Snad žádná hollywoodská hvězda nevzbudila tolik rozruchu a zároveň úcty jako Dolores del Río, jejíž krása přiměla Georgea Bernarda Shawa k prohlášení, že "dvě nejkrásnější věci na světě jsou Tádž Mahal a Dolores del Río".
První americká superstar narozená v Mexiku byla mnohem víc, než jen ikonickou tváří. Její sofistikovanost, styl a umění učarovaly všem, od Stelly Adler po Johna Forda, Federica Felliniho a její skvělé přátele Fridu Kahlo a Diega Riveru, kteří prohlašovali, že jsou do ní zamilovaní jako čtyřicet milionů Mexičanů a sto dvacet milionů Američanů. Jenomže být idolem se záviděníhodnou kolekcí šperků a nekonečnou zásobou drahých parfémů tak úplně nechtěla být. A tak se po čase vzdala Hollywoodu a vrátila se domů, kde všem dokázala, že je v prvé řadě skvělá herečka.
Malá princezna Dolores del Río
María de los Dolores Asúnsolo y López-Negrete, přezdívaná Lolita, se narodila v mexickém Durangu v roce 1904. Pocházela z aristokratické rodiny baskicko-španělských bankéřů a farmářů. Jako jedináček byla rodiči rozmazlována. Nejvíce si rozuměla s maminkou, kterou v kočáře doprovázela do kostela, na návštěvy či ke švadleně. Připadala si jako princezna.
A právě malou princeznu začal velmi brzy zajímat tanec a herectví. A tak často stála před zrcadlem a zkoušela si různé grimasy. Idylické dětství ale zničila mexická revoluce. Během útoku na Durango vytáhla Máriu matka z postele a schovala ji do velkého koše. A s ním pak běžela na nádraží, kde stihla poslední vlak do Mexico City před příjezdem dalších revolucionářů. Život budoucí herečky se stabilizoval až po několika letech strávených mezi zdmi kláštera, kde bylo bezpečno. V roce 1921 se provdala za staršího umělce Jaimeho Martíneze del Ría. Jenomže se s ním velmi nudila. A tak s radostí přijala pozvání režiséra Edwina Carewa do Hollywoodu, aby se tam pokusila stát se herečkou, o čemž vždy snila.
Rudolph Valentino v sukni
Její první roky v továrně na sny byly matoucí, bouřlivé i tragické. Jako nezkušená se stala obětí lží, intrik i zákulisní politiky. Dovolila tak i Carewovi, aby řídil její život. Ten o ní šířil zvěsti, že je ženskou verzí herce Rudolpha Valentina. Rozhodoval o tom, co bude dělat a s kým se bude stýkat. To začalo vadit Jamiemu. Za prvé si budovala image sex symbolu a za druhé, byť nechtěně, trávila veškerý čas s Carewem.
Není tak divu, že se jejich manželství začalo rozpadat jako domeček z karet. Jaime utekl do Paříže, kde v roce 1928 zemřel. Prý na otravu krve, kterou si měl způsobit sám. V ruce držel poslední telegram, který mu María poslala. Krátce poté se s ní spojil umělecký ředitel studia MGM Cedric Gibbons, který ji pozval do svého sídla v San Simeonu. Brzy zjistili, že oba milují umění, kulturu a život na vysoké noze. Vzali se v roce 1930.
Nový domov
Aby svou novou ženu potěšil, pustil se do stavby nového sídla ve stylu Art Deco. "Vzal mě do náruče a nesl dovnitř. Posadil mě do křesla a pak zmáčkl několik tlačítek. 'Vím, že miluješ déšť', řekl. Za oknem začalo ihned pršet. Vymyslel takový mechanismus, že začalo pršet, kdykoli jsem chtěla," zavzpomínala herečka, která v době stěhování do nového domova trpěla řadou nemocí, které mohly být psychosomatického původu.
Navíc ji neustále trápila smrt prvního manžela. Víte totiž, co stálo v tom telegramu, který v ruce svíral mrtvý Jamie? "Kéž bych mohla být teď u Tebe. Stále tě miluji." Nudila se s ním a přesto ho chtěla. Cedric ji přitom obskakoval jako nějakou královnu. On sám žil v jednom skromném pokoji, zatímco ona sama měla k dispozici zbytek obrovského domu.
Musela se rozvést
V roce 1939 se seznámila na jednom večírku s nadějným mladým talentem Orsonem Wellesem, který ji zcela uchvátil. Dokonce se kvůli němu rozvedla s Gibbonsem. Záhy ale litovala svého rozhodnutí. Orson byl excentrik. Během natáčení občana Kanea ho uklidňovala, když ze zoufalství tloukl hlavou o zeď anebo trpěl nespavostí kvůli zneužívání léku Dexedrine.
Ničeho z toho si nevážil. Opustil ji a vrátil se ke svému starému stylu života, jenž byl plný krátkodobých románků. To byla pro ni poslední kapka. Čtyřicítka na krku, kariéra na mrtvém bodě a milostný život v troskách. Nastal čas vrátit se domů. V Mexiku si mohla vybrat, co bude dělat a s kým to bude dělat. Konečně mohla světu ukázat, že není jen idol krásy a ozdoba, ale talentovaná herečka, jenž zvládne i role řešící sociální problémy jako je válka, rasismus a chudoba.
Kromě herectví se také začala angažovat ve filantropii. Podporovala umění a otevírala centra s péčí pro děti pracujících matek. Zemřela v roce 1983 ve věku 78 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Dolores del Río
Vanityfair.com: The Enchantress - Dolores del Río's Spellbinding Life