Na okupaci sovětskými vojsky v Československu reagoval každý jinak. Někdo je vítal, další se přizpůsobil a třetí protestoval. Zde ale záleží, jakým způsobem. V celém východním bloku se totiž našlo několik skutečně odvážných jednotlivců, kteří zvolili snad ten nejbolestivější způsob, jak vyjádřit svůj nesouhlasný postoj – udělali ze sebe živou pochodeň. Jako první se k tomuto činu odhodlal Polák Ryszard Siwiec. Naši vlast totiž považoval za bratrský stát.
Ryszard Siwiec byl učitel, voják a filozof, který se na protest proti srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy zaživa upálil. Svůj čin vykonal 8. září roku 1968, bylo mu 59 let.
Odbojář a zastánce konzervativních hodnot
Ryszard Siwiec se po absolvování gymnázia a vystudování ekonomiky na Filozofické fakultě Univerzity Jana Kazimíra usadil v polovině třicátých let na finančním úřadu v Přemyšli. Když město obsadili nacisté, rozhodl se odejít. Rozhodně nehodlal sloužit nepřátelům. Raději tak vzal místo dělníka na úpravu městské zeleně.
Zároveň se během války zapojil do odboje. Osud jeho vlasti mu nebyl lhostejný. Po válce se stal spolumajitelem závodu na výrobu medu a vína. Zároveň se oženil s Marií, s níž měl poté pět dětí. S příchodem komunismu ale došlo na znárodnění. Musel tak přestoupit na post účetního. Není tak divu, že k tomuto režimu získal odpor. On sám zastával národní a křesťanské tradice. Miloval historické romány a obdivoval heroický boj Poláků za nacistické okupace.
Když pak začali proti bolševikům protestovat studenti, rozhodl se také angažovat. Po nocích začal psát, pod pseudonymem Jan Polak, traktáty, podporující boj studenstva proti veřejnému nepříteli. Na počátku dubna pak sepsal závěť, jenž měla jeho rodina obdržet až po jeho smrti. Je tedy zřejmé, že o sebevraždě, jakožto formě protestu, uvažoval již dříve. S příchodem vojsk Varšavské smlouvy do Československa se ale pro to rozhodl definitivně.
Křik svobodného člověka
Pro akt sebeupálení si Ryszard vybral dožínkovou slavnost ve Varšavě, která se konala na Stadionu desetiletí. Ještě předtím ale nahrál na magnetofon vzkaz, nebo spíše poselství pro všechny, v nichž ještě nevyhasla jiskra lidského cítění. Vyzýval je, aby se probudili, dokud nebude pozdě.
Po příjezdu na stadion, kde bylo tehdy něco okolo sto tisíc lidí, se polil hořlavinou a zapálil. Ač téměř okamžitě začal trpět nesnesitelnými bolestmi, dokázal ještě provolávat: "Ať žije svobodné Polsko! To je křik umírajícího svobodného muže!" Vláda se tehdy snažila jeho čin ututlat. Detaily neznala ani jeho rodina. Oficiální verze zněla, že byl psychicky labilní opilec politý vodkou, který vzplál, když si chtěl zapálit cigaretu.
Před 49 lety se upálil Polák Ryszard Siwiec na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa... pic.twitter.com/ZM7tlMlqGn
— Časopis 100+1 (@stoplusjednicka) September 8, 2017
Jeho upálení lid neprobralo
Ač byla naprostá většina lidí na stadionu v šoku, neprobudili se, jak žádal Siwiec. Jakmile ho uhasili, odvezla ho do nemocnice tajná policie. Tam zemřel po čtyřech dnech nepředstavitelné agónie. Po několika dnech se o celém incidentu dozvěděli pracovníci Rádia Svobodná Evropa. Mysleli si však, že tato informace je spíše vymyšlená.
V roce 1981 vydala jeho rodina spis, kde bylo poprvé zveřejněno jeho poselství, které nahrál na magnetofonovou kazetu (Zavzpomínejte na magnetofon, vytáčení telefon nebo šaty Helenky Vondráčkové). Posmrtně se také dočkal polských, českých a slovenských státních vyznamenání.
Zdroje informací:
Janpalach.cz: Ryszard Siwiec
Zprávy.aktuálně.cz: Křik umírajícího svobodného člověka. Před 52 lety se upálil Ryszard Siwiec