Naďa (32): Doktor mě poslal domů s obyčejnou angínou. O týden později jsem bojovala o život na operačním sále

Začalo to jako obyčejná bolest v krku, která se stupňovala s každým dnem. Nešlo jen o škrábání, ale o ostrou, pálivou bolest, která mě nutila k slzám pokaždé, když jsem se snažila polknout. Myslela jsem si, že to bude běžná angína, ale když jsem po pár dnech nemohla ani otočit hlavou a přidala se horečka, rozhodla jsem se jít na pohotovost.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (18): Trpím vzácnou formou alergie. Kvůli ní pro mě jaro a léto představují noční můru

Doktor mě odbyl s angínou

Přijela jsem tam unavená a zesláblá, s pocitem, že mé tělo už dál boj nezvládá. Doktor mě prohlédl jen zběžně a řekl, že mám angínu, která se dá snadno léčit antibiotiky. Předepsal mi léky a poslal mě domů s tím, že musím odpočívat a hodně pít. V tu chvíli jsem si oddechla, že to není nic vážného, a poslušně jsem dodržovala jeho rady.

Prvních pár dní, když antibiotika zabrala, jsem se cítila o něco lépe, ale asi po týdnu léčení, když už mi i prášky docházely, jsem se začínala cítit mnohem hůř. Bolest krku se rozšířila do celé pravé strany, nemohla jsem otevřít ústa a polykání bylo nesnesitelné. Horečky neustupovaly, začala jsem zvracet a cítila jsem, že se něco děje.

O týden později jsem skončila zpět v nemocnici, tentokrát už v takovém stavu, že jsem sotva stála na nohou. Lékaři mě okamžitě poslali na vyšetření a bylo mi řečeno, že mám vážný hnisavý zánět krčních mandlí, který se rozšířil na okolní tkáně. Z angíny se vyklubal nebezpečný absces způsobený agresivní bakterií, který vyžadoval akutní chirurgický zákrok. Byla jsem převezena na operační sál, kde mi museli absces ihned odstraňovat, aby se infekce nedostala dál do těla.

Mohlo by Vás zajímat:

Zita (57): O zdraví jsem se starala, abych měla na stáří klid. Moje zubařka mi ale udělala čáru přes rozpočet

Rychlý zásah mi zachránil život

Operace byla komplikovaná, ale nakonec úspěšná. Po zákroku mi lékaři vysvětlili, že infekce se dostala příliš blízko k dýchacím cestám a kdybych přišla jen o den později, mohla jsem se začít dusit. „Ale když to byla bakterie, neměla na to zabrat antibiotika?“ Doktoři mi ale vysvětlili, že ze začátku ano, ale šlo o tak zákeřný kmen, že moje antibiotika byla příliš slabá a navíc si rychle vypěstovala rezistenci.

Hnis a bakterie ohrožovaly můj život, zatímco já se doma marně léčila na něco, co se zdálo být jen obyčejnou nemocí. Bylo mi řečeno, že můj stav byl závažný od začátku a měl být řešen mnohem důkladněji. Jedna nesprávná diagnóza mě mohla stát život.

Dnes už jsem doma a zotavuji se, ale trauma z té zkušenosti si ponesu dlouho. Uvědomila jsem si, jak snadno může dojít k podcenění příznaků, a jak důležité je naslouchat vlastnímu tělu. Mohla jsem to ignorovat, věřit, že se sama uzdravím, ale něco mi říkalo, že je potřeba hledat pomoc znovu. A i když jsem ji našla pozdě, stihla jsem to na poslední chvíli. Věřit sobě a nenechat se odbýt – někdy to může být rozdíl mezi životem a smrtí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (42): Kvůli vážně nemocné kamarádce jsem se vzdala vlastního života. Nelituji ale jediné minuty