Facebook
Instagram
Herečka Tereza Dočkalová (36) navštívila talkshow LifeeTalk a promluvila nejen o své roli patoložky v nové sérii Kriminálky Anděl. Maminka brzy čtyřleté dcery Berty prozradila, jak se svou dcerou otevírá křehké téma smrti, nebo proč jí tak dlouho trvalo najít si k mateřství svoji vlastní cestu. Která zásadní věta jí v tomto ohledu pomohla, a proč se nesnaží mít jako máma všechny věci pod kontrolou?
Herečka Tereza Dočkalová (36) je divákům známá také jako prostořeká a excentrická moderátorka pořadu Branky, body, kokoti nebo Kokoti na neděli. V talkshow LifeeTalk ale přiznává, že zásadním počinem pro ni byl pořad Protivný sprostý matky, který ji provázel těhotenstvím a také začátkem mateřství.
V nové sérii Kriminálky Anděl, která od letošního podzimu běží na televizi Nova, hraje patoložku, a díky tomu zjistila, jak malé děti vnímají a objevují téma smrti. Vůči téměř čtyřleté dceři Bertě má Dočkalová v tomto směru poměrně nevšední vzdělávací metody: seznamuje ji s dílem výstředního režiséra Tima Burtona. "Vzala jsem ji na výstavu do pražského Obecního domu, protože mi přišlo divné nechat ji venku. Bertě se to natolik zalíbilo, že jsme tam už byly dvakrát," překvapuje Dočkalová.
Patoložka z Kriminálky Anděl nesnese pohled na mrtvolu
Terezo, od podzimu vás budeme pravidelně vídat na televizi Nova v nové řadě Kriminálky Anděl. Hrajete patoložku. Snila jste jako malá o tom, že budete lékařkou?
Ne. Přišlo mi to tak složité a náročné, že jsem o tom nikdy neuvažovala.
S natáčením do toho více pronikáte? Musíte se učit nové pojmy?
Pronikám, je to velmi zajímavé. Jen si myslím, že bych nezvládla kontakt s mrtvým tělem. Odmalička hodně bojuji s tématem smrti, což je možná důvod, proč raději dělám to, co dělám. Myslím, že bych ani nemohla být v místnosti s někým, kdo umřel. I když asi je to o zvyku. Musí to působit hodně legračně pro lidi, kteří se tomu věnují a vídají to denně jako na běžícím páse.
Nemyslím, že bych jich v republice bylo tolik.
To asi ne. Ale souvisí to s tím, že je ve vás něco správně nastavené. Tohle nastavení já od přírody postrádám.
Možná se ve vás díky natáčení něco otevře.
Je to tak. Jsem strašně ráda, že si to můžu zkusit, protože za normálních okolností bych se k patologii nebo soudnímu lékařství nemohla ani přiblížit. Jsem ráda, že si to můžu zkusit nanečisto.
Byla tam nějaká zápletka, která vás dostala natolik, že se vás to osobně dotklo?
To ne. Obecně se mi zápletky líbí skoro všechny. Hodně se mi líbil jeden z okultních dílů, na ten si diváci budou muset ještě chvíli počkat, ale je to tematika, která mě ve spojitosti s detektivkami dost baví. Pro společnost jsou potřebné také díly, kde jsou zločiny rasového charakteru, protože si myslím, že s tím máme jako národ ještě trochu problém. V duchu jsme stále trochu rasističtí. Bylo by fajn, kdyby denní dávka vašich oblíbených detektivek přinášela také nějaká společenská témata, která je potřeba řešit.
Jak moc jste mohla mluvit do toho, jaká vaše postava bude? Mohla jste si ji pro sebe trochu upravovat?
Myslím, že v první fázi, do které jsem spadla, jsem se ještě rozkoukávala, a teprve teď to můžeme modifikovat. Je dost těžké hledat v ní nějaký větší charakter. Myslím, že je to oříšek pro celý tým, pro scenáristy, režii i pro mě. Jak jste říkala, je to velmi exaktní role, která má velmi málo času na to popsat a pojmenovat, co se stane. Je to postava, která briefuje kriminalisty skutečně exaktními informacemi.
Na druhou stranu, když se jí například dotkne, jak zesnulá během vraždy trpěla, dá to najevo. Nebojí se ukázat emoce.
To asi ano. Myslím, že jsou to vděčné momenty – člověk, který má vypnutý emoční kvocient, protože ho v práci nepotřebuje, projeví nějaké city, a tím pádem se divák může orientovat v tom, že vražda byla skutečně škaredá.
V čem je pro vás práce na tom seriálu specifická nebo jiná, než jste zažila doteď?
