Partner Olgy Lounové koučuje malé hokejisty: Jan Krégl popisuje přehnané ambice rodičů i tlak na výkon

Jan Krégl je bývalý hokejista a trenér, který vystudoval lední hokej na Fakultě tělesné výchovy a sportu a poslední tři roky pomáhá koučům pracovat s mladými hokejisty.

Správný přístup k dětem je totiž podle něj klíčem k úspěšné sportovní kariéře, ale i spokojenému životu. "Když se kouknete k malým dětem, vidíte nárůst počtu sebevražd, vidíte psychické ataky, vidíte šikanu a takové věci, které procentuálně rapidně rostou. To je dané tím, jaká je doba, jaký vytváříme na děti tlak, a někdy i tím prostředím," poukazuje Krégl.

"Přitom bychom se měli naučit komunikovat s dětmi a velmi dbát na to, jak s nimi jednáme, jak koukáme na jejich momentální neúspěchy nebo jak to s nimi prožíváme, protože tím je připravujeme do života a měli bychom je připravovat správně. Ne je extrémně opečovávat, anebo být extrémně kritičtí," kouše do kyselého jablka někdejší asistent trenéra kladenských hokejistů, který je sám otcem dvouleté dcery, kterou má s Olgou Lounovou (43). 

Mohlo by Vás zajímat:

Děti a sport: Tlak na výkon a nevhodné poznámky trenéra mohou vyvolat i anorexii, varuje sportovní psycholožka

Jan Krégl o ambicích malých hokejistů a jejich rodičů

Co dnešní kluky láká na hokeji? Být tím Jágrem, hrát v NHL nebo mít peníze? Jaká je jejich meta?
Malí kluci samozřejmě vnímají momentální hrdiny, jako je David Pastrňák. Teď jsme měli možnost vidět za komentátorským stolem Kubu Voráčka, který mistrovství světa v hokeji dal něco zvláštního. To jsou pro kluky ti hrdinové. Ale je důležité říct, že na začátku, když budeme mluvit o kariérách nebo sportovních cestách, se stávají idolem dětí jejich trenéři. To oni jim pomůžou vytvořit lásku k danému sportu. Takže na začátku je trenér, který třeba hraje za místní áčko, velká modla a pak samozřejmě všichni ti Pastrňákové, Voráčkové a Nečasové, ke kterým kluci vzhlížejí, mají své sny a touhu jich dosáhnout.

Jsou častější ambice dětí, nebo rodičů? Chtějí mít rodiče doma další Pastrňáky i s těmi jejich výdělky?
Když se na to podíváme laicky, tak v novinách a televizi vidíme úspěchy top hráčů, jenže to procento top hráčů je velmi nízké. Do novin se dostávají ti na úrovni geniality, virtuozity v nějakém odvětví. Ať už jsou to manažeři, komentátoři nebo dejme tomu profesionální hokejisté. Tihle lidé přitom tvoří pod 1 % populace. Ambice rodičů jsou z mého pohledu výrazně větší než u dětí, někdy navíc ne úplně čisté, jsou to ambice nesplněných snů. Děti na začátku zkažené nejsou, chtějí mít hokejky Boston Bruins nebo dresy Philadelphie Flyers, mají své idoly v české extralize a chodí na ni. Tahle ambice je za mě čistá, protože ty děti milují hokej a to prostředí. Ti rodiče nám to trošku kazí.

Tlačí dnešní rodiče na děti třeba víc než dřív? Jsou ambicióznější, nebo je to pořád stejné?
Já tedy musím říct, že jako dítě jsem vnímal víceméně to, že jsme měli velmi dobrou partu jak mezi rodiči, tak mezi klukama. Můžu říct, že jsem měl štěstí, že jsem vyrůstal mezi klukama, kteří hráli top hokej a doteď k sobě máme velmi blízko. Rodiče spolu doteď udržovali kontakt a já tam tu ambici tenkrát neviděl. Ale od té doby, co jsem se dostal do toho procesu jako trenér, se obávám, že se to velmi zesiluje.

