Facebook
Instagram
Olga je lesbička. I když by se zdálo, že to dnes nikoho nemůže překvapit nebo pohoršit, její okolí to až tak pozitivně nebere. Jednou z příležitostí, kdy může být sama sebou, je pro ni Prague Pride.
Původně jsem váhala, jestli mám jít na Prague Pride. Loni jsem tam byla poprvé a s přítelkyní, ale před necelým rokem jsme se rozešly. Vidět pohromadě tolik spokojených lidí... no, nevěděla jsem, jestli to zvládnu.
Vyrazila jsem na Prague Pride
Byl další horký letní den. V naší malé vesnici na jihu Čech bylo vedro k zalknutí. Byla jsem ráda, že vlak, který mě měl odvézt do Prahy, měl funkční klimatizaci.
Byla jsem nervózní, ale zároveň jsem se těšila. Pro mě znamená Prague Pride možnost být sama sebou a nemuset si dělat těžkou hlavu z pohledů, které mě provází na vesnici už od té doby, co jsem k nám domů poprvé přivedla Lucku (24).
Na vesnici se to hned rozkecalo a všichni věděli, že jsem "ta lesba". No a co. Tehdy mi to nevadilo, protože jsem se měla o koho opřít, na koho se spolehnout. Dnes už bohužel s Luckou nechodím, před časem mi dala kopačky. Proto jsem doufala, že výlet na Prague Pride mi zvedne náladu. A možná se tam i s někým seznámím...
Měla jsem smíšené pocity
V Praze bych se mohla zorientovat i bez mapy. Už na nádraží byla spousta lidí, kteří zjevně mířili na Pride. Byli dobře naladění, objímali se a drželi za ruce. Přistihla jsem se, že jim závidím, ale nemyslela jsem to nijak špatně. Záviděla jsem jim to a přála zároveň.
Ulice byly plné lidí, z nichž mnozí měli na sobě duhové oblečení nebo drželi duhové vlajky. Bylo jich opravdu hodně. Kde se všichni berou? U nás na vesnici neznám nikoho, kdo by patřil mezi LGBTQ+.
Na chvilku jsem zaváhala. Měla jsem takový zvláštní pocit. Moc jsem se na to těšila, ale když jsem pak viděla ty spokojené lidi a páry, chtěla jsem se vrátit domů a zavřít se ve svém pokoji.
Pak jsem si řekla, že to nesmím vzdát a vyrazila jsem rovnou do centra dění, na Václavské náměstí. V Praze jsem byla jenom dvakrát, ale snad ještě nikdy jsem ji neviděla tak energickou a plnou barev jako v průběhu Pridu.
Potkala jsem svou bývalku
Zastavila jsem se u jednoho stánku s malými duhovými vlajkami, když se mi za zády ozval známý hlas. Otočila jsem se a zůstala stát jako přimražená. Spatřila jsem Lucii, mou první lásku.
„Olgo?“ zeptala se nevěřícně.
„Lucie! Co tady děláš?“ vyhrkla jsem.
„Jsem tady s kamarády. A co ty?“ odpověděla s úsměvem.
„Přišla jsem se... podívat. Nemůžu uvěřit, že tě vidím!“
„Jak se máš?“
„Žiju... A ty?“ zeptala jsem se rozpačitě.
„Jde to,“ odpověděla s nádechem nostalgie v hlase. „Nepůjdeme se někam posadit? Už je to dlouho, co jsme se neviděly...“
Zamířily jsme do nedaleké kavárny. Seděly jsme naproti sobě, popíjely kávu a koukaly se na sebe. Čekaly jsme, která začne mluvit jako první.
Zaslouží si druhou šanci?
"Chodíš s někým?" zeptala se po chvíli.
Jen jsem mlčky zavrtěla hlavou.
"Já taky ne..."
To mě překvapilo. Lucka je hezká a přátelská holka, nechápu, proč je sama. Asi vycítila, nad čím přemýšlím.
"Nikdo není jako ty..." pronesla a pak se odmlčela. V očích se jí objevily slzy.
"Tak proč..." nedořekla jsem.
„Vždyť víš, že rodina na mě tlačila, abych byla „normální“. Měla jsem strach. Omlouvám se, Olgo. Bylo to těžké rozhodnutí a vím, že jsem ti tím hodně ublížila...“
„Nikdo to nemá jednoduché..." pronesla jsem tiše.
Pak k nám zvenčí dolehl hluk průvodu. Obě jsme se automaticky podívaly ven a sledovaly ty veselé lidi, kterým v dané chvíli nic nechybělo. Všechny problémy a předsudky byly někde pryč.
Když jsem otočila hlavu zpátky, zjistila jsem, že Lucka se na mě kouká. A zjistila jsem také, že mě drží za ruku.
"Dáš mi ještě jednu šanci?" zašeptala.
Možná pod vlivem atmosféry, nebo zkrátka proto, že mi moc chyběla, jsem přikývla. Pak jsme se vydaly do ulic, držely se za ruce a strávily na Prague Pride spolu celý den. Když jsem šla na poslední vlak, nechtěla mě pustit. Věřím, že teď už náš vztah vydrží...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
