Patricie (36): Kamarádka mě viděla ve městě, ač jsem byla doma. Ještě větší šok mě pak čekal při pohledu do skříně

Byl to obyčejný zimní večer. Práce hotová, večeře snědená, na stole hrnek čaje. Venku pršelo a já si pustila film, na který jsem se těšila už týden. Přesně ten typ večera, kdy člověk nechce nic dělat. Jen jsem seděla, sledovala obrazovku a byla spokojená s tím, že mě nikdo neuhání a žiju sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (26): Měla to být jen zábava na jeden večer, ale online seznamka mi sebrala nejlepší přítelkyni

Kamarádka mi psala, že mě viděla na ulici

Najednou mi zavibroval telefon. Chvíli jsem ho ignorovala, ale pak jsem přeci jen natáhla ruku a podívala se na displej. Zpráva od Denisy. Ptala se, proč jsem ji venku ignorovala. Psala, že na mě volala, ale já se otočila a odešla. A jestli se něco stalo, nebo jsem na ni naštvaná.

Zamračila jsem se. Nebyla jsem venku. Celý večer jsem strávila doma ani jsem nevykoukla z okna. Odepsala jsem, že si mě musela s někým splést, ale ona mi hned poslala další zprávu. Prý jsem to byla stoprocentně já. Černý kabát, béžová čepice, moje boty. „Stála jsem od tebe dva metry. Snad tě poznám, ne?“

Najednou mi bylo nepříjemně. Zkontrolovala jsem vchodové dveře. Byly zamčené. Řetízek na místě. Nikdo tu nebyl. Když se mi ale srdce trochu uklidnilo, napadlo mě, že Denisa se prostě zmýlila. Možná někoho zahlédla ve spěchu. Možná pršelo natolik, že se jí v kapkách deště zkreslil obličej.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (34): Růst životních nákladů nás donutil nastěhovat si domů cizí ženu. Brzy jsem se začala bát o život

Někdo mi vzal oblečení

Pokrčila jsem rameny a chtěla to pustit z hlavy. Ale pak mě napadlo něco divného. Otočila jsem se ke skříni a otevřela ji, abych zkontrolovala svoje oblečení. Nebyly to ani čtyři hodiny, co jsem přišla domů a oblečení uklidila, ale měla jsem takové nepříjemné tušení. Musela jsem se podívat, ačkoli jsem si připadala jako blázen.

Kabát tam nebyl. Překvapeně jsem koukla do předsíně. Ani boty tam nebyly. V tu chvíli mi naskočila husí kůže. Chodím všude pěšky. Tyhle boty nosím pořád. Kam by se asi tak ztratily? Najednou se mi stáhl žaludek. Pokud to opravdu byla Denisa, kdo mě viděl… Koho vlastně viděla? A ještě důležitější otázka – jak se ten někdo dostal k mému oblečení?

Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem ztuhlá hrůzou. Nakonec jsem se rozhodla jít spát, zkusit to celé zaspat a ráno se rozhodne. Když jsem ráno kontrolovala šatník, kabát visel na ramínku a boty stály v předsíni na podložce. Nechápala jsem a dodnes nejsem schopná vysvětlit, co se ten večer stalo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (37): Na telefonu jsem trávila veškerý volný čas. Ani jsem si tak pořádně nevšimla, že mě opustil manžel i s dětmi