Patrik (29): Moje přítelkyně se ukázala jako patologická žárlivka. Po scéně na srazu spolužáků jsem jí dal kopačky

Že vám vyčítá partnerka každý pozdní příchod? Že pátrá po jeho příčině? Nemůžete s kamarády na fotbal ani na pivo, protože vás ihned podezírá z toho, že je za tím něco víc? Tak přesně v takovém ovzduší žiju já a žít se žárlivkou, to vám povím, je peklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (27): Spletla jsem si žárlivost s láskou. Naštěstí jsem z nepovedeného vztahu včas vycouvala

Růžové brýle a klapky na očích mi zatemnily mozek

Jak se říká: komu není rady, tomu není pomoci. Platí to i o mně. I já měl v prvních měsících našeho vztahu klapky na očích – a asi i na uších. Protože jinak bych si všiml, že mě moje milá podezíravě pozoruje, kdykoli jdeme spolu do společnosti, kde je někdo víc než jen muži, případně koně a psi. Zkrátka do společnosti, kde jsou i ženy.

Ne že bych se po nich nějak okatě ohlížel a zkoumal jejich křivky, vždyť jsem byl zamilovaný až po uši a nikdo jiný než ta má mě nezajímal. Ale v davu jsem se musel tu a tam nějaké samičce vyhnout, podívat se jí do očí a pozdravit, někdy se stalo i to, že se rukáv otřel o rukáv. Ale zatím byl klid.

Mohlo by Vás zajímat:

Matěj (26): Mám důvod k žárlení? Domnívám se, že partnerčin kamarád z dětství je něco víc

Jak šel čas, žárlivka začala přiostřovat

Ohlédnout se za hezkou holkou na ulici? Neexistovalo. Pokud jsem telefonoval, špicovala uši a zkoumala, zda hovořím s mužem, nebo ženou – a samozřejmě analyzovala i to, co jsme si říkali. A pak to přišlo: „Kdo volal?“ nebo dokonce: „Proč ti pořád někdo, a kdoví, kdo to je, volá?!“

​A klidně v mé společnosti vykládala našim přátelům: „Zase mluvil s nějakou ženskou, já mu dám baby!“ A pak jsme se sestěhovali. Do mého bytu. „Od koho jsi dostal toho plyšového medvěda? Kdo vybral nádobí do kuchyně? Kdo kupoval žehličku?“ a tak dál a tak dál. „Miláčku, vždyť je to jedno!“ odpovídal jsem až do doby, než jsem pochopil, že lepší bude milosrdná lež. A tak nádobí kupovala maminka, záclony šila tetička a poličky v koupelně byly připravené jen a jen na šminky pro tebe, moje drahá!

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (28): Zdá se, že partner bere náš vztah vážně. K jedné zásadní věci mě ale ani po půl roce nepustí

Poslední kapkou můj pohár trpělivosti přetekl

Bohužel jsem brzo pochopil, že takhle to dál nepůjde, a jak to tak bývá, konec opravdu korunoval dílo. Když jsem měl sraz se spolužáky, moje drahá polovička se na mě nalepila jako žvejkačka a nezbavil jsem se jí. Táhla se za mou až do vinárny, kde zkoumala všechny přítomné ženy a vyhodnocovala, která by jí mohla být nebezpečná.

A když jsem se začal s nějakou bavit, zdálo se, že vzteky a žárlivostí nemůže dýchat. Cestou domů pak přišla hádka, při které mi vytrhla z ruky telefon a ječela: „Všechny ty baby ti z něho vymažu!“, protože jsme se s bývalými spolužáky logicky fotili. A to byla ta pověstná poslední kapka, kterou pohár mé trpělivosti přetekl.

Co se dá s takovým člověkem dělat? Dá se vůbec něco dělat? Kde se ten gen žárlivosti vzal?! Dědí se to? Získává? Na stres existují tabletky, na deprese dostanete pilule, na každou nemoc, na kterou si vzpomenete, existuje lék. Tak si říkám, jestli neexistuje něco i na notorickou žárlivost. Mně bude asi ještě chvíli trvat, než skočím do nového vztahu, a určitě si hned na začátku řeknu: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ Protože při sebemenším podezření, že jsem zase narazil na žárlivku, vezmu nohy na rameny a budu hodně rychle utíkat pryč!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (68): Dcera se natrvalo usadila v USA. Přesto jsem našla způsob, jak nepřijít o kontakt s vnoučátky