Facebook
Instagram
Petrova sousedka byla hezká čtyřicátnice, do které se zakoukali všichni chlapi v okolí. Přestože po rozvodu nestála o další vztah, s Petrem prožila románek. Ale tím to ještě neskončilo.
Od té doby, co se Markéta (42) přistěhovala do našeho domu, bylo mezi sousedy znát jisté vzrušení. Krásná a svobodná čtyřicítka... Každý chlap ve věku mého táty, včetně něj samotného, na ni dychtivě koukal a až příliš ochotně nabízel jakoukoli pomoc. Není divu, že ženy v našem domě ji neměly příliš v oblibě.
Mezi námi byl značný věkový rozdíl
Když potřebovala sousedskou pomoc, obracela se raději na mě. Moje máma byla ráda, že jsem jí pomáhal já, a ne táta. Ten si naopak začal stěžovat a dokonce se mě ptal, kdy konečně opustím rodné hnízdo. Loni jsem se skutečně chystal odstěhovat. Ale... pak se objevila Markéta.
Její manželství skončilo teprve nedávno a mezi námi byl značný věkový rozdíl, více než patnáct let. Ale v jejích očích jsem viděl melancholii a jistou životní zkušenost. To mě na ní okouzlilo.
Moje vrstevnice se většinou soustředily na to, jak si zařídit budoucnost. Přemýšlely, jestli se věnovat kariéře a žít samy, nebo si najít bohatého chlapa a nechat si udělat dítě. Tento způsob myšlení mě naprosto odpuzoval.
Od ostatních dívek, které jsem znal, se velmi lišila. Vypadala skvěle a prostě měla v sobě to „něco“. Překvapilo mě, že někdo tak mimořádně atraktivní je stále svobodný. Nakonec jsem se jí zeptal, proč je tomu tak. Jen se na mě usmála a pocuchala mi vlasy, jako by kárala nějakého uličníka.
„Víš, ještě jsem se úplně nevzpamatovala ze všeho, co jsem prožila. Dokud se nedám dohromady, nechci se s nikým scházet...“ pronesla smutně.
Po nějaké době se mi svěřila se svým životním příběhem. Její manželství trvalo deset let. Oba dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby měli spolu dítě, ale bez úspěchu. Jejich vztah tuto zkoušku neunesl. Manžel ji obviňoval, že mu nedokáže porodit dítě, přestože z lékařského hlediska nebyl žádný důvod. Ale on si stál za svým a rozhodl se, že si najde jinou ženu, která mu to dítě dá.
Miluji starší ženu
Když mi to vyprávěla, ležela vedle mě a byla úplně nahá. Den předtím jsem jí opravoval kohoutek u dřezu. V očích se jí zračil mimořádně hluboký smutek. Tak jsem jí navrhl, že pokud bude chtít, můžeme si popovídat.
Souhlasila, připravila večeři a nalila víno do sklenic. Naše konverzace neprobíhala hladce, Markéta se stále zdála být velmi skleslá. Chtěl jsem ji trochu rozveselit, vzal jsem ji do náruče, a pak… jsme se nechali unést. A pak ještě jednou.
Potom se mi svěřila se vším. Myslel jsem, že ten večer bude začátkem něčeho vážného. Navrhl jsem jí další schůzku.
„Nech to být, Petře. Udělali jsme chybu.“
„Myslel jsem si...“
„Tohle nemá budoucnost, tvoji rodiče bydlí hned vedle.“
„Najdu si nové bydlení. Už dlouho to plánuji...“
„To stejně nemá smysl. Jsem o hodně starší než ty. Bylo by lepší, kdyby sis našel nějakou mladší, která ti dá děti,“ na její tváři se objevil hořký úsměv.
„Myslíš si, že se chci stát otcem?“
„Vím, že teď asi ne. Ale počkej pár let a uvidíš. Touha po dítěti se objeví u každého muže. A lidé se dívají jinak na páry, kde je žena o hodně starší než její partner.“
„Je mi jedno, co si myslí ostatní! Já tě...“ nedopověděl jsem, protože mi jemně položila prst na rty.
„Nedokončuj tu větu. Prosím tě. Jestli ke mně něco cítíš a chceš pro mě to nejlepší, přestaňme se setkávat...“
Snažil jsem se Markétu přesvědčit, aby mě a mé city neodmítala, ale ona zůstala neoblomná. Trvala na tom, že musíme úplně přerušit kontakt. Nebylo to snadné, protože jsme bydleli vedle sebe, takže se nedalo vyhnout náhodným setkáním.
Chyběla mi
Jednoho dne moje máma přišla domů jako uragán. V jejím hlase byla znát zvláštní radost smíšená s úlevou.
„Viděla jsem nového souseda!“
„Opravdu? Někdo se odstěhoval?“ zeptal jsem se.
„Ano, ta blondýnka, víte, která...“ máma vždycky Markétu nazývala takto.
Měl jsem co dělat, abych nevyletěl z bytu jako šílenec. Ale jaký by to mělo smysl? Stejně bych ji už nezastihl, když se odstěhovala.
O rok později jsem se rozhodl, že je konečně čas opustit rodiče. Začal jsem hledat vlastní bydlení. Nakonec jsem narazil na dobrou nabídku. Byt byl k dispozici ihned, protože předchozí nájemnice byla pryč.
Dohodl jsem se s majitelkou a šel se podívat na byt. Pak jsem uviděl na stole fotku Markéty, jak drží v náručí malé dítě! Když majitelka viděla můj výraz, vysvětlila mi, že bývalá nájemnice tam tu fotku zapomněla. Nabídl jsem, že jí fotku vrátím osobně, protože jde o mou starou známou...
Mám syna!
Druhý den ráno jsem se vydal na Markétinu novou adresu. Našel jsem ji, jak se prochází s dětským kočárkem.
„Co tě sem přivádí?“ zeptala se překvapeně.
„To musí být osud...“
„Přestaň, Petře. Už jsem ti vysvětlovala...“
„Myslím, že sama chápeš, že to musí být osud. Je moje?“ ukázal jsem na dítě.
„Ne... tedy ano. Nejdřív jsem si myslela, že bude lepší, když o ničem nebudeš vědět, protože jsem se bála komplikací. Ale zřejmě problém nebyl na mé straně, ale na straně mého bývalého manžela.“
„Mohla jsi mi říct, když se malý narodil.“
„Nebyla jsem si jistá, jestli jsi na to připravený...“
„Je to můj syn a hodlám ho vychovávat, ať už to chceš, nebo ne,“ pronesl jsem vážně.
Markéta se ještě chvíli snažila protestovat, ale pak to vzdala. Zdálo se, že byla ráda, jak se věci vyvinuly.
A tak jsem se k ní nastěhoval. Zpočátku sousedé za našimi zády utrousili pár nepříjemných poznámek. Abychom se vyhnuli dalším řečem, řekli jsme jim, že je starší než já jen o pět let. Pravděpodobně tomu úplně nevěřili, ale v jejich očích se ten věkový rozdíl zdál být přijatelnější. S mými rodiči to také šlo překvapivě hladce, malý Mikuláš je naprosto okouzlil a všechno ostatní šlo stranou...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
