Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko přijala moderátorka Lucie Borhyová (45). Promluvila o svých dvou dětech, Lindušce (8) a Lucasovi (14), ale také o vášni pro dobré jídlo, které si prostě nedokáže odepřít. Jak to dělá, že je pořád štíhlá jako proutek?
Moderátorka Lucie Borhyová zatím tváře obou svých dětí tají. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou přiznává, že strach o ně se s přibývajícím věkem prohlubuje.
Dceru proto plánuje maximálně podpořit i v citlivém období puberty. „Samozřejmě, že se budu snažit jí dávat rady a budu se ji snažit ochránit před zlým světem. Ale asi si bude muset na všechno přijít sama. Doufám, že se alespoň bude svěřovat," vypráví Lucie, která má s oběma dětmi kamarádský vztah. „Nemusejí se bát mi cokoliv říct, ať už se něco děje ve škole, nebo s kamarády," dodává lidmi milovaná televizní legenda, která se na obrazovce objevuje už od roku 1997. Dětem ostatně Lucie pomáhá také prostřednictvím svého Nadačního fondu LuckyBe.
Lucie Borhyová a strach o děti
Dokážeš říct, jaké to bylo předtím, než jsi měla děti?
Je to velký rozdíl. S dětmi se to velmi mění. Než jsem měla děti, neměla jsem strach o sebe. Teď se člověk bojí také o sebe, třeba když jede v autě nebo na delší cestu bez dětí. Máš takové ty černé myšlenky, co všechno by se mohlo stát. Je to strach o děti, a když mám zprávy o dětech, tak je více procítím. Člověk se umí vžít do konkrétní situace. S dětmi je to jiné, ale je to lepší - po všech stránkách.
Až na ten ohromný strach.
Je to tak. Říká se, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. A je to pravda. Jak děti rostou, řeší člověk větší starosti. Vždycky jsem si myslela, že se o ně budu bát, jenom když budou miminka. Ale není to tak, bojíš se pořád. Chápu už své rodiče a moji maminku, která má o mě pořád strach a bere mě pořád jako malé dítě. Lukymu je 14 let a také ho tak pořád beru.
Lucie Borhyová o dceři Lindušce
Lucie, kdy jsi zjistila, že se líbíš mužům?
To si pamatuji úplně přesně. Šli jsme s tátou po Václaváku, bylo mi 16 let a měla jsem úzké béžové šaty. Když jsme přijeli domů, říkal mamče, že je hrozné, jak za mnou každý chlap koukal. Začal si uvědomovat, že bych se mohla mužům líbit. Do té doby jsem si neuvědomovala, že by se na mě někdo díval. Potom jsem zjistila, že se občas někdo podíval. Je to těžké, protože každý jsme nějaký typ a každý jsme krásný jistým způsobem. Hrozně nerada říkám, že se za mnou někdo dívá. Je to spíš o té energii, kterou v sobě člověk má, než o vizuálu.
Lindušce je 8 let a za chvíli půjde do puberty. Budeš ji před něčím varovat?
Bude to těžké, ona má svoji hlavu, je jako já. Také mi maminka radila a já si poradit nenechala. Navíc jsem Beran, takže jsem musela narazit hlavou do zdi, abych se poučila - a kolikrát jsem se ani nepoučila a musela jít znovu. Samozřejmě, že se budu snažit jí dávat rady a budu se ji snažit ochránit před zlým světem. Ale asi si bude muset na všechno přijít sama. Doufám, že se alespoň bude svěřovat. Je důležité, aby člověk měl komu se svěřit. Já mám skvělý vztah s maminkou, jsme kámošky a můžeme si všechno říct. Můžu se jí vyplakat na ramenou a ona mi pomůže. V dnešní době je důležité někoho mít, komu můžeš všechno říct. Cokoliv tě trápí, nenechávat to v sobě. Proto se s oběma dětmi snažím mít kamarádský vztah. Nemusí se bát mi cokoliv říct, ať už se něco děje ve škole, nebo s kamarády. Je potřeba o všem mluvit.
Uchráníš ji před světem plastických operací a filtrů?
Ona si půjde svou cestou a jí se tohle nelíbí. Sleduje TikTok, jako každá holčička v tomto věku. Ona to nemá ráda. Když má někdo extra velká prsa nebo vypadá úplně jinak než v reálu, tak na to kouká divně. Doufám, že ta doba umělých věcí časem zmizí a vrátíme se k přirozenosti. Přirozenost se vytrácí a já nevím proč. To je přeci nejhezčí, když je člověk přirozený a svůj. Když je krásný v takové podstatě, ve které se narodil. Ano, zvýraznit si barvu vlasů, to je v pořádku, ale velké nafoukané pusy a extra velká prsa? To nevím.
Hodně žen chodí do salónů s tvou fotku a chtějí vypadat jako ty.
