Zpěvák Josef Vágner (34), syn muzikanta Karla Vágnera (82), má pět sourozenců a dvě krásné dcery, Amélii (6) a Jasminu (3). V rozhovoru pro magazín Lifee.cz se zamýšlí nad tím, jak velký vliv mají na jeho život slavné geny Vágnerových nebo které konkrétní vlastnosti se bude snažit svým dcerám předat.
Josef Vágner pozval Lifee tam, kde to má nejraději - k vodě. Na mole mezi jachtami se rozpovídal o své rozvětvené rodině, které vévodí muzikant Karel Vágner. Josefova maminka Katina Papadopulosová do ní nicméně přináší svěží řecký vítr, manželka Marlene Straube zase německý smysl pro pořádek.
Ve druhé části rozhovoru, na kterou se již brzy můžete těšit, zavzpomíná Josef na doby, kdy jako dítě poznal Karla Svobodu a začal účinkovat v prvních českých muzikálech, jak získal Zlatého slavíka a proč byste si neměli nechat ujít 2. listopadu koncert Muzikály naruby v pražském O2 Universu.
Josef Vágner má v genech lásku k vodě
Vyvedl jsi nás mimo studio, k vodě. Tu prý máš moc rád.
Je to tak, mám rád živly. Vodu, vítr a jejich kombinaci. Hodně se to snoubí ve vodních sportech a věcech kolem lodí a jachtingu. Jsem rád na vodě, ale nepotřebuji být zase tolik ve vodě.
Kdy to přišlo, tahle vášeň?
Asi ve mně dřímala odjakživa. Můj děda, tátův táta, byl námořník v Rakousku-Uhersku, v dnešní Černé Hoře. Tam sloužil na lodích. Byl to dobrodruh, proto věřím, že do jisté míry i v nás, v naší rodině, dřímá tahle dobrodružná povaha. U mě se projevila alespoň tímto způsobem.
Může to souviset i s Řeckem, odkud pochází tvoje maminka?
To je zase větev z druhé strany rodiny. Mámin táta byl čistokrevný Řek, takže v Řecku máme kořeny a moc rádi tam jezdíme. Naši tam jsou třeba právě teď, což nedokážu pochopit – je tam přes čtyřicet stupňů. Letos jsem tam byl v únoru a bylo to krásné! Dokonce jsem se hecnul a vlezl do vody, která měla asi čtrnáct stupňů. Než jsem všechny obvolal videohovory, abych jim ukázal, že jsem ve vodě, strávil jsem tam dvacet minut. Krásně se to dalo. Příroda byla nádherná, rozkvetlá. Řecko miluju, ale vůbec tam nepotřebuju být v horkém období.
Dokážeš uvařit nějaký typicky řecký pokrm?
Dokážu, já dokážu uvařit cokoliv. Řeckou kuchyni také moc rád vařím, ale absolutně jsem vzdal pokusy vařit ji v Česku. Člověk narazí na to, že suroviny zkrátka nechutnají tak, jak chutnají tam. Je to jednoduché – olivový olej, česnek, sůl, nemusí být ani pepř, a hodně oregana – a je to prostě dobré! Prasátka tam okusují bylinky, kuřátka také běhají v přírodě a maso potom chutná jinak. Zelenina má chuť, není to něco prázdného. U nás to nejde napodobovat.
Kdo vaří nejčastěji u vás doma? Máš mladou manželku a dvě krásné dcery.
Nejčastěji samozřejmě moje žena a vaří dobře. Já vařím rád, ale toho času moc není. Hlavně se snažím být co nejkolegiálnější, co se týká úklidu – nevařím tak často, protože je po mně vždycky strašný bordel. Umím vařit, ale neumím po sobě uklízet. A hlavně neuklízím průběžně, takže po vaření je to vždycky úplný výbuch.
Šest sourozenců má jeden společný jmenovatel: tátu
Máš pět sourozenců. Existuje něco, co má vašich šest osobností společného?
Tátu! Máme společného jenom tátu, jinak jsme každý absolutně jiný, a to je právě úžasné – jak pestří lidé jsme. Jestli máme něco společného, tak je to táta. Každý děláme něco jiného a jsme diametrálně odlišné osobnosti.
Co jsi tedy po tátovi podědil? Vidím, že s vlasy už přichází vizuální podoba.
Táta byl vždycky známý tím, že házel patkou. Táta je cholerik a to také umím. Ale zároveň si troufnu říct, že v umělecké branži o něm nikdo nemůže říct špatné slovo. Já se v tomto směru snažím jít v jeho šlépějích. Všechno, co dělám, chci dělat férově, a hlavně ohleduplně k lidem, kteří jsou kolem mě. Vážit si lidí kolem sebe. Lidem, kteří pro mě něco udělali, dávat najevo, že o tom vím a že si toho vážím. Tohle se snažím po tátovi podědit. Jak tu choleričnost a urputnost, tak ve finále právě tu férovost.
Předáváš to dál svým dcerkám? Jakou výchovu doma razíte?
Řekl bych, že volnou. Nikam naše holky drasticky nesměrujeme. Ale samozřejmě – moje žena je Němka, takže odjakživa u ní panuje jistý smysl pro pořádek a řád. Všechno musí být tak, jak má. Holky jsou pečlivé a tvrdohlavé v tom, že když si něco vymyslí, tak to tak musí být. Mají jasnou představu už v tomto útlém věku. Vlastně mě to nikdy nenapadlo, ale tyhle základní vágnerovské charaktery přetrvávají i v dalších generacích.
Co se dozvíte v pokračování rozhovoru:
- Jak Josef v osmi letech začínal v muzikálech
- Jak zásadní roli hrál v jeho životě skladatel Karel Svoboda
- Za jakých okolností získal Zlatého slavíka
- Jak vypadá show Muzikály naruby
- Proč by nechtěl vystupovat v O2 areně
Na fotografie Josefa Vágnera s rodinou se můžete podívat v naší fotogalerii.