Facebook
Instagram
Talkshow Na kafeečko tentokrát navštívil olympijský cyklista a také letošní účastník StarDance Jiří Ježek se svou manželkou Soňou. V rozhovoru s moderátorkou Miluškou Bittnerovou promluvili o svém seznámení a také o tom, jak společnost přijímá fakt, že Jiří nemá nohu. Otevřeli také ožehavé téma, proč spolu po 28 letech vztahu nemají děti.
Paralympionik Jiří Ježek (50) letos národ zaujal v taneční show StarDance, kde ho v hledišti podporovala půvabná manželka Soňa. Tu si bral v roce 2000 po čtyřech letech vztahu a dnes mu dělá manažerku. Málokdo také ví, že vystudovala operní zpěv, má kapelu a je zpěvačkou. Jiří Ježek také nedávno vydal 3. aktualizované vydání své knihy Frajer.
Jediné, co manželský pár trápilo, bylo početí potomka. O dítě se neúspěšně snažili deset let, všemi dostupnými prostředky. "Jeden den jsme zkrátka řekli: A dost, už to nebudeme řešit. Máme jeden druhého, takže takhle dožijeme. Zamáčkneme si oči jeden druhému a bude to. Když to člověk honí dlouhé roky, tak bychom se jenom trápili. Už jsme věděli, že to stejně nepůjde," prozradili manželé v talkshow Na kafaaečko.
Jiří Ježek poznal manželku díky cyklistice
Jak to celé začalo?
Jiří: Asi to tak mělo být. Podle mě se potkali dva lidé, kteří spolu chtějí být pořád. Soňa byla první holka, která na mé kolo nežárlila, chtěla se mnou jezdit na závody, chtěla se mnou být každou volnou chvíli. Přehouplo se to do toho, že začala řídit auto, když jsme spolu začali jezdit na závody, byla v doprovodném autě, takže se mnou byla v závodu, a já jsem si k ní jezdil pro pití a pohlazení, když se mi nejelo dobře a závod trval dlouho. Jakmile jsem se sportem začal živit, tak se starala o celé zázemí. Výhodou bylo, že Soňa na to měla čas, protože je zpěvačka a má práci večer. Přes den se mohla starat o mě.
Takže ti také zpívala?
Jiří: Když jsem měl závod se sluchátky, tak mi tam občas zazpívala.
Soňa: Jirka říká, že jsem nežárlila na kolo, ale já jsem z cyklistické rodiny, takže mám ke kolu hodně blízko.
Přijala jsi to? Když táta, tak já taky?
Soňa: Měla jsem to tak od malička. Jezdili jsme na kole, tátovi jsem pomáhala organizovat závody… asi to mám v krvi. Navíc jsem se díky taťkovi poznala s Jirkou, protože jsem jela na závody do Rakouska, a tam jsme se potkali.
A co ten zpěv?
Soňa: To je spíše koníček. Vystudovala jsem operní zpěv…
Jiří: Přesně takhle mi to řekla, když jsme se seznámili! „A proč teda nezpíváš?“ „No já nevím, měla bych?“ Tak jsem jí řekl, že by si mohla najít kapelu a začít zpívat. Tak si našla kapelu a začala zpívat! Už jste s kapelou také asi pětadvacet let.
Soňa: Děláme retro písničky, takový revival 60. až 80. let. Jmenujeme se The Blue Moon. Občas hrajeme na oslavách narozenin, na svatbách nebo v klubech. V Praze ve Vagónu, na Slamníku, jsou to menší akce.
Nejdřív jsme museli vyřešit minulé vztahy, říká Jiří Ježek
Poznali jste se tedy na závodech. Kdy proběhla první pusa?
Jiří: Ta byla hned první večer, bylo to rychlé.
Soňa: On mě strašně dlouho okukoval, mrkal na mě… první pusa? Když jsme spolu šli hrát tenis, tak mi po zápasu řekl, že si máme dát pusu. A potom jsme si dlouho povídali.
Jiří: To byla moc hezká týdenní akce v Rakousku. Byli tam staří závodníci, chlapi nad padesát, kteří stále neopustili cyklistiku a závodí mezi sebou. Soňa tam byla s tatínkem. Já jsem ho znal, protože v pražské cyklistice to bylo slavné jméno. Zákulisními machinacemi jsem domluvil, že bychom si spolu mohli večer zahrát tenis. Potom jsme šli na vyhlášení vítězů, kde jsem byl na stupních vítězů, a Soňa se byla podívat na výsledky, jak se ten kluk jmenuje. Potom jsme se dali dohromady.
Za jak dlouho přišly zásnuby?
Jiří: To bylo dlouhé. Museli jsme si nejprve vyřešit své minulé vztahy. Trvalo to dlouho, ale zjistili jsme, že bez sebe nemůžeme žít. Po roce jsme se sestěhovali a tři roky nato jsme se brali. V roce 2000.
Soňu Ježkovou překvapila soutěž StarDance
Musela jsi doma vysvětlovat, že má Jirka nějaký tělesný hendikep?
Jiří: Její máma mě nechtěla!
Soňa: Neříkej to, bude jí to líto…
Jiří: Táta mě chtěl, protože jsem byl také cyklista. Ten byl úplně nadšený. Věděl, že si budeme mít do smrti o čem povídat. Ale máma mě nechtěla, říkala, že jsem nějaký kazový, že nemám nohu. „Pro naši Soničku nemůže být kluk bez nohy.“
Soňa: Samozřejmě, že ho miluje. Jako každý.
Jiří: Zlomil jsem ji, hned jak jsem přišel.
Chápu, že se někdo může leknout.
