Vojáci z ní doslova padali na zadek, ona však musela bojovat s rolemi, které neodhalovaly její celkový potenciál. Ten byl poté nadobro sražen rozvíjející se schizofrenií a alkoholismem. Řeč je o další hvězdě starého Hollywoodu, drobné blondýnce Veronice Lake.
Veronica Lake byla filmová, divadelní a televizní herečka. Nejvíce se proslavila jako femme fatale v noir filmu s Alanem Laddem. V roce 1966 se pokusila o comeback, který však její kariéru nedokázal oživit.
Krása Veroniky Lake a schizofrenie
Veronica Lake, rozená Constance Frances Marie Ockelman, se narodila v roce 1922 v newyorském Brooklynu. Její otec Harry pracoval pro ropnou společnost. Tato práce ho bohužel připravila o život. Nepřežil výbuch ropného tankeru. Její matka se pak po jeho smrti provdala za uměleckého kreslíře z novin.
Nový vztah znamenal stěhování, a to celkem dvakrát. Mezitím byla budoucí hvězda stříbrného plátna poslána do kanadské katolické školy, odkud ji vyloučili. Zřejmě za to mohla její nepříliš dobrá vlastnost sebedramatizace. Nakonec své vzdělání dokončila na střední škole v Miami, kde byla obdivována pro svou krásu. Ta však měla skrýt jedno temné tajemství – rozvíjející se schizofrenii.
Ochranná známka
Po komparsu a malých rolích si hereččina talentu všiml asistent režie Fred Wilcox, který natočil jedno její vystoupení v divadle a ukázal ho filmovému agentovi. Ten ho zase předal producentovi Arthuru Hornblowovi Juniorovi, který zrovna hledal mladou dívku, aby ztvárnila zpěvačku v nočním klubu v připravovaném vojenském dramatu I Wanted Wings. Veronica Lake se mu okamžitě zalíbila. Hlavně její klidné a čisté oči, jako jezero. Odtud získala uměleckou přezdívku Lake/jezero.
Film se stal okamžitě hitem a udělal z ní velkou hvězdu. A nejen to. Když jí během natáčení spadly do tváře její dlouhé blond vlasy, stalo se to její ochrannou známkou. Byl to takzvaný "peek-a-boo" efekt. Mnoho žen pak začalo kopírovat její styl. Přesto Lake uvažovala o tom, že v nejlepším s herectvím sekne a odejde studovat medicínu. Nakonec se tak nestalo. A zřejmě toho nelitovala. V dobách své největší slávy si týdně vydělala krásných 4 500 dolarů.
Jenomže vše má své proti. Kvůli složité povaze s ní bylo velmi těžké pořízení. Postupem času si vysloužila od svých kolegů nelichotivou přezdívku – bitch. V roce 1944 si na naléhání vlády změnila ve filmu Hodina před úsvitem účes, aby tím znovu inspirovala ženy v továrnách. Kratší vlasy byly praktičtější a nezachytávaly se do strojů. Snímek byl ale propadák. Role nesympatické nacistické špionky jí vyloženě nesedla. Navíc během natáčení zakopla o kabel, kvůli čemuž předčasně porodila svého syna, který krátce po porodu zemřel. Následoval rozvod s manželem a pití. Když se jí podařilo znovu postavit na nohy, vrátila se ke své práci ve studiu Paramount. To s ní ale v roce 1948 nadobro ukončilo spolupráci.
Z herečky servírkou
Po třetím rozvodu začala Veronica bydlet po levných hotelích. Několikrát byla také zatčena za opilství a výtržnictví na veřejnosti. V roce 1962 jeden reportér New York Post zjistil, že pracuje v baru jako servírka. Jakmile se tato skutečnost dostala na veřejnost, začali jí její fanoušci posílat peníze. Mysleli si, že je na tom opravdu špatně. Ona jim však všechny dary s díky vrátila. Jak sama prohlásila, měla se zcela normálně. Zda tomu tak doopravdy bylo, nevíme.
Tato, snad i nechtěná popularita, ji vrátila na prkna, která znamenají svět, a do filmů, které by se daly spíše označit za béčkové. Žádná sláva to již nebyla. Umožnilo jí to ale napsat biografii. A právě, když se v červnu 1973 vracela z její propagace v Anglii, zjistili jí lékaři cirhózu jater. O necelý měsíc později zemřela. Byla zpopelněna a dle přání rozptýlena u pobřeží Panenských ostrovů. Dožila se pouhých padesáti let.
A perlička na závěr. Část jejího popela se měla v roce 2004 objevit v jednom newyorském starožitnictví.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Veronica Lake
Vanityfair.com: Veronica Lake's Long Escape – A Deeply Sad Page from Hollywood History