Facebook
Instagram
Pozvání do speciální letní edice talkshow Miluše Bittnerové Na kafeečko přijala zpěvačka Světlana Nálepková (63) se svou dcerou, milovnicí koní Josefínou Nesvadbovou (35). Na kafeečko tentokrát slavná máma s dcerou pozvaly Milušku k sobě domů, respektive do pozoruhodného domečku z kontejneru, kde se obě věnují seminářům a koučování. Pomáhají ve společné domácnosti také oba synové Josefíny Michal (10) a Kristian (5)?
Máma s dcerou, Světlana Nálepková (63) a Josefína Nesvadbová (35), žijí a také pracují přímo na úpatí největšího keltského oppida v Česku, v obci Zdejcina nad Berounem. "Staří Češi věděli, kde se mají usadit," smála se Světlana, když Milušce Bittnerové ukazovala svoji velkou zahradu, nově zbudovaný objekt Výhlednu, ale především malebný výhled do krajiny.
S Josefínou bydlí také snoubenec, herec Ondřej Kavan (45), který je otcem jejího mladšího syna Kristiana (5). Starší syn Michal (10) už prý obstojně pomáhá v domácnosti. "Snažím se je zapojovat, protože té práce je na domě poměrně dost. Naše životy jsou hektické a nikdo nemáme nic pravidelného. Ondra hraje, jezdí na zájezdy, dabuje, já to mám stejné. Není možné si něco naplánovat, žádná pravidelnost neexistuje. Všechno řešíme za pochodu," popisuje chod jejich velké domácnosti Světlana Nálepková.
Josefína Nesvadbová o svých synech a dětství
Josefíno, jak je to s tvým příjmením? Jsi stále Nesvadbová?
Josefína: Je to tak, jsem Nesvadbová.
Ale jsi vdaná?
Josefína: Vdaná nejsem.
Světlana: Oni měli obřad lásky.
Josefína: Oficiálně vdaná nejsem, neoficiálně ano.
Omlouvám se, tvůj partner je můj spolužák Ondřej Kavan a mě to opravdu těší. Mimochodem, Světlano, co říkáš na to, že si přivedla herce?
Světlana: Přivedla si herce, co naděláš. Hlavně, že dělá něco jiného než divadlo.
Nacházíme se v prostoru, kde pracujete, kde nežijete. Ale o tři metry dál je domeček, kde žijete obě domácnosti. Je to od začátku, nebo se ti, Josefíno, podařilo někdy uniknout?
Josefína: Na začátku ano. Žily jsme zde, když bylo jen jedno patro. Bylo mi patnáct a bydlely jsme zde s mamkou. Potom jsem kus života strávila v Praze nebo v zahraničí. Posledních osm let jsem opět tady.
Jaká je maminka babička?
Josefína: Vzhledem k tomu, jak je vytížená, tak je to těžší. Ale když může, tak samozřejmě pomůže a hlídá. Kluci ji mají rádi.
Zatím do divadla kluky na hlídání nikdy nepřivedla.
Josefína: Ale už se nám také stalo, že do divadla sami chtěli a jeli. To prostředí je pro ně atraktivní. Kdykoliv babička může, tak oni pojedou rádi.
Takže by se mohli věnovat divadlu?
Světlana: Starší určitě ne, ten je logický a technický typ. Malý Kristián, kterého má Josefína s Ondrou, tomu říkám herečka. Ten je podle mě jasnej.
Josefíno, ty jsi nikdy nechtěla být herečka?
Josefína: Ne. Mám to hrozně ráda a nedovedu si představit jiné dětství. Ale nejsem exibicionista, který by se ke svému naplnění života potřeboval prezentovat v nějaké roli. Tohle já neumím. Myslím, že je to dobře, herců je u nás v rodině hodně. Někdo musí všechny ty emoce trochu stabilizovat.
Josefína Nesvadbová o své lásce ke koním
Staráš se o koně. Děláš hipoterapii?
Josefína: Primárně se věnujeme koním jako takovým. Je tam výcvik, výcvik pro děti a částečně také pro dospělé. Snažíme se trochu dělat také sport a dělat to dobře, tak abychom si to všichni užili a bylo nám tam dobře. Další součástí je koněm vedená terapie. To si lidé často pletou s hipoterapií. Je u toho zajímavé vidět s koněm muže a ženu. Je to velký rozdíl a myslím, že mnohé ženy tak mohou pochopit energii mužů. Je to pro ně takto srozumitelnější.
Takže když jsi domů přivedla nového kluka, dívala jsi se, jak se chová ke koním?
