Otmar s manželkou Květou vychovávají šestnáctiletou dceru Elenu. Jejich dcera je přirozeně krásná. Jenže dnešní tlak společnosti na dokonalý vzhled u jejich dcery spustil psychické problémy. Když Otmar nedal souhlas k tomu, aby šla na plastickou operaci nosu, Elena se zhroutila. Rodina se snaží společně ustát toto složité období.
Stal jsem se otcem v pozdějším věku. Mám o patnáct let mladší manželku Květu, po které naše dcera Elenka zdědila přirozenou krásu.
Dcera je v péči psychologa
Rád pozoruji své okolí a během života jsem měl dost vztahů na to, abych mohl posuzovat. Moje manželka Květa je přirozeně hezká. Nepotřebuje na sebe nanášet vrstvy líčidel. Stačí ji řasenka a možná rtěnka. A vypadá fantasticky. Něžně. Vznešeně. A hlavně upraveně. Tuto vlastnost zdědila i naše dcera Elenka, která je matčinou kopií. Má dlouhé vlnité vlasy, krásný tvar obličej, dlouhý krk a štíhlou postavu. Holky se umějí i oblékat. Nenosí velké výstřihy a přesto vypadají svůdně. Zkrátka jsem si vědom, že tato kombinace všeho dělá z těchto dvou žen mého života výjimečné osoby.
A o to víc nechápu peklo, kterým naše rodina prochází. Elenka má jako mnoho dalších vrstevníků profily na různých sítích. Dává tam příspěvky z dovolených nebo se s kamarádkami fotí. Obsah jejích profilů je dětský, noblesní a na dnešní dobu až puritánský. Pod většinou příspěvků jsou pozitivní komentáře a nikde jsem nenašel žádnou zmínku nebo doporučení ohledně nějaké její vzhledové nedokonalosti. A přesto je naše dcera v péči psychologa, protože se zhroutila.
Za všechno můžou sociální sítě
Elenka už dva roky touží po plastické operaci nosu. Má v hlavě nastaveno, že má velký nos. Nemá. Nos má normální. Její nos není ani tlustý, ani placatý a není ani křivý. Je normální. Jenže všude na sociálních sítích kolují videa, kde si ženy nechávají udělat plastickou operaci a vyrobí jim takový nepřirozeně vypadající maličký nosík. Všechny ženy z této kliniky mají nosíky stejné. Je jedno, zda jim sluší či nikoliv. Přijde mi, že tato klinika dělá tento typ nosu a hotovo. Navíc podle těch videí jsem přesvědčený, že se jedná o zahraniční kliniku pravděpodobně z Blízkého východu.
Dcera za námi už dva roky neustále chodí a přesvědčuje nás, že by chtěla tuto operaci podstoupit. Ve čtrnácti jsme ji razantně odmítli. Nyní, když jí je šestnáct se již o jejím požadavku bavíme, ale náš názor jsme nezměnili. Jenže vidíme, jak je dcera novým nosem posedlá. Upnula se ke své vizi a neúspěch ve vyjednávání se u ní projevuje zhoršeným psychickým stavem. "Oti, jsem zoufalá. Elenka je nádherná holka. Kde vzala tu svoji utkvělou představu, že má hnusný nos?" zoufale plakala manželka po dceřiném teatrálním výstupu ve snaze dosáhnout svého. Pokrčil jsem bezradně rameny. Nastal čas na odbornou pomoc. Na to s manželkou nestačíme.
Má pocit, že jí ubližujeme
Je nám jasné, že problém jen odsouváme. Za dva roky, až bude Elenka plnoletá a na brigádách si na plastickou operaci našetří, nic s tím neuděláme a nakonec ji budeme muset podpořit a podat pomocnou ruku. V současné době spíše řešíme rozbité mezilidské vztahy. Elenka nás nenávidí. V jejích očích jsme bezohlední a chováme se direktivně. Nechápe, že vnímáme rizika a zbytečnost operace a vše, co děláme je jen snaha ochránit ji. Elenka situaci psychicky nezvládá a za poslední dva roky jsme naši dceru ztratily. Při každém jejím pokusu nás zlomit a vymámit z nás souhlas s operací, to skončí stejně.
Dcera na nás v závěru křičí: "Nesnáším vás. Vy nevidíte, jak mi ubližujete? Mám problém. Má řešení. A stojí to na vás. Zklamali jste mě." A pak několik hodin brečí ve svém pokoji. Už jsem dceři zajistil i psychologa, ke kterému dochází, jelikož se minulý týden o víkendu zhroutila. Házela věcmi a brečela dva dny v kuse. Pevně věříme, že psycholog dceru navede správným směrem. Že jí svým odborným postojem zklidní a třeba za dva roky změní její názor. Dále doufáme, že se dceři změní pohled na život, priority a vnímání ohledně své osoby. Neradi bychom, aby si Elenka tímto způsobem zdravotně ublížila. S manželkou zažíváme peklo. Pro svou dceru žijeme a toto nás ničí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.