Nela má spokojený manželský život. Přesto jí schází určitá drobnost, větší cit a pochopení od manžela pro její ňadra. Nela je totiž má obzvláště citlivá.
Odmala o sobě z legrace říkám, že jsem „horňačka“. Prsa na ženách považuji za velmi zajímavou část těla. A je pravda, že se po těchto partiích občas ráda nenápadně poohlédnu. Neznamená to, že bych byla na ženy. Jen si myslím, že prsa jsou ozdobou ženy, a měla by své nositelce sloužit nejen k okrase, ale mimo hlavního úkolu, což je kojení potomků, také k dosažení kvalitního milostného uspokojení.
Zní to na první pohled možná logicky, ale přesto nebývá můj názor u řady žen chápán. Každá holka z mého okolí si sice na tvaru a velikosti ňader zakládá, ovšem jen hrstka z nich je považuje za důležitá pro milování. U mne je však situace jiná.
K orgasmu mi stačí stimulace prsou
Přibližně od dvanácti let mám větší jedničky a jsem s nimi velmi spokojená. Fakt, že malá prsa jsou daleko citlivější, a na nejrůznější podněty vzrušivější nežli velká, mohu skutečně potvrdit. Vlastně, pokud bych to měla zkrátit, pak jakékoliv vzrušení se u mne odehrává především skrze ňadra, bez jejichž stimulace nejsem dokonce ani schopna dosahovat vrcholu.
Zároveň patřím i do té malé skupiny dívek a žen, které dovedou prožívat orgasmus jen stimulací ňader a jejichž úplně první orgasmus v životě byl tzv. „bradavkový“. Pokud bych svou charakteristiku mírně přehnala, pak klasickou soulož k radosti ze života vlastně vůbec nepotřebuji.
Co mě naopak velmi mrzí, je, že můj jinak milý a ochotný manžel Tomáš to moc nechápe. „Prsa jsou stejně jen na ozdobu, no ne?“ odpálkuje mě, pokud už vůbec něco řekne na toto téma.
Manžel mě nedokáže správně uspokojit
Jsme spolu sice již osm let, ale ani za takovou dobu nepochopil, že by mi v posteli udělal největší radost buď dlouhou prsní masáží, nebo tzv. „erotickým kojením“. Popřípadě zkoušením všelijakých hraček, které obchody s erotickým zbožím pro tyto partie nabízejí.
Ať zkouším cokoliv, vysvětluji, dokonce předvádím, vždy mi vše jen odkývá a jak dojde na milování, už je znovu v zajetých kolejích. Sem tam nějaká ta pusa, pár sáhnutí a hlavně pak „ty nekonečné kliky“... Vím, že můj „problém“ není ve srovnání s potížemi jiných žen žádný problém. Jen mi je občas smutno, že zkrátka neexistuje nikdo, kdo mě dovedl pomazlit a uspokojit tak, jak bych si to přála já.
Musím se uspokojit sama
Proto to musím zkoušet sama. Hraji si, vymýšlím, ačkoliv s mou miniaturní velikostí některé praktiky v „sigle milování“ provádět jednoduše nelze. Ve specializovaných obchodech jsem si například koupila ocelové kroužky, svorky nebo gumové přísavky, trénuji prsní masáž, která je mimochodem i zdravá, a občas, když už je nejhůř, přemýšlím, jestli něco jako „prsní masáže“ neexistuje třeba v nabídce nějakého seriózního masážního centra.
Kamarádky mi sice v legraci doporučují, ať si najdu za tímto účelem nějakého „doplňkového“ milence či milenku, ale já podobné „rady“ vážně neberu. „Jsi hloupá, já bych si milence klidně našla...“ tvrdí dokonce i moje nevlastní sestra. Ne. Tomáše mám ráda a kvůli takovému detailu jinak normálně fungující manželství ničit nehodlám...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.