Facebook
Instagram
Vztahy by většinou měly fungovat oboustranně. Natálii ale trvalo několik let, než si uvědomila, že její přítel nebral ohled na její potřeby a že si zaslouží víc.
Na začátku našeho vztahu bylo všechno tak nové, vášnivé a vzrušující. S Lukášem jsme se nemohli jeden druhého nabažit. Každý dotek, každý polibek měl svůj význam, jako by právě on byl tím, na kterého jsem tak dlouho čekala. A on mi dával pocit, že pro něj jsem totéž. Jenže čas umí vztahy přetavit – někdy do něčeho hlubšího, ale jindy se původní magie vytratí, aniž by si to člověk vůbec uvědomil.
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o sexu
Bála jsem se mluvit o svých potřebách
První pochybnosti přišly nenápadně. Někdy jsem měla pocit, že naše intimita je jednostranná. Všechny ty drobné projevy vášně byly vedené jeho směrem. Ačkoliv jsem měla své touhy a potřeby, nikdy jsem je neprosazovala. Byla jsem vděčná za to, že mě chtěl, že jsme měli tu jiskru. Sama sobě jsem říkala, že bych si neměla stěžovat. Mám skvělého přítele, ne?
Jenže jak čas plynul a já začala pochybovat. Byla to zvláštní směs frustrace a neklidu, kterou jsem si nedokázala vysvětlit. Byly večery, kdy jsem si říkala, že jsem přece taky důležitá. Ale pokaždé, když jsem se chtěla Lukášovi svěřit, zarazila mě jeho výrazná dominance v ložnici. Vždy šlo o něj. Jeho tempo, jeho rytmus, jeho představy. Když jsem se snažila naznačit, co by se líbilo mně, rychle to smetl stranou, jako by na tom nezáleželo.
Jednoho dne jsem se odhodlala. Nešlo mi o konfrontaci, chtěla jsem jen pochopit, proč nikdy nedostávám to, co bych potřebovala. Jeho reakce mě ale ochromila. Smál se. Bylo to přesně ten typ smíchu, který vám dá jasně najevo, že vaše pocity nejsou důležité. „Neměla bys být tak náročná. Jsi příliš ovlivněná romantickými filmy a časopisy, které tě nutí chtít pořád něco navíc. Navíc, nikdy ses netvářila, že by ti něco chybělo, tak máš asi nějaký fyziologický problém.“
Chtěla jsem nový život
Ten večer jsem dlouho seděla sama v obýváku. Hlavou mi běžely všechny ty chvíle, kdy jsem se přizpůsobovala, potlačovala svoje pocity a tvářila se, že jsem spokojená. A možná to bylo to, co mu stačilo. Myslel si, že to, co dává, je dost, protože jsem ho nikdy nenaučila opak. Uvědomila jsem si, že jsem roky hrála roli, ve které jsem ztrácela sama sebe.
Další týdny byly tiché a napjaté. Já i Lukáš jsme se jeden druhému vyhýbali. Věděla jsem, že si zasloužím víc. Přemýšlela jsem, jestli to byl vždy jen jeho problém, nebo jestli jsem mu v tom já sama svým mlčením pomohla. A pak mi došlo, že nejde o to, co si zasloužím. Jde o to, co si dovolím chtít. A já už nechtěla být ženou, která potlačuje svoje potřeby jen proto, aby někdo jiný mohl žít pohodlně.
Rozhodla jsem se. Pokud mi Lukáš nemůže dát to, co potřebuji, a pokud mé potřeby odmítá jako směšné, není to člověk, se kterým chci zůstat. Až když jsem z toho vztahu odešla, uvědomila jsem si, kolik žen prochází něčím podobným. Každá z nás si zaslouží, aby nás někdo vnímal celistvě – nejen jako doplněk svého vlastního života. Dnes už vím, že intimita není jen o těle. Je o respektu. A to je něco, co bych si už nikdy nevzala zpátky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
