přečetl si tam, že se hledají děti, a přivedl mě. Já jsem asi nic neukradl, nebyl jsem sprostý, a tak si mě vybrali.
Jsem ráda, že internety nelhaly.
Nedávno byla u mě na návštěvě sestřenice Iveta ze Sobotky. Našel jsem nějaké fotky z každoročního maškarního plesu. Mám tři fotky z průběhu tří let. Jednou jsem za berušku, mám papírové krovky a tykadla, a stojíme se sestřenicí v sokolovně. Na druhé fotce jsem byl Cipísek a sestřenice Manka. Na třetí fotce jsem byl zase beruška, akorát už mi ty krovky byly malé a to už jsem vypadal opravdu naštvaně.
Podle všeho na mně střídali tyhle dva kostýmy! „Kdo jde letos za berušku?" „Já ne!" Když byl můj syn Jáchym malý, bylo pro mě nejjednodušší, že šel za kuchaře. Dal jsem mu na hlavu čepici a do ruky vařečku. Byl z toho také zoufalý.
Jak jsi se dostal ze Sobotky do Prahy?
Byli odtud rodiče. Oba pracovali v Praze a já byl v Sobotce u babičky. Potom už jsem za nimi musel jet do Prahy a začít chodit do školy.
Takže jsi měl rodiče, kteří hodně pracovali, proto jsi ze začátku žil u babičky?
Je to tak.
Kdo byl pro tebe důležitější? Maminka, nebo babička?
Asi babička.
Michal Suchánek a první láska
Co základka a první lásky? Měl Michal první lásku?
Měl, jmenovala se Jana Barvová a byla to třídní učitelka. Takže nic nebylo. Když jsem měl jít do školy, vzpíral jsem se, brečel a bylo to pro mě úplné psycho. Do první třídy už jsem šel v Praze, takže to bylo peklo. Byl jsem vytržený ze známého prostředí. Ale dostala mě z toho paní učitelka Barvová. Po ní, myslím, následovala ve třetí třídě spolužačka Vaňková.
To už bylo vážné, ne? Proběhlo hraní na doktora?
To bylo až se sestřenicí. Na doktora jsme si hráli s Petrem Beniakem, protože Vaňková nepřišla!
Michal Suchánek o výchově svých dětí
Líbí se mi, že jsi si měl psát deníček a lhal jsi do něj.
Určitě mě do toho nutil táta, proč bych si jinak psal deníček...
Nutil jsi do toho své děti?
Ne. Já nedělal svým dětem nic, co mi dělali mí rodiče. Nikdy, naprosto vědomě.
Ony možná byly hodnější než ty.
Ale já jsem nic neudělal, to spolu nesouvisí. Jsem přesvědčený, že je to celé o vztahu rodičů a dětí. Ano, možná je někdo kvůli genetice rabiát, ale neznamená to - když něco provedeš -, že jsi nevychovaný. Jsem přesvědčený, že je to celé o tom, jak se rodiče svým dětem věnují, co s nimi probírají, jak od mala řeší všechny možné situace. To se nevylučuje s tím, že dítě potom třeba neukradne auto.
Proto jsem všechno dělal vědomě a úplně jinak než moji rodiče. Třeba jsem si řekl, že jim nikdy v životě nepoložím otázku: „Co bylo ve škole?" Protože toho dítěte se skutečně neptáš a nevěřím tomu, že se někdo se zájmem zeptá, co bylo ve škole. Je to jenom zdvořilostní a rutinní otázka, když dítě přijde domů. Chápu, že když má ve škole zkoušku, tak se zeptáš, jak to dopadlo. Ale ostatní je klišé.
Jak ses ptal ty? Jaký měly den?
Třeba takhle! Nebo jsem se radši zeptal, co budeme dělat. A obecně mám pocit, že děti trochu lžou. Ne schválně, ale třeba tě jenom nechtějí zklamat. Jsou to úplně normální věci. Nenáviděl jsem třeba: „Dostal jsem trojku z dějáku. Ale vynesl jsem koš!" Snaží se přebít to špatné něčím dobrým.
Já jsem s dětmi opravdu pracoval a vrací se mi to. Moje žena na tom jednoznačně nese největší podíl, protože mi dodnes říkají „tatínku". Byl jsem schopný se dětem omluvit, vrátit se do dětského pokoje a říct jim: „To jsem popletl, omlouvám se, promiň!" V životě se mi nestalo, že by tohle udělal můj táta.
Dřív se vychovávalo jinak, ale jak tě poslouchám, tak jsi byl docela progresivní táta. Tomuhle se dnes říká nevýchova nebo respektované rodičovství. Respektuješ to, že děti jsou osobnosti.
U mě je to určitě dáno tím, že se v mé výchově odrazilo to, co jsem sám jako dítě nechtěl. Co mi vadilo, když jsem byl dítě, to jsem se rozhodl nepředávat dál. Ale to neznamená, že děti necháš být, ony mají respekt. Prostě: „Přijdeš ve tři! Ale jestli nepřijdeš ve tři, tak jenom zavolej, že přijdeš o půl čtvrté. Je mi to jedno, já jenom nechci mít nervy, že se ti něco stalo."
