Facebook
Instagram
Co uděláte, když zjistíte, že členové rodiny před vámi něco tají? Začnete se v tom vrtat, nebo to pro klid všech necháte tak? Nina se rozhodla pro první možnost. A nestačila se divit.
Moje rodina vždy působila idylicky. Dětství jsem strávila v příjemném a bezstarostném prostředí. Žila jsem s milujícími rodiči a laskavým strýcem Markem, který se k nám nastěhoval po smrti své manželky. Naštěstí byl náš dům prostorný a každý měl svůj pokoj. Sousedé se k nám vždy chovali s úctou. Jak se to všechno mohlo tak pokazit?
Nechtěli mi říct pravdu
Můj život nabral nečekaný směr, když mi bylo osmnáct a začala jsem být vnímavější k dění kolem sebe. Začala jsem si víc všímat své rodiny, zejména táty a jeho bratra. Všimla jsem si, že často mizeli bez vysvětlení. Telefony měli vždy na tichý režim a při hovorech se zavírali do pokoje.
To mě přimělo přemýšlet, co ukrývají a proč jsou tak tajnůstkářští. Jednoho dne jsem se rozhodla zeptat na to přímo: „Tati, pořád někam odcházíš... Co se děje?“
Táta se na mě podíval překvapeně, ale rychle se vzpamatoval. „To je kvůli práci. Pracuji na projektu, který vyžaduje diskrétnost. Neměj obavy, všechno je v pořádku...“ pronesl trochu rozpačitě.
Jeho slova mě však neuklidnila, právě naopak. Situace mě začala znepokojovat. Rozhodla jsem se promluvit se strýcem Markem, kterého jsem vnímala jako druhého otce. Také on se odpovědím vyhýbal a měnil téma.
„Neřeš to, soustřeď se na školu. Tohle není pro někoho ve tvém věku,“ vymlouval se.
„Řekni mi pravdu, strejdo... Vždycky jsme si pomáhali, nemá smysl něco skrývat.“
„Nino, chápu, že se jsi zvědavá, ale musíš nám věřit. Nemáš důvod k obavám. O tomhle teď nemůžeme mluvit...“ dodal a změnil téma.
To, jak mě ignorovali, mě rozčilovalo. Nechtěla jsem to nechat být. Rozhodla jsem se, že začnu sama hledat pravdu, aniž bych do toho zapojila mámu. Nerada bych ji zbytečně znepokojovala.
Táta a strýc v něčem jednou
Začala jsem tajně prohledávat věci svého táty a strýce, abych našla cokoliv podezřelého. Srdce mi bušilo a ruce se mi třásly. Cítila jsem se provinile, že šmejdím v jejich osobních věcech, ale touha po pravdě byla silnější. Při prohledávání tátovy pracovny jsem objevila malou skrytou přihrádku v jedné ze zásuvek. Uvnitř byl balíček dokumentů, hotovost a deník plný podivných zápisků, kterým jsem nerozuměla.
S každou další minutou jsem byla nervóznější. Věděla jsem, že musím jednat rychle. Všechno jsem si to vyfotila telefonem a několik dní jsem tomu věnovala veškerý svůj volný čas. Po týdnu se mi podařilo alespoň částečně se v tom zorientovat.
Zjistila jsem, že táta a strýc jsou zapojeni do něčeho nezákonného. I když jsem měla jen část skládanky, bylo jasné, že jde o nelegální věci. Přijmout pravdu bylo těžké. Nikdy jsem nic takového nezažila. S malou dušičkou jsem se rozhodla promluvit si o svém zjištění s tátou a strýcem. Pokud by opravdu šlo o něco špatnému, chtěla jsem chránit sebe i mámu.
Když jsme si sedli v obýváku, řekla jsem na rovinu, že vím o všem. V jejich tvářích se objevilo zděšení. Strýc Marek se začal bránit: „Nino, špatně to chápeš. My...“
Nenechala jsem ho domluvit. Nechtěla jsem slyšet žádné výmluvy. „Nenechám vás zničit rodinu. Buď to okamžitě ukončíte, nebo jdu na policii. Myslím to vážně!“ řekla jsem rozechvělým hlasem.
Málem mě to zničilo
Máma, která byla v kuchyni, slyšela všechno, o čem jsme mluvili. Vstoupila do obýváku, byla bledá jako stěna. Podívala jsem se na tátu a strýce – jejich tváře byly plné vzteku, ale mlčeli.
Od té chvíle se situace jen zhoršovala, doma byla opravdu dusná atmosféra. Byla jsem zmatená a nevěděla, jak dál. Nakonec jsem se rozhodla vše oznámit policii. Věděla jsem, že to musím udělat. Bála jsem se, že to toho namočí mámu i mě.
Policie začala pracovat, ale táta se strýcem byli stále na svobodě. Máma je požádala, aby se odstěhovali, a požádala o rozvod. Pro mě to všechno bylo hrozně stresující a bylo těžké někomu věřit. Ale uvnitř jsem cítila, že ne všichni jsou jako můj táta nebo strýc.
Přátelé mi poskytli neuvěřitelnou podporu a velmi mi pomohla terapeutická sezení. Brzy jsem v sobě našla sílu jít dál. Pochopila jsem, že činy mého otce a strýce nepadají na má bedra. Události, které otřásly mou rodinou, mě hluboce poznamenaly. Ale zároveň mě naučily vytrvalosti a odvaze hledat pravdu. Dnes mohu s jistotou říci, že jsem připravená vybudovat si vlastní život, bez ohledu na to, co můj táta a strýc provedli...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
