Otec na rodičovské dovolené: Ženy mě obdivují, muži často považují za slabocha, říká Libor Pospíšil

Libor Pospíšil se vzdal slibně rozjeté kariéry, aby se mohl starat o syna. Čas strávený s ním v prvních letech jeho života totiž považuje za klíčový. Role živitelky se tak ujala jeho manželka, která se stejně jako Libor musí čas od času potýkat s hejty.

"Zažívám obdiv, i když mnohdy takový ten hořkosladký, ale obdiv, a jindy zase zažívám to, že jsem ten kariéru nebudující slaboch, otec, který je doma, neprosadil si to. A ženy z toho nikdy nevyjdou dobře. Když pracují, je to špatně, když jenom pečují, je to špatně," nastiňuje složitou situaci v české společnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Sterilizace je jediná spolehlivá forma antikoncepce, říká Nikola Šrubařová, která založila hnutí pro dobrovolně bezdětné

Libor Pospíšil o rozhodnutí jít na rodičovskou

Vy jste byl manažer, pak se vám narodil syn a rozhodl jste se, že budete ten, kdo zůstane na rodičovské. Co vás k tomu vedlo?
Já bych to rozdělil na několik částí. V první řadě je potřeba říct, že jsem se nerozhodl sám, bylo to společné rozhodnutí. S manželkou jsme řešili, co bude pro rodinu nejlepší, a vyšlo z toho, že nejlepší bude, když zůstanu doma se synem já. Hlavní roli v tom hrály dvě věci. Zaprvé když jsme se podívali na to, co je pro nás důležité, říkali jsme si, že chceme co nejvíc času trávit se synem, ideálně oba nebo aspoň jeden z nás, tedy kvalitního času.

A bylo tohle, že chcete trávit čas s dítětem, vaše dlouhodobé nastavení, nebo to přišlo až s tím partnerstvím, až s tím, že jste se o tom bavili?
Moc si nevybavuju, že bych chodil po světě a říkal si: "Ty jo, já bych hrozně chtěl být na rodičovské a už se těším na to, až budu od rána do večera řešit potřeby svého dítěte." Myslím si, že to nebylo nějaké dlouhodobé nastavení. My si zkrátka říkali, jak navýšit čas s dítětem, protože máme pocit, že to je dobře investovaný čas, zejména v těch prvních letech. A nemyslím si to jenom já, ale i odborníci, že ty první tři roky, prvních šest let je opravdu důležitých, a vyhodnotili jsme z toho, jak naše rodina funguje i po praktické stránce, že bude lepší, když budu doma já, protože tím všichni strávíme víc času spolu.

Kdy jste to s partnerkou řešili, jak to máte a jako to chcete? Ještě předtím, než byla těhotná?
My to řešili hodně předem. Třeba to, co teď řeknu, bude trochu zvláštní, ale my si udělali dokument o tom, jakými bychom chtěli být pro našeho syna rodiči. Je to výsledek ne toho, že bychom si sedli a za pět minut to vyřešili, ale bylo to ladění toho, co očekáváme, které priority, jak jednat s dítětem, jsou pro nás důležité, a opravdu trvalo, než jsme se v tom přiblížili. Teď máme takový dopis pro syna, který nám připomíná, o co nám šlo.

Tak to je skvělé! Málokdo tohle má a možná to pomáhá. A v čem jste vyrůstal vy? V jaký vzorcích?
Já vyrůstal v dělnické rodině u Olomouce. Moje maminka pracovala v drůbežárně a tatínek opravoval zemědělské stroje, byl kombajnista. Já teď přemýšlím, kde se to ve mně vzalo, protože v nejbližší rodině ani v té širší, dokonce ani v širším okolí jsem neměl příklady toho, že by někdo z mužů aktivně přebíral významnou část péče o dítě. Dokonce bych řekl, že to bylo jasně rozdělené. Možná jsem pozoroval okolí, když jsem byl starší, viděl opakující se problémy známých a získal pocit, že některé partnerské vztahy si odnáší docela významné zranění z téhle fáze rodičovství, kdy se jeden nebo druhý cítí opuštěný. Tak možná někde tam se to zrodilo, že bych tohle ve vztahu nechtěl.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela Brzobohatá otevřeně o temné stránce kariéry: Vyčítala jsem si nepovedené rozhovory a žila v sebetrestu

Libor Pospíšil o tom, jak jeho úlohu přijali kolegové a rodina

Já se vrátím k tomu, že jste byl manažer. V jakém momentě jste odešel z práce, cítil jste stagnaci, nebo naopak?
Musela byste se zeptat kolegů nebo šéfů, ale mám pocit, že se mi kariéra dobře rozjížděla. Byl jsem zrovna ve fázi, kdy bylo načase využít zkušeností a postoupit výš. Otevíraly se mi zajímavé možnosti a já měl i chuť. Taky chci dokázat velké věci a měl jsem chuť je dělat, ale zároveň to nikdy nebylo tak velké, abych ukrátil možnost být se synem.

Co na to ti kolegové a nadřízení? Co přišlo? Klepali si na čelo, nebo si mysleli, že si děláte legraci?
Ne, ne, já pracoval ve vzdělávání, takže tam bylo velké pochopení. Také proto, že 75 % mých kolegů byly ženy. To je jedna věc. Šéfové to pochopili, respektovali, dokonce jsem slyšel, jak říkají: "Jo, kdybych tehdy já měl možnost to udělat, tak bych to taky udělal, teď toho trochu lituju. Už mám starší děti." Takže tam bylo velké pochopení.