Josefína: Je to pro mě hodně důležité. Ani ne tak ke koním, ale jestli to, co z něj jde a co vysílá, je skutečně z jeho nitra, nebo na to jen někde naváže. Koně jsou dobrá prověrka. Když chce u nás někdo vydržet, musí projít poměrně těžkým kolečkem sebepoznání skrz všechno, co zde je. Za Ondru můžu říct, že je to opravdu nářez.
Kdo koho přivedl ke koním?
Světlana: Já jsem ji přivedla, Pepča to ze začátku ani nechtěla. Byla malá, bylo jí asi deset let. Neměla k tomu zvláštní vztah, spíš jsem ji nutila, protože mě samotnou to bavilo. Ale mělo to smysl, protože Pepča je dis dis dis, takže to měla hodně rozostřené a hodně jí to pomohlo.
A teď sama pomáháš. Je tak možné u dětí něco léčit?
Josefína: Třeba právě u dětí mám hezkou zkušenost s autismem. Většinou přijdou a řeknou mi, co všechno ty děti trápí a co jim nejde - aby mě na určité situace připravili. Ale ještě se mi nestalo, že by došlo k situaci, kdy by nastal problém. Myslím, že je to zásluha těch zvířat. Jen je doprovázíme a dětem dáváme velkou svobodu.
Jak se k vám mohou dostat lidé, kteří mají děti s autismem?
Josefína: Nejlépe přese mne a individuálně se domluvit. Mám své webové stránky, josefinanesvadbova.cz nebo Ranch YoJo.
Josefína Nesvadbová a Světlana Nálepková spolu pracují
Holky, vy spolu nejenže žijete, ale také pracujete. Jak to vzniklo?
Světlana: Před dvanácti lety jsem se začala velmi intenzivně věnovat osobnímu rozvoji. Sama jsem měla hodně problémů a chtěla jsem je řešit. Řekla jsem si, že nejlepší bude, když začnu pracovat na sobě. S velkou vášní a intenzitou jsem začala navštěvovat všechny možné semináře a začala jsem jezdit do Himálají. Tam jsem potkala učitele buddhismu a meditace. Velmi mě to oslovilo. Nejen buddhismus, ale on jako osobnost.
Několikrát jsi tam málem přišla o život.
Světlana: To je pravda. Když jsem se po několikáté vrátila, téměř nepřeživší, opravdu jsem tu zemi nenáviděla. Potom jsem jela na buddhistický seminář s tímto učitelem, šlo o meditaci v tichu. Opět jsem se skoro zhroutila, plakala jsem a plakala. Říkal: "Buďte v klidu a počkejte, až přijedete domů. Ono vám to všechno dojde." Já odpovídala: "To mi došlo už teď, já nikdy v životě meditovat nebudu, končíme! Nikdy už nepojedu!" Vrátila jsem se a Pepča navrhla, jestli bych to konečně nechtěla uplatnit a něco lidem nepředat. "Pojď, uděláme seminář! Bude tam terapie vedená koněm, ty můžeš dělat jógu." To už jsem měla jógu vystudovanou, proto jsem řekla, proč ne. K tomu jsem vystudovala regresní psychoterapii a začala jsem ji praktikovat. Hlavně práci s emocemi, protože to byl můj největší problém. Potřebovala jsem se svými emocemi něco dělat, aby mi neotravovaly život.
Sháněly jsme prostory, pronajímaly jsme si je, a většinou se účastnily ženy. Potom nás napadlo, že bychom potřebovaly svůj prostor, a rozhodly jsme se to udělat tady. A místo staré stodoly, která byla drahá na přestavbu, máme dům z kontejneru.
Kontejner - takže sedíme v něčem, co byly původně krabice, které jezdí po vodě?
Světlana: Ano, lodní kontejnery. To se vyřeže, propojí, jeřábem přiveze a postaví na patky. Dodělává se to na místě. Izolace, obložení zevnitř a zvenku, voda a elektřina.
Jak dlouho vám trvalo váš kontejner zabydlet?
Světlana: Dalšího půl roku.
Josefína: To už bylo rychlé, potřebovaly jsme rychle pracovat.
Světlana: Měly jsme zde už naplánované semináře a měl přijet ten můj učitel. Proto jsme chtěly, aby to bylo rychle hezké a lidé se zde mohli ubytovat. Chtěly jsme to otevřít také pro ostatní lidi, kteří se zabývají něčím podobným - ať je to muzikoterapie, jógy nebo semináře, které se týkají osobního rozvoje. Nebo jen pro lidi, kteří si zde chtějí odpočinout.
To jde také?
