Olga (28): Čekala jsem romantiku a zásnubní prsten. Místo toho mi přítel řekl, že si mě vezme, až zhubnu

Když mi přišla už třetí pozvánka na veselku našich přátel, srdceryvně jsem se rozplakala. Nechci být na každé svatbě zase jen jako host, chci být už konečně za nevěstu. Jenže ten můj „ňouma“ se ne a ne vyjádřit...

Mohlo by Vás zajímat:

Zita (28): Stačil jeden společný víkend a měla jsem jasno. Takového hňupa a mamánka vedle sebe nechci

Romantika, která skončila zklamáním

Pak se ale stalo něco nečekaného. K narozeninám jsem od Honzy dostala poukaz. Ne ledajaký. Můj vysněný eurovíkend v Paříži! Skákala jsem snad metr vysoko a několikrát ho nadšeně objala. Byla si na sto procent jistá, že tam se TO konečně stane. Vždyť pro zásnuby neexistuje romantičtější místo a po třech letech vztahu je už přece ideální chvíle...

Víkend byl skvělý, viděli jsme spoustu památek a užili si to krásné město naplno. Jen já celou dobu čekala, až přijde ta chvíle, kdy přítel poklekne a já.... Pořád jsem po něm nervózně pokukovala a zjišťovala, jestli něco nechystá. Ale za tři dny nic. Ani při západu slunce na Eiffelovce ani na večeři v restauraci ani při romantické plavbě lodí po Seině.

Cestou zpět jsem seděla zklamaně v letadle a pořád myslela na to, proč to Honza oddaluje. Známe se dlouho, máme společné zájmy, milujeme se, máme kde bydlet... Tak kde je proboha problém? Proč si mě nechce vzít? Honza si mého naštvaného výrazu samozřejmě všiml, ale vymluvila jsem se na migrénu, neměla jsem chuť to řešit zrovna v letadle.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (32): Pozval mě na luxusní víkend. Jenže pak nečekaně zmizel a já musela všechnu tu drahou srandu zaplatit

Jeho podmínka mě zaskočila

Jenže doma jsem to při vybalování kufrů nevydržela a zeptala se ho naplno: „Proč jsi mě ještě nepožádal o ruku? Už mě nemiluješ? Nechceš společnou budoucnost? Myslím, že by bylo fér mi říct pravdu...“

Neuhýbal pohledem, ale bylo vidět, že přemýšlí, jak na to: „Víš... já o tom přemýšlím hodně a dlouho. A chci tebe i svatbu. Ale...“

„Ale?“ přerušila jsem ho.

„Chtěl bych, abys do té doby trochu zhubla. Aspoň deset kilo. Myslím, že by ses pak sama cítila líp.“

Seděla jsem jak opařená. Čekala jsem všechno možné, ale tohle mě tedy vůbec nenapadlo. Zasáhlo mě to víc, než jsem čekala. Jako bych byla nějaká prasnice, co se vedle něj sotva valí. Ano, nejsem modelka, mám nějaká kila navíc, ale nikdy mi nedal najevo, že mu moje postava tolik vadí – až teď, když jde o tak zásadní věc?

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (35): Víkend se známými mi otevřel oči. Zjistila jsem, že máme s manželem velký problém

Najednou o nás pochybuji

Prý už mi to chtěl říct dávno, jen hledal odvahu a správná slova. Bál se, aby mě to neranilo. Bohužel, už se stalo...

Neříkám, že nechci zhubnout. Ani nechci ignorovat svoje zdraví nebo vypadat, že se o sebe nestarám. Ale pokud je možné si zásnuby „zasloužit“ úbytkem váhy, co přijde příště? Další podmínky? Chci kila shodit kvůli sobě. Ne proto, že si mě někdo nevezme, dokud nedosáhnu správné konfekční velikosti.

Vůbec jsem nevěděla, co na to říct. Myslela jsem, že svého partnera dobře znám a vím o něm vše důležité, ale tohle mě úplně rozhodilo. Jeho pohled na mě. Od té chvíle je mezi námi něco jinak. Fungujeme sice dál, ale mlčíme víc než dřív. A já každý den přemýšlím, co dál. Jestli ho chci, i když vím, co si o mně ve skrytu myslí. A on nejspíš doufá, že začnu makat a všechno bude podle „jeho plánu“. Najednou si nejsem jistá, jestli má naše budoucnost smysl, když začíná výčitkami místo lásky.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristina (30): Kamarádka mi nadšeně oznámila zásnuby. Měla bych se radovat s ní, ale mám strach z toho, koho si bere