Facebook
Instagram
Manželka šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha (65) Zdeňka (49) přijala pozvání moderátorky Miluše Bittnerové do talkshow Na kafeečko. V rozhovoru promluvila nejen o setkání a životě s kuchařskou legendou, ale také o rakovině prsu, se kterou se musela vypořádat v roce 2014. O ňadro nakonec přišla.
Zdeňka Pohlreichová se nyní věnuje ezoterii a přednáškám o duchovním životě. „Ještě před osmi lety jsem tím nežila. Byla jsem totální materialista a perfekcionista. Myslela jsem si, že všechno v téhle realitě řídím a musí to být podle mého, naprosto perfektní. Potom jsem onemocněla rakovinou a všechno se mi zhroutilo jako domeček z karet," vypráví Zdeňka v rozhovoru s Miluší Bittnerovou.
Jak sama říká, za rok prošla velkou proměnou. „Dříve jsem chtěla zvládat sto věcí najednou. Jenže když vám pak řeknou, že máte smrtelnou nemoc a zbývají vám tři měsíce života, tak jste najednou postavená před spoustu věcí a chcete zvládnout jen tu jednu jedinou," ozřejmuje.
O setkání se Zdeňkem Pohlreichem
Z rodného Chomutova jste zakotvila v Praze.
V Praze jsem učila od dvaadvaceti let. Studovala jsem a zároveň jsem se snažila vydělávat si na živobytí. Dlouhá léta jsem reprezentovala Českou republiku v softballu. Projela jsem celý svět a díky tomu jsem také potkala svého manžela. Seznámili jsme se v Austrálii.
Vy jste letěla zpět do Česka a on tam zůstal. Potom už jste se nekontaktovali?
On se vrátil, kontaktoval mě, ale já už jsem měla svého minulého manžela. Už to nešlo a každý jsme si žili svůj život. Dohromady jsme se dali teprve před třinácti lety.
Za vším stojí Zdeňčina sestra
Prožila jste klasické manželství, ze kterého vzešly dvě děti. Najednou se objeví Zdeněk, který už byl v té době mediálně známý.
To je docela hezká historka. Já na televizi moc nekoukám, takže jsem ho neznala. Tenkrát natáčeli první sérii Ano, šéfe!, v televizi šel asi pátý díl. Byla jsem u ségry a ona dělal bramborovou kaši. Říkala jsem jí: „Prosím tě, proč tam nejdřív nedáš to máslo rozpustit?" A ona: „No, to se tak dělá." Odpovídám: „Nejdřív tam dej mlíko. Teplý." A ona: „Ne, ne, to se musí rozpustit máslo, potom tam přidáváš pomalu to mlíko a vyšleháváš. To řekl ten plešatej." „Jakej plešatej?" „Ten v televizi, tys to neviděla?" Ukázala mi ho na internetu. „Víš, kdo to je?" zeptala jsem se jí. Nevěděla. „No, to je ten pán z Austrálie."
Takhle jste ho po letech poznala? Neměl před těmi dvaceti lety ještě vlasy?
Neměl právě. Neměl vlasy snad od třiceti let, možná i dřív. Proto jsem ho okamžitě poznala. Trošku přibral, ale ségra nelenila a napsala mu. Takže ségra to vlastně celé spunktovala.
Média už o vás věděla, když jste se brali, že?
Ano. Já viděla, že dělá nějaký pořad. A začali jsme spolu chodit. Za ten rok už točil druhou sérii, ale já si ho pamatuji v těch jeho 34 letech, kdy jsem se do něj v Austrálii zamilovala. Mně bylo devatenáct let. Byl chudý, ale strašně mě už tenkrát oslovil.
Na co vás sbalil? Nebo vy jeho?
Nevím, máme k sobě nějakou zvláštní chemii. Nedokážu to popsat. Je to láska, která pramení uvnitř.
Zdeňka Pohlreichová o rakovině
Jak to, že nemáte 150 kilo, když Zdeněk takhle dobře vaří?
No tak mám osmdesát, to je taky dost.
Hlídáte se v jídle?
Moc ne, mám na sobě ráda každý špek. Naučila jsem s tím žít a přijala to. Mám tuhle Zdeňku ráda, takže tohle neřeším. Když je jídlo, tak si užívám. Když není, tak není.
Také před svou nemocí jste měla tak pozitivní vztah ke svému tělu?
