Odstrašující gibbeting: Lidé zavěšení v klecích umírali velmi krutě a pomalu. Jejich mrtvoly se sundávaly až po několika letech

Gibbet byl populární hlavně v Anglii v osmnáctém století, kdy se odsouzení takto trestali, aby působili na ostatní odstrašujícím dojmem. Samotné slovo gibbet odkazuje na dřevěnou konstrukci, z níž železná klec visela. Většinou v klecích končili pro výstrahu již mrtví lidé, bohužel se ale několikrát stalo, že tam umírali i živí.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivé kýlování: Metoda mučení neposlušných námořníků, která je, pokud přežili, připravila o končetiny i zdravý rozum

Co byl gibbeting?

Počátky gibbetingu lze vysledovat až do středověku, běžně se ale používal až v sedmnáctém a osmnáctém století. Šlo o veřejnou popravu. V kleci se mohli ocitnout zrádci, vrazi, lupiči a piráti. V roce 1701 potkal tento osud i nechvalně známého kapitána Kidda. Úředníci se domnívali, že když tam nechají viset tak známého zločince, všechny ostatní to odradí.

Nejčastěji se do klecí dostávali muži, ženy byly obyčejně po popravě posílány chirurgům na pitvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbarská metoda mučení hladovými krysami: Nebohé oběti hlodavci kousali do břicha, obličeje i intimních partií

Lidé si to nenechali ujít

Gibbeting byl, ostatně jako spousta dalších exekucí, považován za skvělou podívanou, pokud byl do klece zavřen živý člověk. Někdy tak pomalému umírání přihlížely i tisíce lidí. Hlad, dehydratace, úpal na slunci nebo naopak chlad, to vše přispívalo ke krutému a neodvratnému konci. Na počátku 14. století skončili na tomto druhu "šibenice" i těla odpůrců krále Eduarda II., který je tam nechal pro varování vystavit.

Jenomže s tím, jak jeho obliba mezi lidmi upadala, byla těla odsouzenců považována spíše za relikvie a symboly odporu. Povídalo se, že se v okolí gibbetu dokonce dějí zázraky. Nakonec se tato praktika začala postupně vytrácet. Definitivně byla zakázána v roce 1834.

Mohlo by Vás zajímat:

Čínské mučení vodou: Ledové kapky přiváděly k šílenství, inspiraci v tom našel i Harry Houdini

Proč gibbeting upadl v nemilost?

Zatímco mnozí si nenechali na gibbetu ujít jedinou oběť, jiní toho měli plné zuby. Život v blízkosti této "atrakce" nebyl zrovna příjemný. Aby nemohli sympatizanti nebo rodina tělo sundat, bylo pověšeno hodně vysoko. Sundalo se až po několika letech, kdy různá havěť a ptáci tělo okousali a oklovali až na kost.

Hnijící mrtvoly páchly tak silně, že si nemohli lidé ani otevřít okna. Navíc klec, pohupující se ve větru nesnesitelně skřípala, že nešlo v noci zamhouřit oko. A tak se začalo postupem času proti tomuto podivnému zvyku protestovat. Lidé to označovali za barbarské a neuctivé. Hlavně křesťanům vadilo vystavování těla po smrti. Úřady však trvaly na svém. Až když se poté zjistilo, že ani gibbeting nezmenšil míru kriminality, začalo se od něho upouštět. Přesto úplně nezmizel, ještě stále se můžeme na tyto klece podívat v anglických muzeích.

Mohlo by Vás zajímat:

Zrůdný nacistický experiment: Jak vypadalo mučení mořskou vodou v koncentračním táboře Dachau?