Cvičitelka Hanka Kynychová pozvala v pořadu magazínu Lifee.cz Vítejte! do nového domu a pochlubila se krásnou novou kuchyní i rozlehlým obytným prostorem, který teprve čeká na zaplnění. Kuchyň ale už hojně využívá ona i její dvě dcery – jedna z nich upekla na uvítanou moc dobrý moučník.
Dům, ve které cvičitelka Hanka Kynychová s rodinou bydlí teprve krátkou dobu a kam jako první pozvala na návštěvu Lifee.cz, je plný dveří. Má je Hanka vůbec spočítané? „Nemám. Takže když vezmu za kliku, často nevím, kam vlastně jdu. Ze začátku jsem jen lehce nakoukla a špitla: Kdo tady asi bude?“ směje se, ale po šesti týdnech, co v domě bydlela, už prý konečně trefila tam, kam potřebovala. Nejčastěji její kroky směřují do obývacího pokoje s kuchyní a jídelnou.
Hanka Kynychová umí věci třídit a vyhazovat
Sedíme spolu u kuchyňského stolu, protože…
… ještě nemáme sedačku ani konferenční stolek. Zatím „konference“ nedělám. Na to teď budeme šetřit a zařízení si budeme pořizovat postupně. Když jsme stavěli první dům, kde jsme bydleli dvacet dva let, tak jsme byli mladý pár a každou věc, na kterou jsme nějaký čas čekali, jsme si užili, ať už to byl talíř nebo obraz, židle. Stejně tak to bude tady, jak jsem říkala dětem: „Na věci, co tu nejsou, budeme chvíli čekat a budeme se na ně těšit.“
Ale všimla jsem si, že všelijaké detaily a drobnosti tady už jsou!
Protože jsem věděla, že přijedeš, tak jsem minulý v neděli instalovali všelijaké poličky, manžel si dovezl vrtačky a podobně a já jsem mu ukazovala: „Tady… Tam!“ Například hodiny tady také nebyly. Měli jsme čas být spolu po dlouhé době delší dobu a bavilo nás vymýšlet detaily, kterými to tady zabydlíme.
Stěhování není snadné, umíš se zbavovat nepotřebných věcí?
Zbavuji se jich strašně ráda. Švihnu s tím, i když pak mi třeba dojde, že mi to asi chybí, ale když mám uklízecí náladu, tak letí všechno pryč!
Takovou kuchyň máme poprvé, říká Hanka Kynychová
Vyrostla jsi v domě, nebo v paneláku?
Já jsem „holka z Kroměříža“, měli jsme statek a pořád ho máme, takže jsem vyrůstala mezi koňmi, prasaty, kachničkami a slepicemi. Statek je to velký a babička, moje maminka, dodneška ještě nějaké zvířectvo chová. U statku je zahrada, takže jsem jako dítě byla zvyklá mít svůj prostor; kdykoli se mi zachtělo jít ven, nemusela jsem do města, ale vyběhla jsem na dvůr. Měli jsme i psy a kočky… vzpomínám si, že v jednom období kolem běhalo čtrnáct koček!
Co tady v novém domě hodláš změnit? Něco tu už je, kuchyň třeba, jinde je prázdno, máš nějaký sen, který si konečně zrealizuješ?
Když jsme sem přišli, tak jsme zjistili, že je tady všechno dotažené do nejmenších detailů. Především jsme nikdy za ta léta, co jsme s manželem, a už je to pomalu třicet let, neměli takhle hezkou kuchyň. Protože můj manžel je šikovný, tak mi vždycky něco zbouchal… Takže téhle kuchyně si moc vážím a těším se, že si ji opravdu užiju.
Kam přišlo zařízení z původního domu, když tady není v podstatě žádný nábytek?
Máme ho uskladněný u mámy na Moravě – stěhovali jsme se z velkého domu do malé chaty – a to, co nešlo přestěhovat, je tam. Hodně věcí jsme museli zredukovat. Ale co se týče nábytku, tak jsme skoro nic nevyhodili. Manžel je právě na cestě na Moravu a přiveze nějaké poličky a skříňky, které tam máme uložené.
Kočky Hance Kynychové zbyly už jen dvě
Viděla jsem tady dvě kočičky, ale ty ses zmínila, že jsi jich v minulém bydlišti měla sedm!
To se tak nasbíralo… Přišla jedna, tak
jsem jí dala žrádlo a za pár dní jich bylo sedm. Mě to bavilo, akorát jsem si
říkala: „Kdybychom se někdy odstěhovali – jakože asi ano – co s těmi kočkami bude?“ A to mě trápilo. Když už bylo jasné, že se budeme stěhovat, pořád jsem otravovala manžela: „Co tady ty chudinky kočičky…“ „Místo aby ses radovala z toho, že budeme ve svém, tak řešíš kočky!“ manžel na to.
A jak to dopadlo?
Nechala jsem je vykastrovat, jak
kocoury, tak kočky a za tu dobu, co jsme tam žili, jsem si tam udělala kamarády
a ti se teď o kočky starají. Vždycky si voláme a kdo jede okolo nebo má právě
čas, tak je nakrmí – ale já za nimi ještě pořád jezdím. Stýská se mi po
nich.
Zmínila ses, že svoje dvě kočičky vůbec nepouštíš ven! Nevadí jim to?
Když jsme se stěhovali z našeho původního domu, tak jsme
šli i s kočkou. Myslela jsem si, že je to normální vzít kočku a přesadit ji. A
ona nám utekla. A tehdy mi moje kamarádka řekla, že kočka se musí vzít do
nového domečku, aby si ho očuchala, zapachovala, a teprve pak se nemusíš bát, že
uteče. Proto máme naše kočičandy zatím uvnitř domu a později jim otevřeme dveře
– a buď tady zůstanou, nebo utečou tam, odkud jsme si je vzali, což je odsud jen
pár kilometrů – naše minulé bydliště.
Co ještě ve videoreportáži z obýváku a kuchyně v domě Hanky Kynychové uvidíte a uslyšíte:
- Jestli smí její kočky spát v posteli
- Jestli si Hanka schovává staré věci, třeba sešity ze školy
- Jak je na tom s vyhazováním věcí její manžel
- Co dělá pro svoji štíhlou linii
- Jak a co radí svým klientkám ve fitku
Na fotky z nového domu Hanky Kynychové se podívejte v naší galerii.