Patrik dlouho žil v domnění, že jeho rodiče mají idylický vztah. Jedna zpráva v mobilu ale zavinila, že vše je jinak. A neví, co si překvapující zprávou počít...
Moji rodiče jsou spolu už třicet tři let. Vždy jsem jejich manželství vnímal jako pohádkové. Vypadají jako takový ten pár, který i po letech neztratil jiskru.
Šťastné manželství nemusí nutně čítat jen dvě osoby
Když si vzpomenu na své dětství, vybaví se mi usměvavá mamka a táta, co jí neustále objímal a dával polibky na tvář. A toto chování jsem vnímal i v dospělosti. Jen se po kuchyni nepohybovala mamka s dlouhou hřívou vlasů a otec s černými kadeřemi, ale mamka s mikádem a plešatý táta. Zub času se do nich zahryznul, ale šťávu evidentně neztratily. Jejich vztah se mi vždy líbil. Byli k sobě kontaktní a uměli si projevit city. A když už jsem něco věděl o vztazích, poměřoval jsem ten svůj s jejich.
A mnohdy mi vyšlo, že jsme k sobě s přítelkyní chladní a vztah nemá jiskru. Takové vztahy jsem ukončoval. Uvědomil jsem si, že chci přesně to, co mají moji rodiče. Emoce, city, podporu a lásku ve vztahu. "Táto, taky bych chtěl jednou najít holku, která se usmívá a bude veselá jako je máma. Líbí se mi, jak to mezi sebou máte," často jsem říkal tátovi, když jsme si spolu dávali pivo. A on vždy pokývá hlavou a řekne, že měl velké štěstí. Že život s mámou ho moc baví. I po tolika letech.
Výlet s mámou jsem bral jako nouzovou zábavu
Asi před měsícem mě máma požádala, abych ji vzal do Telče. Ráda by se prošla po městě a viděla se s kamarádkou ze školy. Nerad jsem souhlasil, ale co bych pro mamku neudělal. Ráno jsem ji vyzvedl a dovezl ji do Telče. Zavezl jsem mamku ke kamarádce a dohodli jsme se, že ji za tři hodiny vyzvednu. Já si na netu našel místní posilovnu a šel jsem si zacvičit. Když jsem dorazil před dům mamky kamarádky, slyšel jsem: "Měj se moc hezky a ráda jsem tě viděla." Mamka byla přesná, do minuty mi nastoupila do auta.
Pak jsme si prošli město a pozval jsem mamku na oběd. Docela hezky jsme si popovídali. Nespěchali jsme, táta byl na víkend u svých rodičů a pomáhal jim na domě. Letos bude mít táta padesáté páté narozeniny, a tak jsem s mamkou vymýšleli originální dárek. Při cestě k autu najednou mamka upadla. Když jsem ji chtěl pomoct na nohy, všiml jsem si, že má zlomený kotník. Okamžitě jsem zavolal záchranku. A vyrazil za mamkou do nemocnice. Tam mi vrazili do ruky její kabelku s tím, že v lehké anestezii mamce nohu narovnají a zasádrují.
Zpráva, která zničila moji představu o spokojené rodině
Seděl jsem na nemocniční chodbě a čekal, až bude mamka po zákroku a já se dozvím nějaké informace, abych zavolal tátovi. Najednou jsem uslyšel, že mamce zvoní v tašce mobil. Nestihl jsem ho včas vytáhnout. Volajícího měla mamka uloženého jako Borůvky. Domníval jsem se, že se jedná o nějakého prodejce borůvek. A tak jsem nereagoval. Držel jsem mobil v ruce, když mamce přišla od Borůvky zpráva: Kočičko, platí dnešek? Jsem na tebe pořádně nažhavený. Vem si to pěkné černé prádélko.
Díval jsem se na zprávu jako opařený. V první chvíli jsem byl přesvědčený, že je to nějaký omyl. Že se někdo spletl a poslal mamce zprávu určenou nějaké jiné ženě. A pak jsem tam seděl a na mysl se mi vkrádala myšlenka, co když zpráva opravdu patří mojí mamce a má milence? Za pět hodin mamku propustili z nemocnice. Měla se hlásit v nemocnici v místě trvalého bydliště. Podal jsem mamce tašku a mobil. Smutně jsem se na ní podíval a řekl: "Máš tam zprávu od nějakého Borůvky." Mamka kupodivu nehnula brvou, jen pronesla: "Hele, nic není černobílé. Je to moje věc a doufám, že neuděláš nějakou blbost." Beze slova jsem zakýval a byl jsem rád, když jsem mámu vyložil doma.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.