Olga (43): Chtěla jsem zachránit manželství. To, co mi muž vpálil na společné terapii, mě ale úplně zlomilo

S Petrem jsme skoro dvacet let. Za tu dobu jsme toho zvládli hodně – dvě děti, stavbu domu, spoustu krásných zážitků, cestování, ale také krizi. Asi běžný scénář většiny dlouhodobých vztahů. Jenže poslední rok mám pocit, že spíš přežívám, než žiji.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondra (39): Krize v manželství mě sblížila s nejlepší kamarádkou mé ženy. Cítím něco, co bych neměl, a nevím, jak dál

Rozhodla jsem se pro záchranu manželství

Jsme jako dva kamarádi, spolubydlící, co už se ani neobejmou, nedají si pusu na dobrou noc... A sexuální život vyprchal jako pára nad hrncem. Není čas ani chuť. Večer jsem každý sám na svém telefonu, žádná blízkost, žádné dotyky. Řešíme spolu hlavně provozní věci a naše děti.

Bavíme se hlavně o tom, co je potřeba zařídit, co nakoupit, kam je odvézt. Vše další řeším raději s kamarádkou. Já vím, že je to velká chyba. Trápí mě to už dlouho, ale funguji v režimu autopilota. Jednoho dne jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat. Že potřebujeme někoho, kdo nám z té krize pomůže...

Když jsme zase leželi vedle sebe v posteli a každý ve svém virtuálním světě, řekla jsem mu: „Petře, takhle to dál nejde. Pojďme to zkusit nějak napravit. Co párová terapie?“

Zamračil se. „Co to zas vymýšlíš, Olgo? To je ztráta času. Přiznej se, která chytrá kamarádka ti to zas doporučila?“

Svou reakcí mě samozřejmě vytočil. Ale snažila jsem se být klidná a neustoupit ze svého plánu. Přemlouvala jsem ho, prosila, vysvětlovala. A nakonec opravdu souhlasil. Myslela jsem si, že je to dobré znamení. A viděla jsem malé světýlko na konci tunelu...

Mohlo by Vás zajímat:

Majka (45): Utekli jsme s mužem od soudu a nerozvedli se. Překonaná krize nás sblížila

Přišla studená sprcha

Dostala jsem od kamarádky doporučení na jednu skvělou psycholožku, která má s párovou terapií dlouholeté zkušenosti, a jejich manželství také zachránila. Když jsme přišli na první sezení, byla jsem nervózní. Vůbec jsem nevěděla, co čekat. Měla jsem hlavně strach o Petra. Přeci jen tam šel z donucení. A jak ho znám, když se někdy sekne, dokáže být hodně nepříjemný. Čekala jsem, že se mu nebude chtít moc spolupracovat, ale neztrácela jsem naději. Už jen to, že opravdu šel, je zázrak.

Terapeutka nás uvítala mile, snažila se vytvořit příjemný prostor a atmosféru. Mně osobně sedla od prvního okamžiku. Petr se tvářil neutrálně a čekala jsem, jak se s tím popere. Začali jsme mluvit o tom, co nám každému ve vztahu chybí. Já otevřeně hovořila o tom, jak se cítím sama, že mi chybí pozornost, blízkost a intimita. A pak přišel na řadu Petr.

Někdy trvá opravdu dlouho, než z něj nějaké názory a emoce dostanete. Ale když se rozhodne otevřít se, nebere moc ohledy. A to mi opět ukázal. Jeho slova mě naprosto zdrtila.

„Dobře. Budu upřímný. Nemá cenu si nic nalhávat a pořád něco předstírat. Já už Olgu dávno nemiluji. Nepřitahuje mě. Zůstávám s ní kvůli dětem. A ano, mám někoho jiného,“ řekl jak nic, a ještě se u toho tvářil důležitě. Ve stylu: Donutily jste mě říct pravdu, tak tady ji máte...

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (30): Chci do manželské poradny, ale manžel o tom nechce ani slyšet. Nemám na výběr

Chtěla jsem utéct

Zůstala jsem jako opařená. Nevěřila jsem vlastním uším. „Cože?“ vyhrkla jsem. „Proč jsi mi to nikdy neřekl?“

Pokrčil rameny: „Nechtěl jsem ti ublížit. A nevěděl jsem, jak z toho ven.“

V tu chvíli se mi chtělo křičet. Nebo utéct. Nebo se propadnout. Cokoliv, jen nebýt tam.

Zbytek terapie jsem skoro nevnímala. Jen jsem tam seděla zdrcená a do očí se mi hrnuly slzy. Jak jsem mohla být tak slepá? Jak jsem mohla věřit, že to ještě jde zachránit? To mě musel tolik ponížit opravdu až tady?

Mohlo by Vás zajímat:

Franta (45): Začali jsme s manželkou chodit do manželské poradny. Zamiloval jsem se do terapeutky

Snaha, která přišla pozdě

Od toho šíleného zážitku chodím jak tělo bez duše. Jsem naštvaná, zhrzená a nedokážu pochopit, proč mi tak ublížil. Co jsem mu udělala tak špatného? To nemá už ani kousek úcty a empatie? Tolik let jsem se snažila, držela to kvůli rodině, hledala cesty… A on jen čekal, až to nějak vyšumí. A klidně si chodil užívat k milence.

Došlo mi, že záchrana přišla příliš pozdě a dál to opravdu nemá cenu. Momentálně jednáme o rozvodu. Klidně, bez scén. I když uvnitř mě to pořád bolí. Kdyby nebyl zbabělec, mohl mi ušetřit spoustu trápení. Ale třeba to bylo k něčemu dobré. Aspoň konečně vím, na čem jsem. A jednou snad budu zase šťastná. Teď ale dlouho žádného chlapa vidět nechci...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (40): Chci náš vztah zachránit a věřím, že by nám pomohla terapie. Manžela tam ale za nic nedostanu