Jan Pivec se na prkna, která znamenají svět, dostal vlastně náhodou, a to kvůli geometrii, ze které doslova šílel. Jinak to ale byla veselá kopa, velmi rád si totiž utahoval ze svých kolegů. Trápila ho jen jeho matka, kvůli které přišel o manželku.
Jan Pivec byl herec a dlouholetý člen Národního divadla. Hrál v několika desítkách filmů, ale nepohrdl ani televizní tvorbou a rozhlasem, kde zanechal výraznou stopu. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec.
Jan Pivec nesnášel geometrii
Jan Pivec se stal hercem díky tomu, že nesnášel studium deskriptivní geometrie. Wikipedie praví, že jde o zobrazování trojrozměrných útvarů na dvojrozměrnou nákresnu. Pracuje se s body, přímkami, rovinami a úhly. Využití je zejména ve strojírenství a architektuře. Jak vidno, pro umělecky založeného člověka to musel být docela horor.
Navíc byl teprve na střední škole, mladý a plný života. Herectví mu tak dávalo mnohem větší smysl. Jeho první role byla v rámci kočovné společnosti jménem Biblická scéna, kde ztvárnil Kaifáše. Pak se převtělil do Adama, který stál u Bran ztraceného ráje. Po čase ale nastoupil na konzervatoř. Poté zamířil na Slovensko. Po návratu v roce 1934 se usadil v Národním divadle.
Srandista i něžný muž
Jan Pivec byl rozený šprýmař. Jednou se třeba těsně před představením naklonil ke své kolegyni a povídá: "Prosím vás, vy v tom hrajete taky?" Přitom ho s ní odehrál již mnohokrát. Nebo si při stříhání nehtů ustřihl trošku kůžičky. To se pak prý nechal do divadla přivézt sanitkou. Ruku měl na pásce a všude vyvěsil oznámení, že i přes zdravotní indispozici bude vystupovat. A když hrál jednou padlého a jeho kolegové ho měli coby mrtvolu odnést pryč, zasyčel na ně, po několika minutách marného lomcování "ať jdou do prdele". Pak se zvedl a s nadávkami odešel za oponu.
Uměl být ale i něžný a milý. Miloval totiž pejsky. "Mám malinkého pejska, jmenuje se Míťa, krátkosrstý pinč, 25cm dlouhý, 15cm vysoký, barvy žemličky, takový světle žlutý. A že je to drobný pejsek, tak s ním také mluvím drobně: Míťuško, čekinkinkuj na páníčka, až přijde panička, tak budou papinky, pak půjdeš na balkónek, budou čurky murky, kakinky, makinky, pak budou zase papinky a pak budeš spát," prozradil kdysi herec.
Matka překazila Janu Pivci i manželství
Soukromí si Pivec střežil jako oko v hlavě, po smrti otce se ale velmi upnul na matku. Sdílel s ní také jednu domácnost. Logicky se jí tak se vším svěřoval. A nutno dodat, že její názor byl pro něho důležitý.
Poprvé se oženil s herečkou Janou Romanovou, do níž se zamiloval během natáčení filmu Muži nestárnou. Ta ale v roce 1949 emigrovala do Anglie. Tím to celé skončilo. Jako druhou ženu si vyhlédl sekretářku Taťánu, tu ale jeho matka neschvalovala. Nelíbila se jí. Jan na ni dal a manželství ukončil. Schválenou měl až třetí choť Věru - účetní z Národního divadla. To mu už ale bylo 51 let. Ta se pak o něho příkladně starala. Dokonce ho donutila přestat kouřit. Na stáří trpěl problémy se srdcem a cévami. Zemřel před svými 73. narozeninami.
Na film Muži nestárnou s Janem Pivcem se můžete podívat v sobotu 13. dubna na FTV Prima.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jan Pivec
Kniha Hvězdy českého filmového nebe, Pavel Taussig, XYZ 2018
Ženy.iprima.cz: Herec Jan Pivec byl pohřben v den svých narozenin. Matka mu rozbila manželství