Soňa: Už je to strašně dávno, ale pár historek asi máme: „Ty tam jedeš s manželem? On nemá tu nohu. Nebude tam chodit bez té nohy, že ne? Třeba v šortkách?“ „No, to asi bude. Přijede na kole a bude vidět protéza.“ Potom byla první, kdo si s Jirkou dával pivo a smála se jeho vtipům. „Ten Jirka musí zase přijet, je bezvadný!“ Každého odzbrojí humorem.
Zažil jsi někdy, že se s tebou někdo nechtěl bavit kvůli hendikepu?
Jiří: Asi ne, to si nevybavuji. Záleží na tom, co z člověka vyzařuje a jak působí na okolí. Když přijdeš a hned to přeměníš v humor, ve vtip, použiješ charisma, tak se bariéra hned odbourá. Fungovalo mi to i ve škole. Přišel jsem o nohu v jedenácti letech a dlouho jsem byl v nemocnici, ale bál jsem se tam být tak dlouho, jak chtěli doktoři – přišel bych o svoji třídu a o své kamarády, musel bych opakovat ročník. Stalo se mi to v březnu a řekli mi, že když to zvládnu do konce školního roku a v září přijdu do školy, tak budu moci dál chodit se svou třídou.
Jak to dopadlo?
Jiří: Prvního září jsem přišel do školy a vyhrál jsem zpátky své spolužáky. Od té doby se máme tak rádi, že se vídáme skoro každý měsíc. Udrželi jsme se díky tomu jako parta. Kdykoliv jsem potom přišel do nového kolektivu, tak jsem se choval úplně normálně, jako bych tu nohu měl – naopak jsem si z toho občas udělal legraci. Každý, kdo to vidí, tak z toho má radost, protože my Češi máme rádi černý humor. Když vidíme vozíčkáře, hned vymýšlíme, co bychom mu provedli. Zároveň se bojíme, protože se to nedělá. Ale oni to mají také rádi. Nejlepší je, když hendikepovaný sám nabídne, že humor můžete udělat – to pak jede ve velkém, bariéra končí a je to jedno. Ani nevím, jestli s tím měla nějaký problém Soňa?
Soňa: Vůbec si to nevybavuji. Naopak mě během StarDance překvapilo, že to spousta lidí řešilo. Jsem s ním tolik let, že to vypouštím a nepřemýšlím nad tím, že ji nemá. Maximálně, když ho to zabolí – to je mi líto a snažím se mu pomoct. Jinak o tom nevím. Teď všichni řešili jeho protézu, přitom on normálně funguje a je zdravý. Až mě to na StarDance překvapilo, protože se tohle téma veřejně otevřelo.
Spolu zvládneme všechno, říkají manželé Ježkovi
Máte plány s dětmi?
Jiří: Teď už ne. Měli jsme – a je to jediné, co nám nevyšlo. Dělali jsme úplně všechno, co ve zdravotnictví jde.
Prošli jste si také metodou IVF?
Jiří: Hned několikrát. Podle mě jsme tady v republice možná rekordmani v počtu cyklů. Takže tohle nám nevyšlo. Najednou jsme z toho byli tak unavení... řešili jsme to hrozně dlouho.
Soňa: Dlouho, asi deset let. Při posledním potratu jsem řekla: "Dost!" Udělala jsem tlustou čáru a řekla, že se tím už nechci zabývat. Pořád tam bylo doufání, naděje a potom zklamání. Každý ti chce pomoct, protože jsme to my. Každý ti řekne: "Musíš ještě k tomuhle doktorovi. A už se to povede!" Takže z toho doufání a naděje jsem řekla, že to nechci zažívat a že je konec. Zkoušeli jsme také lecjakou přírodní cestu – zabrala mi třeba čínská medicína. Ale stejně...
Jiří: To ti pomohlo z těch hormonů, když byly rozkolísané. Jeden den jsme zkrátka řekli: "A dost, už to nebudeme řešit. Máme jeden druhého, takže takhle dožijeme. Zamáčkneme si oči jeden druhému a bude to." Když to člověk honí dlouhé roky, tak bychom se jenom trápili. Už jsme věděli, že to stejně nepůjde.
Častokrát to partnerství přivede do krize, ale vy jste vydrželi.
Jiří: Nás to naopak ještě spojilo. Byli jsme v tom spolu. Ale řekli jsme si: "Dobrý, tak to nejde." Člověk nemůže mít všechno. Protože my jinak opravdu máme všechno.
Soňa: My nic víc nepotřebujeme, jsme spokojení.
Jiří: Měl jsem krásnou sportovní kariéru a máme nádherný vztah. Myslím, že Soňa mou kariérou netrpěla a že ji to bavilo. Paradoxně, když jsem skončil, tak to byla Soňa, která by ještě jednu sezonu dala.
Soňa: Protože mi chybělo závodění, parta, atmosféra a adrenalin, vzrůšo ze závodů. To už není, takže mi to chybí.
Jiří: Prošli jsme si během mé kariéry hroznými momenty, kdy jsem málem zemřel a Soňa byla v Americe sama – dva dny jsem byl v umělém spánku a nevěděli, jestli se probudím. Tohle nás stmelilo. Proto jsme si řekli: "Dobrý. Když nemůžeme mít děti, tak je mít nebudeme."
Život může být krásný i bez dětí.
Jiří: To je pravda.
Soňa: Všechno jsme zvládli a všechno zvládneme.
O čem dalším promluvili cyklista Jiří Ježek s manželkou Soňou:
- Kdo z nich doma uklízí
- Jak mají rozdělenou práci
- Jak manželka Soňa prožívala StarDance
- Čemu se aktuálně věnuje Jiří Ježek
- Jak vypadá jejich rodinné soužití
Na fotografie Jiřího Ježka a jeho manželky Soni se můžete podívat v přiložené galerii.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
