Pavel Landovský zemřel před 10 lety. Za jeho svérázným projevem byly trpké životní zkušenosti

Pavel Landovský, zvaný též Lanďák (11. září 1936 až 10. října 2014), se kromě herectví věnoval také dramaturgii. Jakožto disident a signatář Charty 77 byl trnem v oku mnoha soudruhů. Do svých filmů ho tak obsazovali režiséři, kteří nešli tehdejší době na ruku, jako například Jiří Menzel či Miloš Forman.

Mohlo by Vás zajímat:

Svatba jako řemen: Když zhasly kamery, rozjel Landovský falešnou policejní akci

Zážitky Pavla Landovského z dob Protektorátu

V 1942 se v Německém, dnes Havlíčkově, Brodě nechodilo pravidelně do školy. Nebyl dostatek uhlí, a tak se musel sbírat papír. Jednou malého Pavla i s jeho kamarády překvapil nálet. Všude okolo nich začaly padat bomby. Na čtyři kluky, kteří utíkali před ním, se zřítil pomník Bedřicha Smetany. Landovský naštěstí doběhl do příkopu u zdi jednoho domu, a to mu zachránilo život. Když pak přišel domů, dostal od maminky pořádný výprask. Zřejmě za to, že musela umírat strachy, když nebyl doma.

O rok později se, kvůli nedostatku uhlí, se do školy chodilo jen jednou týdně pro úkoly. Pavel Landovský šel zrovna kolem kasáren, kde byli ubytováni esesáci, a všiml si, že zrovna přijelo auto, z něhož vykládali bedny se salámy. Když jeden z nich zjistil, že na ně zírá, div mu po bradě neteče slina, zavolal ho k sobě rázným "Los!". Pak mu dal do ruky dvě štangle salámu a na rozloučenou ho nakopl do zadku. Doma jeho babička konstatovala, že se musí předmět doličný co nejdříve "sežrat". Bez důkazu přece není zločin. Měli strach, že by z toho mohli mít opletačky s gestapem.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel Landovský: Před smrtí se přiznal k činu, který ho trápil celý život

Fízlové za komunismu ho štvali stejně jako esesáci

Vzpomínat na eskapády s "fízly" se mu nikdy moc nechtělo, z jedné potyčky mu ale zůstaly doživotní následky. Když se jednou vracel z hospody, prošel okolo něho muž, který řekl své ženě: "Hele, to je ta svině! Pořád hlásej, že ho už chytili, a támhle ho vidím." Landovský si to samozřejmě nenechal líbit. To ještě netušil, že mu půjde o život. Estébák ho chtěl údajně přehodit přes zábradlí do Vltavy. Řeklo by se pak jen, že byl opilý...

Aby se alespoň trošku zajistil, zapřel nohu mezi příčky zábradlí. A najednou se ozvalo křupnutí. Levá noha se od roku 1978 už nikdy plně nezahojila. Byla to tak stálá a trpká připomínka časů, kdy se mu zrovna moc nedařilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Herec a disident Pavel Landovský: Jak se z velkého talentu stal sprostý a neurvalý dědek

Vzpomínka Václava Havla na Pavla Landovského

"Někdy počátkem 60. let přivedl Jaroslav Vízner, herec Divadla Na zábradlí, na nějaký večírek poněkud svérázného kamaráda. Byl to hromotluk s orlím nosem, choval se neomaleně, neustále žvanil a Vízner se mi za něj neustále omlouval. Vzezřením i řečmi vyvolával hromotluk dojem, že je Víznerovým osobním instalatérem nebo automechanikem, kterého chtěl herec za jeho služby odměnit tím, že ho přivede na večírek mezi pražské divadelníky.

Hromotluk se brzy zaměřil na mne a brzy mne zcela dorazil. Prý ho musíme angažovat do našeho divadla jako herce. No, pošuk, myslel jsem si. Takto jsem se tedy seznámil s jedním z nejlepších herců mé generace, s jedním ze svých budoucích nejintimnějších přátel, a dokonce s jedním ze svých budoucích spoludisidentů."

Václav Havel - Pavel z Teplic (zveřejněno v samizdatovém časopise O divadle v roce 1987)

Mohlo by Vás zajímat:

Václav Havel a jeho osudové ženy: Olga o nich věděla a navrhovala soužití ve třech