Pavla se s manželem domluvila, že letos nebudou pod stromečkem žádné klasické dárky. Místo toho si dopřejí dovolenou na Kubě. Děti to ale pěkně naštvalo...
Stále si myslím, že to není špatný nápad. Místo toho, abychom dali desítky tisíc na dárky, které se stejně časem někam odloží, nebo prostě vyjdou z módy, dopřáli jsme si něco, na co budeme vzpomínat celý život.
Děti napsaly Ježíškovi
Můj manžel Matěj (43) i já nevyděláváme málo. Pracujeme pro zahraniční firmu a každý rok dostaneme přidáno, takže nás zdražování až tak moc nepostihlo. Pravidelně jezdíme na dovolenou do Itálie a v průběhu roku si dopřejeme několik víkendových výletů.
Děti ví, že máme nějaké peníze, takže se to odrazilo i na tom, co letos psaly Ježíškovi. Karla (12) si přála nový telefon, protože ten současný už má téměř rok. A je prý starý. Mára (10) chtěl novou herní konzoli. Jednu už má, ale podle něj na tom nejdou všechny hry, které mají jeho kámoši.
Možná bychom jim to s manželem i pořídili, nebýt mého dávného snu. Vždy jsem se chtěla podívat na Kubu. Když jsem na to konečně měla peníze, přišly děti a nebylo to reálné. A tak jsem čekala, až budou starší, aby mohly jít s námi a také z toho něco měly. Přišlo mi, že teď je ta správná chvíle.
Rozhodla jsem se pojmout Vánoce jinak
Chtěla jsem dětem ukázat, jak žijí lidé v podmínkách, které si ani neumí představit. A také to, že Vánoce nemusí být jenom o balíčcích a dárcích, ale také o zážitcích. Manžel byl na vážkách, protože chtěl dětem dopřát klasické Vánoce. Ale když jsem hodila na papír, kolik by nás letos vyšly jenom dárky, a jak podstatnou část z dovolené na Kubě nám to uhradí, souhlasil.
Dětem jsme nic neřekli. Možná to byl špatný nápad, protože bychom předešli těm ošklivým scénám, které se u nás odehrály na Štědrý den. Ale s tím se teď už nedá nic dělat.
Karla si už od rána vyvolávala s kámoškami a říkala jim, jak se těší na nový telefon. Snažila jsem se její nadšení krotit s tím, že Ježíšek nám ne vždy přinese to, co si přejeme. Ale ona jen převrátila oči a dál si mě nevšímala. Mára pařil a pohyboval se prostě v svém vlastním světě. Oba nás začali vnímat až u večeře a stejně neustále pokukovali pod stromek, jestli tam už něco je.
Děti mě nenávidí
Když jsme všichni dojedli a mohlo se vstát od stolu, Karla s Márou se rozběhli k stromečku. Viděla jsem, jak se tváří zmateně, protože tam byla jenom jedna velká obálka. "Mami, kde je telefon?" zeptala se Karla. "Copak jsem Ježíšek?" pokusila jsem se odlehčit atmosféru, ale nepomohlo to. Pak roztrhala tu obálku a podívala se, co je uvnitř.
"Dovolená? Ale já chtěl konzoli!" zakřičel Mára. "Vždyť už jednu máš. A ty, Karlo, s telefonem ještě nějakou dobu vydržíš, ne? Já mám svůj tři roky," vložil se do toho manžel. Jenže to děti ještě víc rozčílilo. Celý večer jsem poslouchala, jak jsem špatná máma a že na žádnou zatracenou dovolenou nepůjdou. Dozvěděla jsem se také to, že mě nenávidí.
Možná jsem udělala chybu, když jsem chtěla Vánoce udělat jinak. Ale na druhé straně mě překvapilo, jak moc jsou pro děti důležité materiální dárky. Snad ta Kuba nebude až tak špatný nápad, alespoň uvidí, jak žijí lidé, kteří nemají nic. A pochopí, co je opravdu důležité.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.