Pavlína (35): To se nemělo stát. Zamilovala jsem se do lektora a vím, že nedokážu zůstat s manželem

Za posledního půl roku jsem zhubla o pět kilogramů. Vše způsobily moje výčitky svědomí. Vím, že kvůli svému citu k lektorovi nejsem schopna dál zůstat v manželství. Kvůli motýlům v podbřišku jsem schopna rozbít rodinu. Ani moje dcera mě nezadrží. Jsem z toho zoufalá, ale nemůžu jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (40): Přistihl jsem ženu, že chodí tajně do sousedního domu. Co tam dělala, mě vyděsilo víc než nevěra

Manžel je hodný, ale nudný a neumí projevit city

S Dušanem jsme dva roky chodili a devět let jsme manželé. Dušan je vlastně spolehlivý a hodný. Jenže mě strašně dlouhou dobu chybí v našem vztahu nějaké emoce. Dušan je zvláštní. Když přijde z práce, nikdy mi nedá pusu. Ví to, že na to čekám, ale nemá potřebu. Niky mě nechytne za ruku, když jdeme na procházku. Nikdy mě jen tak nepohladí. Kdysi jsem zkoušela být já ta, která si o to řekne nebo to udělá jako první. Jenže Dušan můj projev citu přijal, ale nevrátil.

„Připadám si jako žebrák o lásku a tvoje city. Jsem to já, kdo furt o něco prosí. O doteky. O pohlazení. O něco, co by mě odlišovalo od kamaráda,“ křičela jsem na Dušana. To bylo asi před rokem, kdy jsem cítila, že jsem na pokraji sil. Byla jsem emočně osamělá. Nepřipadala jsem si jako žena, po které můj muž touží. Které občas řekne, že jí to sluší, že jí má rád. Připadala jsem si vnitřně vysušená. Nemilovali jsme se. Dělali jsme sex. Rychlý sex dvakrát do měsíce.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (39): Nechápu svou kamarádku. Vnucuje se bývalému partnerovi, který je nevěrný darebák a navíc o ni nestojí

Viníkem jsem já, ale z donucení

Snažila jsem se to opakovaně s Dušanem řešit. Říct mu svoje pocity. Slovně popsat, co mi chybí a co bych alespoň občas potřebovala. Jenže jsem pokaždé dostala stejnou odpověď. „Ale víš už dekádu, jaký jsem. Neumím se změnit. Já city, lichotky a blbosti, které po mně chceš k životu nepotřebuji,“ vyjasnil mi Dušan. A já si připadala doslova v háji. Vyprahlá po čemkoliv, kde bych se cítila jako žena. Nedokázala jsem si představit, že už nikdy do konce života mě nikdo nepohladí po tváři. Nedá pusu do vlasů nebo mi neřekne, že mě má rád.

Argument Dušana, že přeci vím, že mě má rád a že jsem pro něj důležitá, neberu. Občas to prostě nestačí. A to vše je důvod toho, co se mi stalo. Jsem viníkem. Uznávám svou vinu. Ale kdybych byla spokojená v manželství a nebyla žebrákem o lásku, tak by se to asi nestalo. Zaměstnavatel mě v pracovní době zajistil individuální lekce němčiny. To byl začátek mého dilematu.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (48): Kartářka dvakrát potvrdila mé obavy z přítelovy nevěry. Ten ale obvinění důrazně odmítá

Zamilovaná žena umí spálit mosty a jít dál

Po pár lekcích mi bylo jasné, že se řítím do průšvihu. Začali jsme se s lektorem scházet, milovali se a mně se najednou dostávalo všeho. Lichotek, doteků a hlavně citů. Všichni mi najednou začali říkat, že jsem neskutečně rozkvetla. Možná ano, ale uvnitř jsem prožívala neskutečná muka. Pocit viny. Štěstí. Bála jsem se, že manžel pozná nějakou změnu. Ale tím, že si mě obecně nevšímal a nevnímal mě, tak jsem pochopila, že on je ten poslední, který by na něco přišel.

Dvakrát do měsíce splním manželskou povinnost, ale jsem jako prkno. Smutné je, že je to Dušanovi asi jedno nebo si myslí, že jsem unavená. Uspokojí se a je v pohodě. Já trpím. Přijdu si nejhorší na světě. Kvůli lichotkám rozbiji rodinu a vezmu dceři tátu. Zcela určitě jsou ženy, které ke svému životu nepotřebují to, co chybí mě. Ale já už nedokážu žít tak, jak jsem žila. Už se nechci doprošovat. Chci dávat a dostávat. Lásku, emoce, umět si projevit vzájemnou blízkost i náklonnost. A hlavně, slyšet slova „miluji tě“ jsou opojná. A bez toho už být nechci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (39): Všichni mi říkají, jak jsem hloupá, když jsem chlapovi odpustila nevěru. Já ho ale pořád miluju