Máš dvě děti, syna Jáchyma a dceru Bereniku. Tu znám osobně, hrály jsme spolu, Jáchyma neznám. Je to rozdíl, vychovávat dceru a syna?
Hodně času s nimi strávila má žena Renata. Často jsem chodil do práce a pořád něco dělal. Naštěstí jsem měl dost peněz, takže jsem mohl o víkendech nepracovat. Nikdy jsem nepracoval o prázdninách, to až teď, když už jsou děti dospělé. Prostě to stálo za to a nic to nepřebilo. Jáchym byl formovaný sportem, hrál hokej. Ale jasně, že pro tatínka je asi náročnější ta holka. Jáchym se o sebe umí postarat a když to bude potřeba, tak někoho zbije. Ona ne. Takže něco na tom bude, že dcerám asi u tatínka projde víc než synům. Ale nemyslím si, že by toho zneužívala. Je křehčí, je to princezna, a tatínci na to asi slyší.
Jsou od sebe šest let. Kdykoli třeba Jáchym potřeboval peníze, poslal jsem 10 000 korun jemu, ale také Berenice. Přesto, že byla mladší. Vždycky měli všechno stejně, nebo v nějakém poměru. A oni na sebe nedají dopustit. Když občas vidím nějaké sourozence, jak se k sobě chovají, tak to nechápu. Tohle je asi největší výhra mého života, jaký mají mezi sebou vztah.
Jáchym nedělá u kumštu, že?
Jáchym z hokeje odešel, nepodepsal smlouvu v Americe, a začal studovat režii a produkci. Potom začal točit videoklipy pro rappery a pracovat ve firmě, která půjčuje filmovou techniku, protože si odtud mohl výhodněji brát třeba drony.
Takže obě děti se potatily a pomamily? I tvoje žena je umělkyně.
Fakt jsem se vědomě snažil, aby u toho umění nebyly.
Ale Berenika je úspěšná herečka.
Přitom udělala zkoušky na střední grafickou školu, na fotku, protože skvěle fotí. Má dar, který já nemám. Jako má Jágr dar hlavy a pohybu. Takže se dostala na školu, ale řekla, že by radši chtěla zkusit herectví. Řekl jsem jí: „Jsi normální? Prosím tě, nedělej to! Berunko, vždyť ty můžeš jít do světa. Nebudeš muset používat češtinu, na fotce se česky nemluví." No, takže ne!
Co je na herectví pro holku nejhorší? Před čím jsi ji varoval?
Z mého pohledu je to hrozná nejistota. Celý život jsem nebyl nikde zaměstnaný, v žádném divadle. Když se třeba tři měsíce nic neděje, začnu být hysterický, co s námi bude...
Není herectví pro holku víc nebezpečné? Kvůli tomu, že režiséři nabízí roli za něco jiného. Ty jako chlap jsi to nezažil, ale varoval jsi ji?
Já jsem si z toho spíš dělal legraci, třeba u Krause. Ono se to prostě děje, jako se to děje v jiných firmách a společnostech. Děje se to i v jiných profesích. Herci k sobě asi mají nějak blíž.
Vím, že se to děje, ale je to tvoje dcera, proto se ptám.
Nebál jsem se, že by ji někdo nezneužil. Spíš mi šlo o to, že vím, jak je to těžké. Mám pocit, v mém případě to tak je, že herec potřebuje vědět, že je úspěšný. Je nepříjemné, když jdeš třikrát na konkurz, nevezmou tě, ale spolužáci někde účinkují. A ty ne. Tohle opravdu nepřidává sebevědomí. Vždyť úspěch není ani měřitelný, pokud to neberete jen optikou peněz nebo nějaké slávy.
Ale Berenika je velmi šikovná, takže vlastně můžeš mít radost.
Já to mám opravdu tak, že kdyby byla šťastná za kasou nebo v prodejně koberců, tak budu šťastný také. Jen ať jsou šťastní oni. Samozřejmě, že jak stárneš, uvědomuješ si, že některé věci bys udělala jinak. Proto jsem říkal Jáchymovi, ať jde ještě hrát do Itálie nebo do Francie. Byl by s klukama, prožíval kolektivní radost a neměl zodpovědnost. Měl by 1 000 eur, no a co. „Uvidíš, že ti to bude za dva roky líto!" Za dva roky se chtěl vrátit, no a už to nešlo. Stejné je to s Berčou. My jsme jako mladí také neměli zkušenosti a museli jsme si k tomu dojít.
O čem ještě promluvil Michal Suchánek?
- Proč v Partičce není holka
- O genderové nevyváženosti
- O hyperkorektní společnosti
- Jak těžké je dělat legraci
- O svém novém pořadu s Petrem Kolečkem
- Proč odešel z Národního divadla
Magazín Lifee.cz tímto rozhovorem na žádost Michala Suchánka finančně podpořil paní Renatu Prunnerovou. Potýká se s vážnou nemocí obou synů a před nedávnem vážně onemocněla také ona sama. Její příběh naleznete na tomto odkazu. Chcete-li paní Renatu podpořit i vy, můžete na č. ú. 3243407001/5500.
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talk show Na kafeečko
Související články