Čím to je?
Je to i médii - ti nejúspěšnější kluci v nich hodně svítí - ale z mého pohledu se to vyhrocuje až zbytečně moc. Měli bychom si na začátku cesty říct, že sport jako takový, a v našem případě konkrétně hokej, by měl být benefitem v rozvoji dítěte a jeho osobnosti, takový "život nanečisto", protože ty benefity tam jednoznačně jsou. A pak teprve podle toho, jak se danému dítěti daří, pojďme zkusit být profesionální sportovec.

Zažil jste nějaký konkrétní případ přehnaných ambicí rodičů, kdy jste se nad tím fakt pozastavil? Nemusíte jmenovat, jenom mě zajímá, čeho jsou někteří rodiče schopní.
To bychom tady byli dva dny v kuse! Někdy bychom se smáli, jindy brečeli, a moment, když už je to extrémně přes čáru, jsem také jeden zažil. Šlo o web, kde se danému klukovi změnilo jméno na anglické nebo americké, aby se v budoucnu dobře vyslovovalo v NHL, a bylo tam odpočítávání do dne draftu toho hráče. To je neuvěřitelný tlak na psychiku dítěte, to si vůbec nedokážete představit. A ten kluk se k tomu vůbec nedostal. Ambice rodičů byly tak přemrštěné, že to rozbouralo i rodinné vztahy. Měl to chudák včetně portů do uší, kdy mu někdo říkal, kam má jezdit a tak. To už je extrém, ale je toho opravdu hodně. My jsme tady proto, abychom kultivovali sportovní prostředí nebo se o to aspoň pokoušeli.

Tlačí rodiče i na vás, trenéry? Zasahují do toho?
Já jsem z toho procesu před třemi lety vystoupil a spíš pracuji v oblasti poradenství, aby trenéři věděli, jak s rodiči komunikovat. Ale tlak na děti je někdy enormní už v mladých letech a rodiče chodí za trenéry pomalu na střídačku a řvou na cizí děti. Z mého pohledu se děti učí nápodobou, a pokud uvidí, jak tatínek, maminka nebo trenér řvou na rozhodčí, řvou na sebe, vytváří agresi, tak budou naše jednání považovat za legitimní nebo správné a budou si ho fixovat. Proto bych apeloval na to, abychom to zastavili. Nicméně abych si také trochu nasypal popel na hlavu, v začátcích mé trenérské kariéry byly ty emoce takové, že jsem to dělal také, bohužel. Ne, že bych řval na děti, ale emoce tam byly a teď je mi to zpětně líto. Proto bych chtěl, aby se takové chyby neopakovaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Tabu vrcholového tenisu: Tereza Martincová otevřeně o nedokonalém světě bílého sportu

Jak psychicky nezničit malé hokejisty

Kdo by měl zasáhnout, když je toho na dítě moc? Rodič to asi většinou nevidí nebo nechce vidět, tak jste to vy, trenéři, nebo je to blízké okolí dětí, kdo by měl zasáhnout a říct: "Hele, pro tohle dítě to úplně není. Ono to nedává."
Někdy je to těžké rozeznat, nicméně znaky, které přicházejí ve chvíli, kdy je organismus přetížený, jsou poměrně signifikantní. Jedním z nich jsou výkyvy nálad, respektive děti nechodí na tréninky rády. Pak nám začínají usínat na přesunech pomalu s mobilem v ruce nebo s knížkou u polévky a podobně. Můžou začít být citlivější na některá témata, vznětlivější. Velmi často je tam upozaděný růst nebo může přijít pozdě růstový spurt, protože organismus nemá čas na regeneraci. Dalším ze znaků může být častá nemocnost. Zkrátka na těch dětech vidíte, že chodí jako mumie bez nálady, a z mého pohledu je to věc, kterou bychom se měli pokusit co nejvíce odstranit a dát dětem čas být dětmi a ne je přeloadovat příliš brzo.

Sport někdy vytváří na člověka dost velký psychický tlak. Jsou už třeba u trochu větších dětí psychologové, kteří zkoumají, jestli je na to dítě dost psychicky odolné, aby všechno zvládlo?
Pro mě je tohle velké téma. Absolvuji postgraduální studium na Newton University pod vedením Mariana Jelínka (hokejový trenér a mentální kouč - pozn. red.) v oblasti mentálního koučinku v byznysu a ve sportu a jsem přesvědčený o tom, že hlava je nedílnou součástí úspěchu, a pokud se s ní nepracuje, tak nás to může limitovat v tom, abychom dosáhli maximálního výkonu. Ale když se kouknete k malým dětem, vidíte nárůst počtu sebevražd, vidíte psychické ataky, vidíte šikanu a takové věci, které procentuálně rapidně rostou.