Je pravda, že jsem asi sama o sobě výrazný typ. Ale znám spoustu žen, které nejsou výrazné a jsou krásné něčím úplně jiným - mají třeba úzkou pusu a to je krásné. To obdivuji. Každý by měl na sobě vypíchnout to krásné nebo najít, co tam je. Ten trend, že by měl mít člověk velikost 34? Jako proč? Kde je to napsané a kdo to řekl?
Já nevím, ale dost mi to vadí.
Ty jsi krásná, jaká jsi, a tvoji krásu obdivuji. Každý by měl umět nosit to, jaký je. Myslím, že když vypadají všechny holky stejně, není to hezké. Je to hrozná škoda. Vždycky je to nějaká móda - Twiggy, hubené holky bez prsou. Potom přišla Pamela Anderson. Teď máme zase jiné typy a je to zvláštní. Každá doba nese své, ale přirozenost je potřeba vrátit.
Vychováváš jinak dceru a jinak syna?
Je v tom ohromný rozdíl. Jsou to určité situace a momenty. Snažím se hlavně oba vést ke slušnosti, jak vedli rodiče mě. Slušnost a pokora se dnes vytrácejí - zůstat v životě nohama na zemi. Babička mi vždycky říkala, že kamkoliv přijdu, mám nahlas pozdravit a poděkovat. Tímto směrem vedu i své děti. Chtěla bych, aby společnost taková byla. Občas, když vidíš mladé lidi, tak už to tam není. Doba je jiná. Jsou drzí. Někam přijdou a mají pocit, že jim patří svět.
Možná jsou více suverénní.
Taky to asi není špatně. Určitě je důležité mít svůj názor. Ale myslím, že základy slušnosti by ve společnosti měly být.
Mají tvé děti doma nějaké povinnosti?
Snažím se je k tomu vést, protože si myslím, že je to důležité. Já jako dítě měla každou sobotu úklidový den. Ráno jsme museli vstát, uklidit si pokojíčky, pomáhat, potom se vařilo a sedělo na zahradě. Neděle už byla volnější a jezdilo se na výlety. Nesnažím se to držet striktně, ale snažím se, aby děti měly povinnosti. Je pravda, že teď jich moc nemají. Aby někdo vynesl koš a vyndal myčku. Dřív jsme nádobí myli ručně. Snažím se, aby děti odnesly od stolu talíř, protože občas dojí a odejdou. Linduška má také tendenci shodit oblečení jako had, když jde do sprchy. Snažím se je k tomu vést, ale musím to pořád opakovat.
Zakřičíš někdy?
Samozřejmě, že když už to opakuješ poněkolikáté, tak ten hlas musíš zvýšit. I když to nemám ráda. Nerada křičím a nerada zvyšuji hlas. Někdy to jinak nejde a oni koukají, protože na to ode mě nejsou zvyklí.
Lucie Borhyová o své lásce k jídlu
Dočetla jsem se, že hrozně ráda vaříš, což bych do tebe vůbec neřekla.
A také ráda jím! Já jsem velký labužník a miluji jídlo. Možná mám docela dobré spalování nebo dobrou genetiku. Ale samozřejmě, že se také snažím sportovat. Občas jdu běhat, do fitka nebo na box. Nebo si zacvičím doma u televize.
Box?
Teď jsem začala, to je novinka. Začala jsem sportovat kvůli fyzičce, ne že bych chtěla chodit na zápasy. Člověk se za tři minuty celý zapotí a to je super, přesně tyhle intervaly potřebuji. Tam se vybiju a potom mám pořád dobrou náladu a můžu se pořád smát. Vyplavíš endorfiny.
Máš pocit, že po čtyřicítce na sobě člověk musí víc makat?
Zjistila jsem spíš jinou věc. Babička vždycky říkala, že po čtyřicítce už to hubnutí tak snadno nepůjde. Nevěřila jsem jí. Já si myslím, že jak to má člověk nastavené v hlavě, tak to je. Máš pevnou vůli a vyšleš do vesmíru přání. Síla myšlenky je podle mě nesmírně důležitá. Bohužel musím dát babičce za pravdu. Dřív jsem se najedla a potom jsem dva dny nejedla - tři kila byla dole. Teď už to tak není a shodit dvě nebo tři kila trvá delší dobu. Se sportem jsem začala intenzivněji, abych mohla jíst. Já jídlo miluji a nechci se ho vzdát. Hlavně miluji čokolády, sladké - na holku opravdu hodně. Nikdo mi to nevěří. Když jsem začínala chodit s klukama a šli jsme na večeři, tak nechápali, že toho sním víc než oni.
Hlavně nezvi Borhyovou na večeři, necháš tam majlant!
Všichni říkají, že mě je lepší šatit než živit.
O čem ještě promluvila Lucie Borhyová?
- O svém nadačním fondu LuckyBe
- O denní rutině v péči o pleť
- O svém jídelníčku
- O začátcích v Televizních novinách
- Proč se bojí o práci
- O své pěvecké kariéře
- Proč nechce ukazovat tváře svých dětí
- O svém studu v dětství
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee/talk show Na kafeečko
Související články