Ne, naopak. Já se nesnášela, což vygradovalo v tu rakovinu. Co znamená rakovina? Rakovina znamená, že zabíjíte sama sebe. A tak to bylo i v životě Zdeňky. Pořád se mi něco nelíbilo a psychika se na tom podepsala. Všechno vedlo k téhle nemoci. Destruktivní myšlení, obviňování sebe sama.
Ale přišlo to v době, kdy jste prožívala šťastné období, ne?
Šťastné, ano. Ale byl tam rozvod, péče o děti... Nevidíte lidem do hlavy, ale některé věci, jako stres, se na vaší psychice podepíšou.
Vaše diagnóza byla velmi fatální.
Ano. Byl to velký nádor, obrovský jako pomeranč. A bylo jich tam hodně. Vzali mi celé prso. Jeden rok jsem se potýkala s klasickou léčbou. Ať už to byly chemoterapie, ozařování, operace, bioléčba.
Byl to dlouhý rok. Prý jste se nechtěla nechat léčit.
Nechtěla. Ze začátku jsem chtěla alternativu. Už předtím jsem začala experimentovat s nějakými alternativami, jako je čínská medicína nebo bylinky. Mám to ráda, docela k takovým věcem tíhnu. Ale můj manžel s tím nesouhlasil. Byl striktně pro klasickou medicínu a donutil mě, abych se šla léčit normálně.
Mám bylinky a čínskou medicínu ráda, ale rakovina asi potřebuje malinko silnější léčbu.
Ano. Doktoři byli úžasní a já jsem to vlastně musela přijmout. To pro mě bylo nejdůležitější. Musela jsem přijmout něco, co nechci a co jsem odstrkovala. Potom jsem zjistila, že mi lékaři opravili domeček, do kterého teklo. Oni jsou perfektní opraváři domečků, našich těl. Ale nejsou opraváři duše. Na to už jsem si musela najít alternativu, proto jsem klasickou léčbu doplnila tou alternativní. Ať už to byly nějaké duchovní věci, meditace, akupunktura nebo tradiční čínská medicína. Nakonec se to všechno hezky spojilo. Opravil se domeček i duše v něm.
Když jste se bránila klasické léčbě, byly tam slzy a hysterie?
Ano, bylo tam všechno. Před nemocí jsem byla tvrdá žena, co nebrečí a všechno zvládne. Superžena. Nebrečela jsem třeba deset let. Když jsem onemocněla, všechno to šlo ven. Všechno, co bylo usazené, šlo ven a čistilo se. Plakala jsem třeba dva týdny v kuse. Po jedné chemošce mě přepadly stavy, kdy jsem vybrečela snad kýbl slz za ta léta, co jsem předtím nebrečela.
Kdo vám byl největší oporou? Zdeněk?
Všechno možné. Byla to rodina. Najednou jsem zjistila, že mám okolo sebe i spoustu lidí, kteří mě mají rádi. Nejprve jsem si myslela, že se proti mně spiknul celý svět. Podržela mě rodina, ségry, Zdeněček i děti. A hlavně, pozor, musela jsem se podržet já sama. Nejvíc se podržíte vy, je to vaše vědomí a vy se musíte zmobilizovat a přehodit přemýšlení o sobě.
O strachu ze smrti
Měla jste strach ze smrti?
Před nemocí. Strašný, obrovský. Už jsem myslela, že to nedám, že třeba spáchám sebevraždu. Ono je to vlastně vysvobození z těch strachů. Myšlenka na sebevraždu vás drží nad vodou. Byl tam také strach o děti, o rodinu. Paradoxně, když přišla ta nemoc, začala jsem více poznávat svoji duši a sebe samu. Nakonec jsem se o tělo přestávala bát. Teď už vím, že tělo tady není důležité. Teď už se vůbec nebojím a objevila jsem v sobě hloubku, nejen povrch. Tělo je vlna na moři, ale hloubka je někde úplně jinde.
O čem dalším Zdeňka Pohlreichová promluvila?
- O přednáškách, které nyní pořádá
- Jak tráví čas se slavným šéfkuchařem
- Zda se naučila po jeho boku vařit?
- Kdo u nich v domácnosti stojí u plotny
- O svojí vášni pro koně a jezdectví
- Jak Zdeňka Pohlreicha naučila milovat motorky
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
