Olga (65): Dcera nezapadá do dnešní doby. Jaký může mít problém, mi vysvětlila až jedna kolegyně

Póza, extravagance, chce se zviditelnit. Přesně takovými slovy častuje okolí moji dceru Anežku. Zatímco většina lidí zapadá do doby, ve které žije, ona ne. Ještě donedávna bych ale tvrzení, že v každé době existují i tzv. anachroničtí lidé, asi nevěřila. Anežka mě však z omylu vyvedla.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (29): Žárlím na tchyni, že to umí s dětmi. S mou malou dcerkou si rozumí víc než já

Dcera chtěla chodit do školy jedině v šatech

Za anachronismus lze označit vše, co nějakým způsobem odporuje času. S ním denně zápolí každý z nás, ale lidé, o nichž je řeč a ke kterým patří i má dcera, žijí času navzdory. Ne proto, že by si to vybrali, ale proto, že se zkrátka hodí do jiné doby.

Že je u mé dcery něco jinak, jsem si všimla už dávno. Anežka bývala vzorné dítě a v porovnání s bratrem Petrem, který prožíval klasické chlapecké mládí, působila jako zjevení. Věkem byl sice starší on, ale rozumem ho malá sestřička předčila. Zatímco Petr lítal s kluky venku, Anežka seděla doma a sledovala pohádky.

Jistě, klučičí a holčičí dětství. Jenže když jsem dceři položila dotaz, proč tolik upřednostňuje pohádky před realitou, odvětila mi takřka dospěle, že kvůli vzhledu, protože na to, co se dneska nosí, nejde koukat. Do školy chtěla chodit zásadně v šatech, a když jsem jí s radostí přinesla módní džíny, řekla, že takovou věc nikdy neoblékne, a zahodila je. Psal se rok 2000. Anežce bylo třináct.

Mohlo by Vás zajímat:

Růžena (50): Dcera se chce vdávat, ale radost z toho nemám. Nechápu, jak si může vzít toho zoufalce

Jednou si domů přinesla klasické černé sako

Tou dobou jsem pracovala jako redaktorka v jednom časopise a kolegyně mi poradily, abych holku nechala, že z toho vyroste. „Určitě jde o nějakou pózu,“ mávla rukou Kamila a já souhlasila. Jenže jak Anežka rostla, její zvláštní přístup k životu se prohluboval.

Zatímco děti chodily do škol v bundách či mikinách, Anežka mi jednoho dne přinesla domů klasické černé sako ze secondhandu. „To máš do divadla? Vy někam půjdete?“ reagovala jsem, ale ona zakroutila hlavou. „Ne, to budu nosit přes šaty. Bundu už jsem vyhodila,“ odvětila a já sotva nacházela slova.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (62): Moje role baviče společnosti vzala za své. Dcera si přivedla domů cizince a já neumím ani slovo anglicky

Dcera se zhlédla v módě ze 70. let

Anežka si ale nedala říct. Všechny spolužačky chodily oblečené sportovně, jen ona způsobem, jakým by v jejím věku nechodil nikdo. Kdekdo jsme ji kvůli „jinakosti“ kritizovali, pobízeli, aby přestala hrát divadlo, ale nikoho přitom nenapadlo, že nejde o truc, nýbrž o projev skutečného já. Odlišné totiž bylo i dceřino chování. Anežka si s vrstevníky nerozuměla, zato se staršími lidmi nalézala řeč až podivuhodně snadno. Školní výsledky měla dobré, a tak nám jednoduše nezbylo, než ji respektovat.

Když Anežka přešla na střední, zhlédla se v módě sedmdesátých let. Nosila natupírovaný „kočičí účes“ a z kapesného si šetřila nejen na starožitnou bižuterii, ale čas od času objevila v secondhandu i nějaký ten oděvní kousek. No, slušelo jí to. Jenže!

S manželem se nám podařilo dostat ji na výtvarnou školu. Doufali jsme, že alespoň tam zapadne a bude šťastná. Byla, ale pochopení se nedočkala. Spolužačky se tou dobou vyžívaly v krátkých tričkách s džíny, pokračovala móda tenisek, batohů a do toho vypukla éra piercingu. Pouze Anežka chodila oblečená v šatech či kostýmcích tak okatě, až si ji na třídní fotce rodiče některých spolužáků pletli s učitelkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (44): Dcera mi radostně oznámila, že je těhotná. Mám pro ni také jednu nečekanou novinku

Kolegyně mi ozřejmila, co se s dcerou děje

Po nějaké době k nám do redakce nastoupila Renáta, kolegyně zabývající se stylingem hvězd. Požádala jsem ji, jestli by mi s dcerou neporadila a nepokusila se její vizáž alespoň trochu posunout do současnosti. Renáta si čas udělala, jen výsledek mě zarazil. Sdělila mi totiž, že s Anežčiným stylem je vše v pořádku a už dlouho neviděla slečnu, které by to tolik slušelo. Myslela jsem, že špatně slyším. Až když mi ukázala, že ony džíny, obří kabely a sportovní obuv by z ní dívku 21. století stejně neudělaly.

Nakonec mi objasnila, že podobných anachronických osob, tedy lidí, kteří by lépe zapadli do jiné doby, existuje více. Někteří svůj nevšední zevnějšek využijí k herectví, jiní třeba pro umění, kde je ostatně „doma“ i naše dcera, takže jsem uznala, že je vše tak, jak má být.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (40): Moje dcera se chce stát youtuberkou. Myslím si, že ve dvanácti má dělat jiné věci, ne ukazovat se na internetu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.