Natálie (27): Moje sestra si po svatbě začala s mým přítelem. Nechápu, jak mi to mohli udělat

Červen je ideální doba na svatbu. A ta sobota byla přesně taková, jakou si člověk může vysnít. Bylo opravdu hezké počasí. Ve vzduchu se vznášela vůně jasmínu a já si představovala, že možná jednou budu stát před oltářem s Pavlem. Snila jsem o elegantní hostině, stolech plných květin a dlouhých, sněhově bílých šatech.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (33): Přistihla jsem manžela v posteli s mojí nejlepší kamarádkou. Pomsta byla krutá

Moje sestra se vdává

Ze snění mě vytrhl hlas mé starší sestry Karolíny, která se za chvíli chystala říct své ano. Kadeřnice jí upevňovala poslední sponky v pečlivě upraveném drdolu. „Natálie, jak vypadám?“ zeptala se nervózně, tváře lehce zarůžovělé vzrušením. „Nevypadám moc staře?“

„Vypadáš nádherně,“ ujistila jsem ji. „Jsi nejkrásnější nevěsta v celém Česku. A kdo ví, možná i na světě...“ dodala jsem s úsměvem.

Karolína sáhla po kapesníčku, připravená uronit slzu dojetí, ale rychle se zarazila, když si vzpomněla, že má na sobě dokonalý make-up.

„Neplač, jinak se ti všechno rozmaže!“ varovala jsem ji.

Zhluboka se nadechla a rozesmála se. „Vdávat se je pěkná dřina,“ zamumlala a opatrně se opřela na židli, aby si nezkazila účes. „Člověk si ani nemůže pobrečet štěstím.“

„Kéž bys měla po zbytek života jen takové starosti,“ vmísila se do hovoru máma, která právě vešla do pokoje. „Pak budeš nejšťastnější člověk na světě. A teď dost klábosení, tvůj ženich čeká...“

Karolína byla opravdu moc hezká. Také můj Pavel ji sledoval s obdivem. Samozřejmě, Karolína byla vždy ta krásnější z nás dvou. Drobná, ale se ženskými křivkami a hřívou kaštanových vlasů. A já? Tuctová ženská s nijak zvlášť zajímavými blond vlasy. Byla jsem jako její nenápadný stín, méně výrazná verze. A záviděla jsem jí...

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (27): Mám smůlu na chlapy. Prvního jsem přistihla s mužem, další mi ráno sdělil, že budu jeho tajemství

Plánovala jsem společnou budoucnost

Pavel pro mě znamenal jistotu. Měl v sobě něco, díky čemu jsem se po jeho boku cítila bezpečně. Možná to byla jeho sebedůvěra, kterou jsem tolik obdivovala? Nebo to, jak mě dokázal rozesmát, i když jsem měla špatný den. Byl to můj první vážný vztah, moje první láska a můj budoucí manžel... Alespoň jsem si to myslela.

Náš život byl jednoduchý, ale krásný ve své obyčejnosti. Neměli jsme moc peněz, protože jsme oba teprve začínali dospělý život. Já studovala psychologii, on byl v posledním ročníku na ekonomii. Večery jsme trávili sledováním filmů, společným vařením nebo procházkami po městě. V pátek jsme chodili do naší oblíbené malé restaurace. Byla nenápadná a útulná, měla jenom pár stolků, ale dělali tam nejlepší burgery, jaké jsem kdy jedla.

Někdy jsme se smáli, že jsme jako starý manželský pár. Když jsem onemocněla, Pavel se o mě skvěle staral. Běhal pro léky, vařil mi čaj s medem a citronem, nosil mi knížky z knihovny, i když sám čtení nesnášel.

Snažila jsem se mu to oplácet. Přestože jsem žehlení nesnášela, začala jsem mu žehlit košile, protože jsem věděla, že to má rád. A každé ráno na něj čekala čerstvá káva.

Byla jsem přesvědčená, že máme před sebou společnou budoucnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladěna (30): Zatímco jsem si vybírala svatební šaty, přítel si začal s mou matkou. Přistihla jsem je v posteli

Zradili mě oba

Nevšimla jsem si, kdy se naše rozhovory staly povrchnějšími. Kdy se na mě přestal dívat stejně jako dřív. Došlo mi to až ve chvíli, kdy bylo pozdě. Když jsem viděla něco, co jsem nikdy vidět neměla.

Šla jsem tehdy ze školy a dostala jsem chuť na něco sladkého. Napadlo mě, že si zajdu do kavárny na kousek tvarohového koláče. Vešla jsem dovnitř a okamžitě je uviděla - Pavla a Karolínu. Seděli vzadu u stolku, až moc blízko u sebe. Moje sestra držela v rukou kytici konvalinek. Sama si je nekoupila, to bylo jasné. A Pavel... Jeho pohled prozrazoval vše. Díval se na ni, jako by byla jediný člověk na světě. Na mě se takhle nikdy nepodíval.

Druhý den jsem se odpoledne šla opět podívat do té kavárny. Byli tam. Usmívali se na sebe, drželi se za ruce. Nemohla jsem to vydržet. Přešla rovnou k jejich stolu. „Je to přátelství, nebo láska?“ zeptala jsem se ledovým tónem.

Karolína ztuhla. „Natálie... já...“ začala koktat.

„Není to tak, jak si myslíš...“ vykoktal Pavel.

„Samozřejmě,“ ušklíbla jsem se.

„Ví o tom Adam?“ pohlédla jsem na Karolínu. Neodpověděla mi. „Už pro mě nejsi sestra...“ pronesla jsem a málem jsem si odplivla.

„Je konec,“ řekla jsem Pavlovi. Tehdy jsem sbalila věci a odešla z bytu, který jsme měli pronajatý. Samozřejmě, že mi volal a psal, ale já už ho nikdy nechci vidět. Horší je to s Karolínou. Je to moje sestra, ale nevím, jestli jí dokážu odpustit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (43): Přistihla jsem manžela s uklízečkou. Byla jsem tak v šoku, že jsem jim zatleskala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.