Co na toho blízcí - rodina, kamarádi?
Ti skutečně dobří kamarádi a rodina to podporují nebo pro to mají pochopení. Asi na základě toho, že mě znají. Já si myslím, že to zapadlo do představy o tom, kdo jsem, takže na to mám veskrze pozitivní reakce a je pravda, že té nejvíc pozitivní reakce se mi dostává od žen a matek, které tomu rozumí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak dnes žije a vypadá seriálový Superman: Dean Cain pohřbil kariéru, aby se mohl starat o jediného syna

Libor Pospíšil o reakcích jiných mužů

Tak teď mě zajímá, co na to společnost jako taková, protože jenom necelá 2 % mužů jdou na rodičovskou. Zbytek jsou ženy a v téhle zemi pořád převládá představa, že péče o dítě je ženské poslání. To vyplývá z průzkumu. Tak co na to společnost? Jak cítíte, že to vnímá? Setkal jste se s předsudky, odsouzením, s názorem, že to je divné?
Když se v seznamuji s někým novým a ten se dozví, že jsem táta na rodičovské, tak se o tom bavíme. Já mám nějaký pocit z toho, co si o tom myslí. Potom jsem už k tomu několikrát veřejně vystupoval a samozřejmě se ke mně dostaly komentáře od lidí, které vůbec neznám. Obecně bych řekl, že ta část, která si dovede představit, co to znamená pečovat o dítě jako hlavní osoba, mě spíš oslavuje, a od mužů, kteří se se mnou bavili jako s tím chlapem, který to chápe, jsem zažíval reakce typu: "To já bych nedal! Mě to dítě ani nevzbudí, když pláče, a žena to dělá ráda, my to máme takhle rozdělený."

To jsou trošku výmluvy, ne?
Já se potutelně usmívám a přemýšlím, co v tu chvíli můžu říct, abych jim pomohl to pochopit. Ale tohle jsem slýchával hodněkrát: "Hele, tohle dělá ona, mě to nevzbudí, já na to nejsem evolučně nastavenej, tak to nejde." Já se potutelně usmívám, protože si myslím, že to jde, že to je otázka nastavení, snahy a tak dál.

Já jsem žena, takže to nemůžu říct stoprocentně, ale slyšela jsem, že mezi muži se občas stává, že si dělají legraci z těch, co jsou na rodičovské nebo se moc starají. Jako že jsou slaboši.
Takhle, něco pod čarou, co v těch konverzacích zažívám, je zmínka: "Hele, ty sis to doma neprosadil. Neprosadil sis, že budeš chodit do práce, proto jsi doma a řešíš plínky."

Kdo říká tyhle poznámky? Jsou to muži, kteří nemají až takové sebevědomí?
To si vůbec netroufám říct. Možná to budou lidé, kteří mají představu, že partnerství je o tom, kdo si co prosadí, a že partnerství není respektující vztah. Třeba to tak mají nastavené a nedovedou si představit, že jsem se pro to rozhodl nebo že jsme se pro to rozhodli společně. Jak říkám, nebylo to tak, že bych se na to strašně těšil, ale bylo to nějaké vědomé rozhodnutí.

Mohlo by Vás zajímat:

K dítěti je třeba přistupovat s důvěrou, nebagatelizovat, tvrdí psycholožka Školoudová

Libor Pospíšil o těžké úloze manželky

Vaše žena je tedy ta hlavní živitelka, šla do práce. Mě zajímá, s čím se setkávala ona ze strany společnosti, protože my jsme na Lifee.cz probírali téma pracující matky a bylo to dost kontroverzní, schytalo to dost hejtů. Tak mě zajímá, s čím se setkávala vaše žena, když nebyla doma s dítětem?
O tom moc rád mluvím, protože jak jste se ptala na to, co jsem zažíval já, tak to si nějak zpracuju. Protože muži, kteří se ocitnou v roli pečujícího otce, mi z toho aspoň někdy vycházejí dobře. Zažívám obdiv, i když mnohdy takový ten hořkosladký, ale obdiv, a jindy zase zažívám to, že jsem ten kariéru nebudující slaboch, otec, který je doma, neprosadil si to. Ale ženy z toho nikdy nevyjdou dobře. Když pracují, je to špatně, když jenom pečují, je to špatně. Matka, ať udělá cokoliv, nikdy nedopadne dobře, a když se k tomu přidá ještě to, že chce mateřství dělat dobře a chce mít pocit, že je dobrá matka, tak je tam ten náklad veřejnosti, ze kterého člověk nikdy nevyjde, a náklad, který si sám nese. A říká si, jsem dobrá matka, když pracuju? Je to fakt složité a takhle to zažívala moje manželka. Je veřejně aktivní, mluví na veřejnosti, sdílí náš život a obratem se to k ní dostává.

Je dobré říct, že není Češka...
Žije tady 12 let, pokud si to dobře pamatuju. Ale jak jsme se bavili o těch vzorcích, ona si tu rovnost z Kanady také nepřinesla. Vyrůstala ve farmářské oblasti velikosti České republiky, kde je farma, pak dvě míle nic a další farma. Tam je to velice tradiční, po obědě se muži nezvedají, aby uklízeli nádobí ze stolu. Zvedají se jenom ženy a jdou uklízet.

Co dalšího prozradil Libor Pospíšil v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Jakým specifickým úskalím čelí muž na rodičovské
• Jak se dívá na zažitou českou normu tři roky doma s dítětem
• Co by prospělo české společnosti stran přístupu k rodičovství
• O těžké roli živitele rodiny, o které se moc nemluví
• Proč je feminista
• Jak by to měli nastavené, kdyby měli druhé dítě

Galerie Otec na rodičovské dovolené: Ženy mě obdivují, muži často považují za slabocha, říká Libor Pospíšil