Facebook
Instagram
Magazín Lifee.cz tentokrát navštívil uznávané návrhařské duo Jaroslavu a Dominiku Sedláčkovy. K velmi úspěšné mamince se do tandemu přidala i dcera a úspěch sklízí společně. V exkluzivním rozhovoru nám dvojice prozradila zákulisí jejich společné tvorby a spolupráce, ve které se ale každá z nich věnuje svému pojetí módy.
Obě dámy redaktorka magazínu Lifee vyzpovídala v pražském konceptu SLÁVA v Celetné ulici, kde od jara dvojice Jaroslava a Dominika Sedláčkovy prezentují svou tvorbu veřejnosti v prostoru nabitém módou i od dalších českých návrhářů. Koncept SLÁVA je způsobem prezentace módy, která umožňuje osahat si ji a vyzkoušet na vlastní kůži.
V industriálním patře pavlačového domu v srdci Prahy jsme se tak pustili do zpovídání maminky s dcerou, které spojuje nejen láska k módě.
Sehraný tým mámy s dcerou
Tvoříte jako duo nebo máte každá svou vlastní módní řadu?
Jaroslava: Tvoříme jako duo, nicméně Dominika, já už jí, řekla bych, nestačím, takže já si dělám v klidu výšivky a Dominika, ta už je někde za horama.
Dominika: No to nevím, protože já mám pocit, že neustále nestačím mamce.
Takže to ukazuje, že jste skvěle sehrané.
Dominika: Já mám ráda kůži, takže si ráda tvořím a hraju s kůží a maminka má zase tu trpělivost, kterou já nemám, takže vyšívá a tvoří ty krásné ruční výšivky, které zdobí naše šaty, saka a korzety.
Originální výšivky vznikají bez příprav
Jaroslavo, kde čerpáte inspiraci pro motivy výšivek?
Já začnu vyšívat. A vyšívám a vyšívám, a tak teprve dávám dohromady barvy, vzor, jak mi to přijde pod ruku. Já si to nekreslím.
Jaké materiály nejraději používáte? Dominika říkala, že se věnuje především kůži. U vás je to, Jaroslavo, stále hedvábí?
Já miluju hedvábí. A odjakživa jsem dělala především s hedvábím, ještě v době, kdy tady ani moc nebylo. To jsem si jej vozila, různě objednávala ze zahraničí. Ale jednoznačně hedvábí, hedvábí, hedvábí. To je nenahraditelný materiál.
Začíná to střihem, anebo tvoříte rovnou, intuitivině, na krejčovské panně?
Jaroslava: Já tvořím na panně, protože mám určitě dopředu nějakou představu, ale v momentě, kdy tu látku, a to je na tom úžasný, hodím na pannu, tak najednou vidím, že tam je nějaký detail, který bych nechtěla ztratit. A střihám tedy na panně. V tom je to největší kouzlo, že ten detail udělá jiný satén, jiný zase šifón. Pořád člověk přichází na něco nového a nového, co mu ta látka skýtá.
To se asi, Dominiko, kůže přímo netýká. Jak to je u vás?
Kůže se to úplně netýká, ale já s tím hedvábím také pracuji ráda a rozevláté šaty miluju. Tohle mě naučila mamka, jak tvořit tyhle rozevláté krásné šaty. A ta kůže? Mám taky nějakou představu, samozřejmě základ si ale ušiju.
Tatínek usedá za tkalcovský stav
Máte nějaké rodinné kořeny, ze kterých vycházíte, co se týče navrhování nebo módy, textilu?Jaroslava: V podstatě já jako taková kořeny nemám, nebo, aspoň jsem je nezjistila. Já jsem ze zemědělské rodiny, ale ve svých patnácti letech už jsem si ušila kabát, prostě jsem k módě tíhla. A Dominika? Ta už má kořeny vlastně z obou stran.
Dominika: Já jsem to zdědila po mamce a po babičce, protože taťkova maminka byla módní výtvarnice. Ta navrhovala, šila, uměla i tkát a to tkaní předala taťkovi! Takže taťka umí tkát. Máme tkalcovský stav, takže si umíme utkat vlastní látku a z té pak také tvoříme modely. U nás opravdu najdete co kus, to originál, protože ani taťka, když tká, rozhodně druhou stejnou látku neudělá.
Jasně, a zase je naprosto jedinečná. To znamená, že jste vlastně naprosto soběstačné i v přísunu originálních materiálů.
Jaroslava: Tak. A navíc já mám právě po manželově mamince spoustu věcí, kterými se třeba vyráběly hedvábné květy. A taky spoustu časopisů, Vogue i z roku 38 a já někdy jenom zírám, jak tenkrát tu módu dělali, jak byla krásná a precizní. Když si chci nejvíc udělat radost a potěšit se, tak si vytáhnu stará vydání Vogue, prohlížím si je a obdivuju. Ta práce byla nádherná.
A také velmi nadčasová, protože i dnes z ní můžeme čerpat, inspirují vás?
Ano, určitě. Prohlížím si to, a říkám, tohle je tak krásný detail! Taky člověk tu inspiraci z toho čerpá. Vlastně asi hlavně. Tady z té doby, z té módy.
Máte vy, Dominiko, nějaké módní vzory?
Ze současnosti, tak těch je samozřejmě spoustu ze zahraničí. Já třeba miluji Alexandra McQueena.
Panenky pro dobrou věc
Na vás, paní Jaroslavo, přímo v Praze už příliš často nenarazíme, ale dnes máte speciální příležitost, kvůli které jste si sem cestu udělala. Povíte nám, jakou?
Jaroslava: No, dneska probíhá dražba panenek.
Dominika: Jde o Helping Dolls. Je to projekt, do kterého se zapojují návrháři a oblékají barbínky. Každý vytvoří svůj návrh na panenku, a ty se potom draží. Pro nás je to srdcová záležitost, protože jsme s Helping Dolls začínali, to už je spoustu let zpátky. Mamky panenka se tam tenkrát vydražila za úplně nejvíc. Tenhle projekt tedy máme moc rády. Dnes právě proběhne dražba panenek, a proto přijela i maminka. A my budeme doufat, že se vydraží za co nejvíc peněz, aby to pomohlo dál.
Šily jste na panenky, i když jste byly malé holčičky?
Jaroslava: Já jsem šila až holkám na barbínky, protože tenkrát frčel Mattel. My jsme hodně cestovali, tak jsme holkám vozily vždycky panenky od Mattela. Měly ty pravé!
V rozhovoru se dále dozvíte:
- Jak vzniká nová kolekce
- Proč vyměnily velikost krejčovské panny
- Co by si Jaroslava Sedláčková zaručeně neoblékla
- Kdy bude další přehlídka
V galerii pod článkem si můžete prohlédnout aktuální modely z dílny Jaroslavy a Dominiky Sedláčkových, které nově představují svým zákaznicím prostřednictvím prostor concept storu SLÁVA.
Související články
