
Olga by měla mít spokojený život, ale opak je pravdou. V poslední době totiž něco cítí ke svému švagrovi. A vypadá to, že mu není lhostejná. Co by Olga měla udělat?
Na první pohled se může zdát, že můj život je dokonale uspořádaný. Mám všechno, o čem mnoho lidí sní – milujícího manžela, stabilní práci, krásný dům na předměstí. Přesto se cítím ztracená. Nejvíc mě znepokojuje to, co začínám cítit k mému švagrovi.
Adam mě chápe způsobem, jakým to můj manžel nikdy nedokázal. Kdykoli za mnou přijde, ochotně mi naslouchá a poradí. V jeho přítomnosti se cítím uvolněně. Snažili jsme se předstírat, že se nic neděje, ale oba tušíme, že náš vztah nabírá jiný směr. Už to není jen přátelství...
Políbili jsme se
Blížily se narozeniny mojí sestry Markéty. V den oslavy panovala u ní doma veselá atmosféra, děti pobíhaly po zahradě, dospělí se bavili na terase. Když jsem si všimla, že Adam sedí v obýváku sám, sebrala jsem odvahu a šla k němu.
Podíval se na mě s mírným překvapením. „Děje se něco? Vypadáš, jako bys mi chtěla něco důležitého říct...“ nadhodil.
„Proč mám pocit, že doopravdy mi rozumíš jenom ty?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem se stihla zarazit.
Sklopil pohled, jako by hledal odpověď někde na podlaze. "Olgo...“ začal, ale pak se zarazil, možná se zalekl vlastních slov.
Nemusela jsem slyšet víc. Jeho pohled mi prozradil vše, co jsem potřebovala vědět. Uvědomila jsem si, že nejde jen o moji fantazii – i on ke mně něco cítí. Přesto jsme neměli odvahu vyslovit to nahlas. Chvíli jsme tam jen tak stáli. Věděla jsem, že bych s tím měla něco udělat, ale v tu chvíli jsem neměla tušení, co. Emoce ve mně vířily a já je nedokázala uklidnit.
Po večeři, když se lidé začali rozcházet, jsem se ocitla s Adamem v kuchyni. Cítila jsem, že tuhle chvíli nemůžu odsouvat, že musím zjistit, co bude dál.
„Nemůžu přestat myslet na tebe,“ řekl najednou. Čas se na moment zastavil a já tušila, že teď už není cesty zpět. Jeho rty našly ty mé a já pocítila radost i zoufalství zároveň. A stalo se něco, co už nepůjde vrátit. Té noci jsem nemohla spát. Ležela jsem ve své posteli a vedle svého manžela, ale připadala jsem si jako na jiné planetě. Myšlenky mi chaoticky vířily hlavou a já cítila vinu...
Jakkoliv se rozhodnu, vždy někomu ublížím
Musela jsem si s Adamem promluvit a zjistit, co bude dál. Sešli jsme se tajně, daleko od zvědavých pohledů naší rodiny. „Co teď budeme dělat?“ zeptala jsem se.
Adam si povzdechl. „Nevím. To, co se stalo... nelze jen tak ignorovat,“ odpověděl nejistě.
„Možná bychom... se zatím měli držet zpátky. Všechno si promyslet...“ navrhla jsem, i když mě ta slova bolela.
„Máš pravdu. Neměli bychom jednat ukvapeně.“
Další rodinná setkání byla jako chůze po minovém poli. Napětí mezi mnou a Adamem by se dalo krájet. Snažila jsem se působit normálně, ale cítila jsem, že mí nejbližší pravděpodobně vnímají, že něco je jinak. Markéta začala něco tušit. V jejích očích jsem zahlédla stín nejistoty, ačkoli nic neřekla přímo.
Jsem rozpolcená mezi city k Adamovi a loajalitou k sestře a manželovi. Jak se mám rozhodnout? Každá možnost znamená ublížit někomu, koho miluji...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.