Světlana: Mohou si pronajmout tento dům a být zde třeba v osmi lidech. Najdou to ve vyhledávači jako Výhledna. Hlavní bylo mít velkou místnost na semináře a na jógu. Byl to Pepči nápad. Řekla: "Začni to předávat." Nemám problém s divadlem a se zpěvem, to už ani nemám trému a jsem si v tom naprosto jistá. To beru jako své povolání a poslání.
Světlana Nálepková se stala koučkou a pomáhá lidem
A jsi v tom také naprosto dobrá.
Světlana: Děkuji. Ale v těchto dalších věcech jsem měla stále ostych. Jít s tím dál a předat to, snažit se někomu pomoct. Pořád jsem dál studovala, protože jsem klienta chtěla vidět komplexně. Po regresní terapii jsem si udělala ještě roční kurz ajurvédy a zdravého životního stylu u doktora Freye. Potkala jsem dalšího budhistického učitele, Lámu, který žije na Slovensku, a který otevřel roční dálkové studium tibetského buddhismu. Potom přišla pandemie. Říkala jsem si, že potřebuji najít něco, co by mi dalo sebedůvěru, abych to opravdu začala dělat jako další povolání. Nebát se toho, že jsem herečka a nemohu být nic jiného. Tohle mě nakoplo. Nakonec jsem nestudovala rok, ale dva. Teď jsem certifikovaný kouč, otevírám si praxi a snažím se shánět klienty. Tady mám svoji pracovnu.
Takže z tebe se stala léčitelka?
Světlana: Já to nechci takhle říkat. Nejsem léčitel. Vy neléčíte, jste léčeni. Necháš energii jen pracovat přes sebe. Pracuje se s informací, se světlem a s energií. Toto doplňuje mé koučování. Josefína si k tomu ještě udělala kurz kraniosakrální terapie.
Josefína: Prošla jsem si různými terapiemi, na prvopočátku regresí, na kterou nedám dopustit. Myslím, že je opravdu velmi efektivní.
Regrese jsou minulé životy?
Světlana: Ne, to je častá domněnka. Zprofanovalo se to tak, že se řeší minulé životy a lidé jsou zvědaví, co tedy vlastně byli. Ale regrese je primárně o tom, že řeší hluboká traumata prožitá v minulosti. Vynáší je na povrch, vytahuje je z podvědomí do vědomí.
Josefína: Ale bereme minulost v současném životě.
Josefína a Světlana o společném soužití
Vedle v domečku tedy žijete spolu. Jak to vypadá v praxi? Máte nějak rozdělené práce?
Josefína: Nikdy nám moc nefungovalo si cokoliv nastavovat. Svazuje vás to a je to hrozná otrava. Je nutné, aby všichni reflektovali, že je něco třeba. Když třeba vím, že mamka nebo Ondra odjíždí hrát, tak je automatické, že se postarám o zvířata, a když jsou velká sucha, zalijeme zahradu. Domlouváme se v ten daný moment.
Máš dva syny.
Josefína: Jednomu bude šest a druhému je deset let.
Už také pomáhají kolem domu?
Josefína: Celkem je k tomu vedu, i když jsou to prostě kluci a někdy je to těžké. Nemají k tomu takový vztah jako holčičky, které jdou a poklidí. To moji kluci moc ne. Ale když je dobře motivujete, tak to funguje. Starší syn už ví, že je potřeba něco dělat. Má takový rituál, že když přijde, tak jde udělat myčku.
Takže to jde!
Josefína: Jde to, ale u nich je potřeba, aby to bylo pravidelné a jasně dané. Jdou si po sobě ustlat postel, a když potřebuji, aby mi něco pomohli odnést nebo vytřídit odpad, tak starší syn už to zvládá. Babičce pomáhá za 20 korun na zahradě.
Světlana: Pomáhal mi třeba s plotem, který jsem rozdělala. Snažím se je zapojovat, protože té práce je na domě poměrně dost. Naše životy jsou hektické a nikdo nemáme nic pravidelného. Ondra hraje, jezdí na zájezdy, dabuje, já to mám stejné. Není možné si něco naplánovat, žádná pravidelnost neexistuje. Všechno řešíme za pochodu.
Josefína: Je to hodně rychlé.
O čem ještě promluvila Světlana Nálepková?
- Co nebo kdo Josefínu přesvědčil, aby přijala koně jako koníček
- O tom, co je koněm vedená terapie
- O tom, jak se stala léčitelem v oblasti rekolektivní léčení a v čem to spočívá
- Jak probíhá regresní terapie, kterou si Josefína sama prošla
- Jak se zabydlely v domě z lodního kontejneru
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee/talk show Na kafeečko
Související články