Máte představu, proč tomu tak je?
To je dané tím, jaká je doba, jaký vytváříme na děti tlak, a někdy tím prostředím. Přitom bychom se měli naučit komunikovat s dětmi a být experty na svou věkovou kategorii, protože to, na co vy narážíte, je bohužel nedílnou součástí procesu nejenom ve sportu a my bychom měli velmi dbát na to, jak s dětmi jednáme, jak koukáme na jejich momentální neúspěchy nebo jak to s nimi prožíváme, protože tím je připravujeme do života a měli bychom je připravovat správně. Ne je extrémně opečovávat, anebo být extrémně kritičtí.

Mohlo by Vás zajímat:

Tenistka Barbora Strýcová se loučí s tenisem: Mateřství mi změnilo tělo, chci se naplno věnovat synovi a procestovat s ním svět

Jan Krégl o "lenosti" dnešních dětí

Dneska mám pocit, že je ve sportu obrovská konkurence. Jdou díky tomu výkony nahoru, nebo máte naopak pocit, že jsou současné děti línější a výkony klesají? Na jedné straně se říká něco, a na druhé něco jiného...
Pojďme si říct čísla, která jsou pro nás důležitá. Současná generace sportovců má nálepku toho, že děti jsou línější a ne tak šikovné. My opanuje tím, že mají velmi mnoho pasivních aktivit - hry, internet, Instagram a podobně - což jim bere možnost hýbat se, takové to spontánní sportování, které my ještě zažili. Takové to lezení po skalách, trhání třešní, zdrhání před psy od souseda, chození na ryby k řece nebo skákání gumy. Patří sem i domácí práce, jako pomáhání rodičům na chatě se štípáním dříví. Tenhle přirozený pohyb nám bohužel vymizel.

A nahrazují ho děti nějak?
Určité ročníky dětí jsou schopné osm až dvanáct hodin denně koukat do iPadu nebo mobilu. Mozek tím spotřebovává spoustu energie a je jasné, že tělo pak bude unavené, nebude chtít sportovat. V dlouhodobém horizontu to může mít negativní efekt - obezita, kardiovaskulární choroby, nemocnost, častá zranění. Pokud se naopak někdo hýbe a má zdravý vztah ke sportu, tak ho to proti těmto základním věcem obrňuje. Podle Světové zdravotnické organizace by se děti mezi 10 - 14 lety měly hýbat přibližně 60 minut denně, přičemž by mělo jít o high intenzity activity, tedy spontánní pohyb. My udělali výzkum ročníku 2005, když byl v deváté třídě, a když jsme jim dali actigraphy, abychom snímali jejich spontánní aktivitu, někteří jí měli za sobotu a neděli jen 6 – 7 minut.

Takže tady to klesá, ale když se podíváme na děti, které jsou v nějakých klubech, jezdí na závody, tak tam je ta výkonnost nebo tlak na výkon větší...
Je větší, ale z mého pohledu je daný i okolím, a technologie, které máme a kam se dokážeme dostat, jsou neuvěřitelné. Bohužel tlak na děti začíná velmi brzo tam, kde ještě není potřeba. Později už ano. OK, jste na olympiádách, aspirujete do reprezentace, OK, tam už to nejde. Bez tlaku se neobejdeme a vy se s ním musíte naučit pracovat, když chcete být úspěšní. Ale problém je, že s tím tlakem na výkonnost a na výsledky začínáme zbytečně brzo.

Co dalšího prozradila trenér Jan Krégl v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou

• Jak se dívá na to, kdyby jeho dcera chtěla hrát hokej
• Jaké výhody plynou z vrcholového sportu pro holky
• V kolika letech se začíná s hokejem a jak vypadá první příprava
• S kým se během hokejové kariéry setkal a ke komu vzhlíží
• Co ho přivedlo k trénování
• Co je Škola hokejových talentů

Galerie Partner Olgy Lounové koučuje malé hokejisty: Jan Krégl popisuje přehnané ambice rodičů i tlak na výkon

+ 2 fotky + 3 fotky