Obecně se před kamerou ještě rozkoukávám a mnohem větší zkušenosti mám v divadelním prostředí. Beru všechno tak jak je a snažím se pochopit a uchopit práci tak, abych si v tom vytvořila nějaké své vlastní místo – škálu různých věcí, třeba jak se pohybovat.
Tereza Dočkalová mluví s dcerou o smrti
Vaše dcera Berta se narodila v listopadu 2020, budou jí čtyři roky. Je brzy, ale dovolíte jí časem podívat se?
To je ještě hodně velká hudba budoucnosti. Asi ano, když bude chtít. Zatím jsme skončily u Spidermana a Tima Burtona.
Tim Burton ve čtyřech letech? Jste docela odvážná matka.
Řekla jsem si, že mě samotnou to zajímá, tak jsem ji vzala na výstavu do pražského Obecního domu, protože mi přišlo divné nechat ji venku. Bertě se to natolik zalíbilo, že jsme tam už byly dvakrát.
Je pravda, že jeho svět otevírá fantazii.
Je to tak. Nechala si pustit film Frankenweenie.
Ale ten je smutný, umře tam pejsek.
Ano, umře tam pejsek. Dost jsem koukala, jak to vzala. Potom jsme si o tom popovídaly. Jestli to tak půjde dál, tak jí ani nic ukazovat nemusíme, protože se z ní ještě stane patoložka! Ne, to si dělám legraci. Teď má zase hodně oblíbené Ukradené Vánoce nebo toho Spidermana. Myslím, že děti obecně začínají hodně brzy nějak řešit otázku smrti. Nemyslím, že patologie je správná odpověď na dětskou otázku, to asi přijde o hodně později. Ale jako rodiče na to budeme muset být připravení poměrně brzo, protože první střípky takových otázek začínají už teď.
Známe vás také z pořadu Protivný sprostý matky na České televizi. Jak vás to jako mámu proměnilo? Jste jiná máma, než jste byla na začátku natáčení?
Když jsem to začínala natáčet, ještě jsem matkou nebyla. Hrozně hezky se to sešlo, protože ten seriál a jednotlivé díly opisovaly i mou cestu mateřstvím. Začínala jsem s bubnem, přes kojení a další věci jsem měla i odrostlé dítě.
Takže vás to provázelo mateřstvím?
Ano. V čem mi to hodně pomohlo, bylo sdílení. Sdílení jiný příběhů různých matek. Člověk nakonec zjistí, že nejdůležitější asi je ukazovat to nejlepší ze sebe, ale zároveň, že mít dítě není nejlepší nápad, proč se začít měnit. Chci říct, že mateřství a rodičovství asi není dobrá příležitost pro osobnostní růst. Líbila se mi také rada Věrky Koukalové, tehdejší happiness managerky Googlu, která říkala, že je jen málo věcí, které za vás nemůže udělat někdo jiný. A to je věta, která hodně formovala mé mateřství.
V rozhovorech jste často zmiňovala, že si nejste jistá, jestli budete Bertě dobrou matkou. Ale teď to vypadá, že jste se po těch letech našla.
Nenašla. Myslím, že v tomhle oboru – v rodičovství – je všechno jenom fáze. Ve chvíli, kdy máte pocit, že to máte pod kontrolou, tak ta fáze končí a přichází něco úplně jiného. Nevím, jestli vůbec někdo může říct, že má věci pod kontrolou. Myslím, že je to velká příležitost a šance uvědomit si, že ty věci nikdy nebudou pod kontrolou tak, jak bychom chtěli, a jen se s tím naučit žít a fungovat v tom, aby všem bylo dobře.
Herecké prostředí je hodně toxické. Bude vám záležet na tom, aby Berta nebyla herečkou?
Tohle mě ještě nenapadlo, protože ještě je hodně brzo.
Spíš jestli přemýšlíte nad tím, kam povedou její kroky, a nebudete si říkat, jestli raději neměla být knihovnicí.
Můžu svoji zkušenost zakládat na tom, jak to bylo se mnou, když jsem byla dítě, a já jsem si stejně vždycky prosadila svou. A nedokážu si představit, že by mi v tom někdo usilovněji bránil. Samozřejmě, že naši z toho nejprve nebyli moc nadšení, protože divadelní prostředí vůbec neznali a věděli, že dítě pouští někam, kde mu vůbec nebudou schopní poradit. Ale stalo se – a podle mě to nakonec dopadlo celkem v pohodě.
Takže je to jedna z věcí, kterou asi také nechci mít úplně pod kontrolou. Jsou to její sny a bude to její život. Už teď má veškerou moji důvěru v tom, že všechno, co udělá, tak udělá skvěle. Jsem připravená ji v tom podpořit. Zajímalo by mě, co řekne za deset let, až bude třeba v domácím vězení za to, že chce jít na balet.
Na fotografie herečky Terezy Dočkalové coby patoložky v Kriminálce Anděl se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
